The only gay class

33.

Pov Opli:

Nastal poslední volný večer lyžáku, takže jsme se skoro všichni sešli na pokoji holek. Zítra už bude jen nějaká diskotéka ale na tu se moc lidí netěšilo, protože Lachnit vyhrožoval, že se bude tančit ploužák povinně. Samozřejmě byli tu i lidé, kteří se na to těšili ale upřímně těch bylo tak 8?

Já mezi ně nepatřil, protože Adéla mě odmítla a nedokázal jsem si představit že bych tancoval s nějakou jinou holkou. A i kdyby mě neodmítla, stejně bych s ní asi radši netancoval. Podíval jsem se na Staška, který seděl vedle mě. Zjistil jsem, že na mě taky v tu chvíli koukal a rozpačitě jsem odvrátil pohled.

Byli jsme teď kámoši ale nechtěl jsem to přehánět, abych dokázal vzdorovat touze po tom být s ním. Myslím, že jsem si to ale konečně urovnal.

Ty motýlky v břiše když jsem potkal Adélu byli jiní než mám se Staškem. Spíš byli z nervozity, protože jsem se bál jak to mezi náma je a jestli budem moct být ještě kámoši. A jestli se mi někdo líbil, byl to Stašek. Znovu jsem se na něj bezmyšlenkovitě podíval. Tentokrát na mě nekoukal, což mě trochu zklamalo. Pak jsem si ale připomenul, že stejně s nim nechci vztah, stačí mi s nim trávit čas jako kámoš a trochu jsem se uklidnil.

Ani jsem nevěděl co se zrovna hraje za hru. Zrovna točila flašku Rozka, takže asi hrajem flašku? Vytočila si Krysáka a podívala se na ostatní. ,,Uu co dáme za úkol těmhle?" Slyšel jsem šeptat někoho vedle mě. Takže to asi není klasická flaška? ,,Zítra si zatancujete ploužák." Řekl někdo a ostatní souhlasili.

Krysák se trochu pousmál, ale nevypadal zas tak nadšeně na to, že s ní teď byl dost často a vypadal že ji snad fakt crushuje. Naopak Rozka vypadala že je ji to celkem jedno ale zas se ji do toho nechtělo. Přece jen to je jen tanec, mohli dostat za úkol dát si pusu. Po mé druhé straně seděl Adam, kterej se teď zvedl.

,,Kam jdeš?" Zeptal jsem se ho. Zamumlal něco o pití a zmizel. ,,Je nějakej divnej, co?" Drbnul do mě Krysák, kterej se přisunul na místo Adama. ,,Říkáš ty." Krysák se na mě pobaveně podíval. Teď si točila Adéla. A koho jinýho si mohla vytočit než mě. ,,Teď si udělal chybu." Prohodil ke mně.

,,Zavřete je do skříně, on mně tady šikanuje." Podíval jsem se na něj a v hlavě mi projelo, že mu asi brzo zlomim čelist. ,,Jestli šikanuje Krysáka, tak to bych podporoval." Argumentoval Stašek vedle mě. To je milý jak mě nechce nechat Adéle. Na co zas myslim? To by udělal jakejkoliv kámoš. Až na krysáka očividně, ale tomu jsem neřek o mé situaci s ní.

Ostatní se tomu zasmáli a chvíli uvažovali, že nám fakt daj jinej úkol, jenže už je nic nenapadalo. Odebral jsem se tedy ke dveřím skříně ve vedlejším pokoji, otevřel je a počkal až se Adéla někde usadí. ,,Tak za 10 minut." Zavolal ještě kiki a dveře se zavřely. ,,To mě fakt nenapadlo, že někoho zavřou do skříně teda." Začala Adéla. ,,Ty bys to někomu jinýmu neudělala?" Adéla se zasmála. Neasi.

Chvíli bylo ticho. Ani hlasy z pokoje vedle nebyly skoro slyšet, ve skříni byla skoro tma a nad náma visely bundy a kalhoty. Úžasné místo. ,,Hele chtěl jsem ti říct, že klidně zapomeň na to co jsem ti řekl, byl bych rád kdybychom se pořád mohli normálně bavit." Adéla byla fakt dobrá kamarádka a nechtěl jsem to takhle zanechat. Pokud řekne ne, aspoň jsem to zkusil.

Podíval jsem se na ni a vypadalo to, že už nějakou dobu se na mě dívala ona sama. Ale neusmívala se. To nevypadalo, že by se bavit chtěla. Odvrátil jsem hlavu a přemýšlel, jestli jsem neměl ještě nějakou dobu čekat, než toto vytáhnu.

Najednou jsem cítil něco na hlavě. Šáhl jsem si na vlasy a tam byla stopa po mokré kapce. Zmateně jsem se podíval nahorů a zjistil jsem že to oblečení tady není suché. No to je supr. Druhá mi spadla na tvář. A další mi dopadla na bradu, teda aspoň jsem si to myslel.

Ve skutečnosti mě Adéliny studené prsty vzaly za bradu a naklonily blíž k ní. Byla neuvěřitelně blízko. Zpanikařil jsem. Vím co jsem říkal, ale teď bylo všechno jinak. Nebo to bylo pořád stejně? Mé myšlenky ale přerušila když si mě přitáhla ještě blíž a dala mi pusu. Mohl jsem se odtáhnout. Ale místo toho jsem si ji teď přitáhl já a polibek opětoval.

