Snamione: Ve středu moci

Rodinný dluh 15

„Přesně tebe jsem hledala," sykla tiše Hermiona mezi zuby ve výtahu blízko Malfoyova ucha. Kouzelník sebou ani netrhl, pouze pomalu přikývl, že porozuměl. Při dalším zastavení výtahu vystoupil a Hermiona jej nezúčastněně následovala, dokud nedošli do opuštěné části ministerstva.

„Co chceš, Grangerová?" odfrkl nerudně. Čarodějka již mnoho let neslyšela Malfoyův přirozený hlas bez obvyklé sladkosti a podlézání, jak ji obvykle oslovoval ve společnosti – či v blízkosti Severuse.

„Promluvit si."

„Jistě." Šedé oči na ni tvrdě pohlížely z výšky. Útlý plavovlasý kouzelník byl minimálně o hlavu a půl vyšší než ona, tudíž přílišná blízkost stavěla Hermionu do nevýhodné vyjednávací pozice.

„Kdo trénuje lady Blackovou?" pokusila se zeptat co nejformálněji, jak dokázala, avšak Draca pojmenování sestřenice pobavilo.

„Delphi? Severus ji odmítl, není ve výcviku."

„Vím, že ji trénuje někdo z ministerstva. Jak tě znám, určitě jsi uplatil i někoho z bystrozorů..."

„Jak jsi na takovou blbost přišla?" vyhrkl dotčeně. „Nevím, kdo tě poslal, nebo kdo ti co navykládal, ale nechte tu holku už konečně na pokoji. Snape jí zakázal trénovat, Potter jako vždy tupě následuje rozkazy... Nechápu, o co se tady snažíš." V pěstech drtil vycházkovou hůl, avšak vsazené hůlky se ani nedotkl.

„Mohla by být nebezpečná, kdyby ji někdo-"

„Tohle nehodlám poslouchat! Bavíme se o malé holce, která prostě chtěla dělat něco, co jí tvůj manžel bez vysvětlení zakázal. Konec pátrání?"

„Trénuješ ji sám?"

„Nepřestane," okomentoval pro sebe posměšně Malfoy, načež zavrtěl hlavou. „Mám na většinu obraných kouzel zákaz – Severus ho měl taky, než se stal bystrozorem. A než se začneš vyptávat na moji matku či Andromedu, tak ani jedna z nich není v útočných kouzlech nijak výjimečně zdatná, takže ne, netrénujeme ji za zády budoucí paní ministryně."

„Dobře, věřím ti," vydechla Hermiona, aby muže zastavila. Doufala, že by jí alespoň kouzelníkova reakce na otázku mohla napovědět, zda měla Lily dobré informace, Malfoy byl však podrážděnější, než čekala. „A zatím to nevypadá, že bych se stala budoucí ministryní."

„Jaké zklamání," pronesl ironicky.

„Nemám počítat s tvým hlasem?" Povytáhla obočí. Nikdy by nečekala, že by ji Draco podpořil. Jeho původ a životní styl by mu to ani nedovolily. „Tolik tě děsí představa, že bys musel domácímu skřítkovi dát občas galeon?" pokusila se o vtip, ale kouzelník zbělel ještě víc.

„Tohle může napadnout jen mudlovskou šm-slečinku!" utrhl se. Hermiona urychleně okolo nich vyčarovala tišící bariéru. „Skřítky musíš vlastnit, protože pokud ti neříkají pane, nemůžeš jim nic svěřit. Tohle nemůžeš pochopit, ale skřítkové nosí ty nejdůležitější zprávy."

„Třeba za vlády Voldemorta?"

„Třeba teď, když se tvůj manžel snaží dostat zpět do jistých kruhů," zavrčel a Hermiona se zarazila. „Jdeš proti mně i jemu."

„Já za skřítky nepřestanu bojovat."

„Co si myslíš, že se stane, až vyhraješ? Myslíš, že skřítkové zůstanou na původních místech? Že budou mít co jíst? Tvé plány jsou krátkozraké! Křičíš po svobodě, ale je ti jedno, co s nimi bude dál."

„Většina skřítků je spokojená. Nemohu za to, že Malfoyové se ke skřítkům chovají jako ke kusu hadru – prostě se budeš muset naučit vařit sám."

„Vařit," odfrkl posměšně. „Skřítek se stará o moji ženu, která je už tři měsíce na lůžku. A až se narodí dítě..."

„Draco, tvá žena to zvládne," zamumlala Hermiona konejšivě. Byla obeznámena se stavem Dracovy ženy. Znala rodinnou kletbu a tušila, že s příchodem dítěte Draco ženu ztratí, ale nechtěla si nic takového připustit. „Má kolem sebe nejlepší lékouzelníky... Ještě mají čas."

„I kdyby to zvládla, bez skřítka se neobejde."

„Zaplatíš jiného, až budou svobodní."

„Potřebuji absolutní loajalitu, když bude zastávat matku mého dítěte."

„Bude mít matku."

„Nevěřím na pohádky, Grangerová."

„Draco," oslovila kouzelníka po dlouhé době jménem, což nebylo příjemné ani jedné straně, „kdybych ti mohla se Severusem nějak pomoci... Můžeš přijít kdykoliv."

Malfoy se ušklíbl a zavrtěl hlavou. V očích kouzelníka Hermiona zahlédla bolest, jenže Malfoyové nikdy nesměli přiznat slabost. Bojovala s nutkáním muže alespoň letmě pohladit po paži, aby mu dodala sílu, ale odolala. Konejšit muže, jenž pouze čekal na smrt vlastní ženy, nebylo účinné. Astorie Malfoyová se rozhodla i přes Dracovy prosby a hrůznou kletbu otěhotnět, aby zachovala dva starobylé rody, čímž si však podepsala rozsudek smrti. Celá kouzelnická společnost o tom věděla, proto nyní bylo tak obtížné stanout Dracovi tváří v tvář a chovat se, jako by o nic nešlo.

„Už jste pomohli," vyplivl jedovatě. „Delphini je dost stará, aby se o dítě postarala a vedla jej, dokud trochu nepovyroste. Stejně nebude mít nic jiného na práci."

„Chceš na tu dívku hodit zodpovědnost matky?! To není rozumné rozhodnutí. Je ještě příliš mladá, nic si neužila, určitě není připravená..."

„Nebyla jsi starší, když ti Snape udělal dítě."

„Na rozkaz Voldemorta a nedobrovolně!" vyhrkla naštvaně Hermiona. Nikdo neměl právo rýpat se v její bolestivé minulosti. „A i když jsem Lily nosila devět měsíců," přejela si dlaní po plochém břiše, „ještě další rok po porodu jsem nebyla schopna fungovat jako matka. Jak myslíš, že to zvládne holka, které to dítě ani nepatří?"

„Rodina se o ni postarala, když bylo potřeba. Nyní je na řadě, aby rodině vrátila svůj dluh."

„Prosím, rozmysli si to. Potřebuje víc času."

„Grangerová, neustále tady hrozíš, že je Delphini další Bella, tak buď ráda, že ji zaměstnám alespoň já, když Snape dal od ní ruce pryč!"

Tato kapitola je trochu jiná, přesto pro budoucí pochopení Delphi nezbytná.