Kapitola 2.

14 1 0
                                    

Druhý den ráno mě probudila Jessica, mě evidentně nezazvonil budík. "Elizabeth vstávej, nebo ty snad dneska nejdeš do školy?" Napůl otevřu oči a odpovím. "Do školy? Dneska?? Vždyť je sobota, nech mě spát.." Jeccica protočila oči a říká "Ne, dneska není sobota. Dneska je středa, a já se tě ptám, jestli dneska jdeš nebo nejdeš do školy?." Posadím se na postel a ospale pronesu "Kolik lidí musím přesvědčit aby jsi mi uvěřila že je sobota?" Jessica mi s úsměvem na tváři odpoví "Nikoho nepřesvědčuj, hlavně vstaň. Na stole máš snídani a kávu, jenom tě poprosím aby jsi dneska uvařila ty, já mám odpoledne ještě doučování." Poděkuju, pokusím se dostat z postele dřív než se mě zmocní myšlenka, že je přeci zbytečné vstávat a ať si jdu ještě lehnout. Jessica je moc hodná holka, skvělá spolubydlící a taky moje nejlepší kamarádka. Mnohdy ji obdivuji jakou má se mnou trpělivost, a tak jí dnes zlepším náladu a udělám jí svačinu do školy. 

Po snídani si zajdu do pokoje přeskládat učení na dnešní den, a zjistím že píšeme hned tři testy! Zhrozím se, protože jsem se na ně neučila, tak snad to dopadne dobře. Vezmu si batoh a jdu do kuchyně, kde hodím po Jessice sáčkem se svačinou. "Tady máš baterky, budíku!" Se smíchem Jessica chytá sáček a ptá se, "Už můžeme jet? Já bych nerada zameškala první hodinu, na rozdíl od tebe.." "Jen se namaluju, a běžím. Když tak běž nastartovat auto, klíče jsou na věšáku. Jsem ti v patách."

Vešla jsem do koupelny a začala si nanášet make-up, když v tom zase promluvil. "Kdo jsi?" Rozhlédla jsem se kolem, ale nikdo tam nebyl. "Že by to byl jenom hlas v mé hlavě? Ne, to přece není možné." Řekla jsem si pro sebe. Ale pak se ozval znovu. "Nejsem někde kolem tebe, jsem s tebou pouze spojena myslí. Už mi můžeš říct, kdo jsi??" Uděsila jsem se, protože tohle nebylo normální.. "Já jsem se asi vážně zbláznila..." Povzdechla jsem. Jenomže on promluvil znovu. "Už jsem ti řekla, že jsme spojeni myslí. Nezbláznila jsi se. Ale já stále nevím kdo jsi?" Podívám se na sebe do zrcadla a přemýšlím co odpovím.. "Ehh, ty mě slyšíš? Jakože to co řeknu? nebo jenom to co si myslím?"

"Jmenuji se Elizabeth. A kdo jsi ty??"

Dračí princeznaKde žijí příběhy. Začni objevovat