Další den jsem se probudila, a šla si protáhnou křídla. Bratr si jako obvykle hrál se snídaní. Dneska jsem mu ale neřekla nic. Krin se po mě tázavě podíval, jestli mu opravdu nedám přednášku o hraní s jídlem. Neřekla jsem nic. Šla jsem si pro snídani, lehla jsem si, a pak jsem ji pustila. Toho si všiml otec, nebyl rád že jsem tu ovci nechala utéct.. Otec požádal Krina aby si šel trénovat chrlení ohně. Krin nevypadal bůh ví jak nadšeně, ale poslechl otce a odešel.. "Tak co se děje dcero? Něco tě trápí?" Zeptal se starostlivě otec. "Ani ne, díky za optání." Odpověděla jsem suše, protože jsem se o tom nechtěla bavit. Ne teď, ne s ním.. "No tak dcero, přece víš že jsem tady pro tebe. Mě se můžeš svěřit.."
Matka se vrátila z lovu, a já jsem se jí potřebovala svěřit. Nenapadal mě nikdo jiný, kdo by mě mohl pochopit. Otci jsem to říkat nechtěla, je to král, nemusel by to správně pochopit, a mohl by mě vykázat ze země. Zašla jsem tedy za ní, že si s ní promluvím. "Matko? Mohu s tebou mluvit?" zeptala jsem se opatrně. "Ale jistě, mluv, copak tě trápí?" Zeptala se pro změnu ona mě. "Víš, nejsem si tak docela jistá co to vlastně je, ale asi mám někoho v hlavě.." Matka se na mě nevěřícně podívala, a pak odpověděla. "To je dobře že se ti někdo líbí. Kdo to je? Je to ten modrý drak který se kolem tebe pořád motá? No víš který ne? Ten... Jak se jenom jmenuje..." Tak matka mě taky nepochopila, pomyslela jsem si. "Ne mami, Zahak z druhé strany hor to není. Ty to nechápeš, já mám asi někoho v hlavě. Slyším ho tam. On se mnou chce mluvit." Matka vypadá zamyšleně. Po chvilce se zvedne a pobídne mě, abych ji následovala.
