V zajetí otce...

12. kapitola

Potom, co jsem umyla nádobí jsem si šla lehnout. Vzala jsem si mobil a projela facebook, v tom jsem uslyšela volání svého jména.  ,,Tady jsem Johne" křikla jsem, když v tom už John stál ve dveřích. Byl jenom v boxerkách a já se mu nemohla podívat do očí....Má úžasný tělo!! ,,Nepotřebuješ něco?" zeptal se a přišel ke mně blíž. ,,Tebe" zašeptala jsem a strhla k sobě na postel. John se jen usmíval a objal mě. Dal mi pusu do vlasů a řekl: ,,Můžu se tě na něco zeptat?" ,,Asi jo" řekla jsem a přisunula se blíž k němu. ,,Proč tě vůbec chce táta zabít?" Zhluboka jsem se nadechla, přiskla svoji ruku na jeho nahé břicho a ucítila jsem jeho svaly.

     ,,Bylo to pár dní potom, co zabil mámu. Šli jsme k soudu a já byla jediný svědek, táta to měl dobře vymyšlené. Říkal, že máma ho bodla první, což byla pravda. Zbytek jeho historky byl už vymyšlený, říkal, že ho máma chtěla zabít a že on se pouze bránil. Jenže pak přišla řada na mě, měla jsem říct, co jsem viděla. Váhala jsem a pak jim řekla jak to bylo. Otce poslalu do léčebny a mě k tetě a strejdovi. Takže mě chce zabít, protože jsem mu "zničila" život." odpověděla jsem Johnovi. Ten mě pevně objal a políbil. ,,Je mi to líto" řekl mi. To už jsem nevydržela a rozbrečela se. V jeho objetí jsem pak nakonec usnula.