Pov Pavel:

Konečně všichni zmizeli z našeho pokoje a mohl jsem napsat Jonymu ať přijde. Fakt jsem se na tenhle večer těšil. Už jsme vybrali předem nějaký film, ale upřímně to mi bylo celkem jedno dokud nešlo o dokument o Dualipě, to bych asi nedal ani kvůli němu.

Načechral jsem polštář a celkově se pokusil postel ustlat, ne že by se to moc povedlo ale to stejně bylo jedno🙈. Vytáhl jsem mé poslední chipsy a položil na stolek vedle postele. Ozvalo se zaťukání. Mohl jsem jen říct dále, ale radši jsem došel ke dveřím a sám otevřel.

,,Ahoj Jony." Přiblížil jsem se k němu a koukal na něj shora kvůli výškovému rozdílu. ,,Ahoj." Pozdravil nazpátek. Chtěl jsem mu dát pusu, ale nejdřív jsem radši zavřel dveře. Otočil jsem se zase k němu a on mi okamžitě jednu dal. Oba jsme se usmáli a vedl jsem ho k mé části pokoje.

Posadil se na moji postel, sundal si boty a celou postel pak zalehl. ,,Hej a co já?" Jonáš jen pokrčil rameny. ,,Zem je volná." Ale to už jsem ho odvalil na kraj postele a sám si na ni taky lehl. Chvíli jsme se pošťuchovali, ale nakonec jsme přece jen našli nějakej kompromis.

,,Víš co? Tady je moje půlka a tady ta tvoje." Ukazoval mi Jonáš. ,,Jo to určitě." Řekl jsem a dal mu ruku kolem ramen. Neprotestoval. Odemkl jsem mobil a pustil film. ,,Pavle?" Podíval se na mě. ,,No?" Stopl jsem film. To nemohl mluvit dokud byly titulky?

,,Noo chtěl jsem ti říct, že o nás ví pár holek." Potěšilo mě, že řekl o nás. Zní to tak hezky. ,,Počkat co?" ,,Promiň, ony se na to vpodstatě samy zeptaly. Lhát by nemělo smysl, stejně to nejspíš věděly." To mě trochu zarazilo. Myslel jsem, že to je jen naše tajemství. ,,A kdo všechno?" Jonáš vypadal trochu nervózně. ,,Jolča, Marťa, Rózka, Aneta a Adéla - Brňačka." No to bylo trochu víc než jsem čekal.

,,A jakou měly reakci?" ,,Říkaly, že nám to přejou a prej to nikomu neřeknou." Jonáš vypadal celkem smutně z toho všeho. ,,Tak to je dobrý, ne? Jen bych to příštím lidem co to prozradíme rád řekl s tebou." Jonáš se usmál a viditelně se mu ulevilo.

Naklonil jsem se a dal mu pusu na spánek. ,,Jasně." Řekl ještě a pustil jsem zase film. Tentokrát s jeho hlavou položenou na mém hrudníku.

Pov Adéla (oplikova):

Ve skříni bylo šero, jediný zdroj světla byla škvíra, kterou měl Opli před obličejem. ,,To mě fakt nenapadlo, že někoho zavřou do skříně teda." Zkusila jsem začít konverzaci než to bude divný. Takhle blízko něho jsem nebyla od posledního přátelskýho objetí, který bylo celkem dávno.

,,Ty bys to někomu jinýmu neudělala?" Zeptal se hned na to. Zasmála jsem se. Jasně, že jo. Zvlášť kdyby šlo o podobnej pár lidí, kteří maj něco nevyřešenýho. V tenhle moment se mi to ale moc nelíbilo.

,,Hele chtěl jsem ti říct, že klidně zapomeň na to co jsem ti řekl, byl bych rád kdybychom se pořád mohli normálně bavit." To mě trochu překvapilo. Myslela jsem, že je jako Adam. Že by se mnou jen chlubil ale ve skutečnosti by mě rád vlastně neměl. Ale to, že se se mnou chtěl pořád bavit i potom co jsem ho odmítla bylo vlastně hezký. Nevzdal to jako Adam hned při prvnim problému s Jolčou. A možná mě fakt měl rád.

Podíval se na mě ale na to, abych odpověděla jsem byla příliš překvapená. Z ničeho nic se podíval nad sebe. Na jeho tváři se ocitlo světlo ze škvíry. Dokonce i vypadal smutně. V tu chvíli jsem zapomněla na vše, i na Páju. Dotkla jsem se prsty jeho brady a přitáhla ho blíž k sobě.

Dala jsem mu chvilku na rozmyšlení, kdyby se přece jen chtěl odtáhnout. Ale to neudělal, naopak přisunul se trochu blíž. Polibek nebyl nějak dlouhý, ale moc hezký. Došlo mi, že jsem po tom možná nevědomě toužila už delší dobu. Že jsem ho možná už delší dobu měla ráda, jen si to nepřipouštěla. A to už si mě přitáhl k dalšímu.

Ždravím vás mí milí přatelé. Dneska také zaláskované co? Ale tak když jsou ty vánoce či co. Beztak je tohle nejlepší dárek co jste dostali že? Předběžně přeju šťastný nový rok a ať se vše daří🥰🤩🎆⛸️🎅🏿🥳