Vlčí zrádce

1.kapitola

,,Elis, vstávej!" zakřičela jsem na ni a stáhla jí peřinu. ,,Máme mít už 5 minut trénink, kluci čekají než dorazíme." ,,Nojo už jdu," odpověděla mi rozespale a snažila se mi vzít její peřinu. ,,To se ti nepovede holka, ty ještě napůl spíš a já jsem už hodinu vzhůru," řekla jsem ji zvesela. ,,Dobře, ale Anabeth, můžeš mi vrátit už tu peřinu?" ,,Až vstaneš." ,, Ok," pronesla a doloudala se do koupelny. Za chvíli vyšla ven a byla vysprchovaná. Vzala si na sebe černé uplé legíny a modré volnější triko, které ladilo k jejím blond vlasům. Já měla také černé uplé legíny a k tomu zelený nátělník. Moje zrzavé vlasy mi k tomu velice ladili. A černé brýle vše doplňovali.

Asi jsem se nezmínila kolik nám je let. Elisabeth je 19, mě 18, Simonovi [sajmonovi] 20 a Andreasovi také 18. My dva jsme nejmladší. Všichni čtyři jsme velmi dobří přátelé a známe se již 14 let.

~~~~~~

Z POHLEDU SIMONA:

Už tady s Andreasem čekáme na holky 5 minut a ještě nedorazily. ,,Kde jsou tak dlouho?" zeptám se celkem rozzuřeně. ,,Znáš to, to jsou ženský," odpoví mi taky naštvaně. ,,To jo," říkám a přitom se šklebím. Najednou mi začne zvonit mobil. Jdu za roh a vezmu to.

Z POHLEDU ŠÉFA SALOM:

Volám Simonovi, abych zjistil jak zatím vychází náš plán. Po chvíli zvonění mi to zvedne. ,,Tak co, jde všechno podle plánu?" ,,Jistě pane, akorát...." ,,Co zase?!" přerušil jsem ho a začínal jsem zuřit. ,,No.., teď nemám moc času, jdu s nima trénovat a bojím se, že by mohli slyšet náš rozhovor," prohlásil nervózně. ,,Simone, co je to za rozhovor, který nesmíme slyšet?" ozvalo se z telefonu. ,,Co to bylo?" zařval jsem na něj. ,,Ahoj, mami už musím, zavolám ti po tréninku dobře?" ,,Nemel blbosti a radši mi řekni, co to bylo?!" začínal jsem být opravdu rozzuřený. Najednou se ozvalo to otravné pípání. On to položil! Položil to vlastnímu pánovi! Své alfě! ,,No počkej to si vypiješ hošánku," pomyslel jsem si.

Z POHLEDU ANABETH:

Jdeme po chodbě do tělocvičny. Uslyším Simona jak telefonuje. ,, Bojím se že uslyší náš rozhovor," mluví do mobilu. ,,Simone, co je to za rozhovor, který nesmíme slyšet?" zeptám se ho rovnou. ,,Ahoj, mami už musím, zavolám ti po tréninku dobře?" znovu promluví. ,,Co to bylo Simone?" přidá se ke mě i El. ,,Telefonoval jsem." ,,A proč jsme neměli slyšet ten hovor?" mluvím zase já. ,,Rodinné problémy, promiňte holky,ale nechci o tom mluvit." Kývneme hlavou na souhlas. ,,Půjdeme?" ,,Jasně." ,,Myslíte, že nás Aaron seřve?" ptám se nevrle. Aaron je náš trenér a šéf Nidis. Já jsem jeho neteř. Jestli si teď myslíte, že mám nějaké výhody, tak jste na omylu. Je pravda, že mám velkou autoritu, ale tu jsem získala sama, ne díky němu. ,,Asi jo, vždyť ho znáš," odpověděl mi Andreas. Už jsme přibrali i jeho a teď jdeme směr tělocvična. ,, Kde jste tak dlouho?!" křičí Aaron, ,,máte mít už deset minut trénink." ,,Buď rád, že jsme vůbec dorazili," řeknu drze. Všichni z něj mají respekt, jen já si podle něj "moc" dovoluju. ,,To, že jsi moje neteř neznamená, že si můžeš dovolovat," pronesl vznešeně. ,,Pff, no a? Nejdeme už trénovat? Salom může kdykoliv zaútočit." ,,Tak se předveďte mládeži." Přeměnila jsem se jako první.

Vlkodlaci z Nidis jsou všichni světlí. Vlkodlaci ze Salom zase tmaví.
Já jsem divná. Mám na své sametově bílé srsti černé flíčky a špičku ocasu mám taky černou. Rada a můj strýc vyhledáváli ve starých spisech v knihovně a nic takového nenašli. Nikde ani zmínka o světlém a zároveň tmavém zbarvení. Z mého přemýšlení mě vyrušila ostrá bolest na zádech. Simon na mě útočil. ,,No tak, Anabeth, soustřeď se," kázal mě Aaron. ,,Jo, jen jsem se zamyslela." ,,Dobře, vidím, že se všichni soustředí, tak můžeme pokračovat s tréninkem," převzal si zase slovo Aaron. ,,Ok, stejně zase zvítězím." ,,Nech taky jednou vyhrát mě!" řekla Elisabeth. ,,Tak se snaž a budeš mít dobrý výsledek," promluvila jsem a zaútočila jsem na ní. ,,Jak vidím, holky budou asi bojovat spolu. Kluci dejte se taky do práce," Aaron už zase koordinoval. Mezitím jsem El škrábla po ruce a teď se ji snažím dostat. Vystartovala jsem proti ní a v letu se proměnila zpět do lidské podoby. Hned, co jsem dopadla, jsem chytla její ruce a svoje držela dál od její tlamy. Po chvilce zápasení jsme byli udýchané a vyčerpané. Kluci na tom nebyli o nic líp. Padli jsme všichni zároveň na podlahu a zhluboka oddychovali. A pak se to stalo.... [pokračování příště]

Doufám že se vám můj příběh líbí. Prosím neukamenujte mě že jsem to stopla zrovna tady. :D Ale chci aby jste byli napnutí co bude dál. Omluvte moje chyby. Těším se na další díl a doufám že vy taky.
*V médiích máte Anabeth.*