,,Přišel ses mi vysmát? Do toho, mě už je to jedno,"
Draco sebou trhnul když ten hlas slyšel, myslel, že je v té koupelně sám. Rukama si promnul obličej, aby ze svých tváří dostal zbytky slz a otočil se po hlase.
,,Co tu chceš?" vyštěkl na dívku nepříjemně, nechtěl ji tam, nechtěl, aby ho někdo viděl.
,,Měl jsi pravdu," řekla místo toho, aby mu odpověděla a sama si otřela slzy.
Zamračeně a překvapeně si ji prohlížel. Teď to nebyla ta holka co všechno ví a zná, ale někdo na dně. ,,Harry a Ron jsou idioti a já naivní, že by někomu na mě mohlo záležet," vydechla zničeně a přitáhla si kolena k bradě.
Obezřetně si ji prohlížel, nevěděl co má dělat, šel se tam schovat, aby byl sám, ale ona tam byla a brečela ještě víc než on.
,,Půjdu," otočil se k odchodu. ,,Kvůli mě nemusíš, stejně bych měla jít," malátně se začala zvedat.
,,Co udělali?" nedalo mu to a zeptal se jí, když ho míjela. ,,Proč tě to zajímá?" vypálila otázku. ,,Chceš se mi smát, nebo rovnou zařídit, aby se Zmijozel smál mudlovské šmejdce," naštvala se když viděla jeho arogantní výraz.
Hermiona ztuhla v půlce kroku, chtěla se pohnout, ale nemohla, spoutal ji. Odcházel ji jako dravec svou kořist a mračil se, bylo jí to nanejvýš nepříjemné. Přála si ho praštit.
Draco sám netušil co a proč to dělá, něco se mu nelíbilo. Schválně když kolem ní šel, rukou přejížděl po jejím těle a čekal na její reakce.
Netrvalo to dlouho a v jejím obličeji uviděl změnu, když se dotknul jejích zad.
,,Čím to bylo?" ,,Nech mě," zavrčela když zrušil kouzlo.
Dívala se do jeho bouřkových očí, nikdy si nevšimla té zajímavé barvy, líbila se jí. Dívka zatřepala hlavou, aby u myšlenku dostala pryč. Samozřejmě si toho všimnul a samolibě se ušklíbl.
,,Sundej si ten plášť," řekl tónem který nepřipouštěl žádné námitky, takže i bojovná Hermiona poslechla a opatrně si ho začala sundávat. Tím ukázala svou krvavou košili.
Stál za ní, takže neviděla jeho zamračený výraz. ,,Košili," ,,Cože?" vyjekla a prudce se otočila. ,,Řekl jsem košili, dej ji dolů. Hned," ,,Ne-e," řekla roztřepaně. Zvedl obočí. ,,Znáš na to snad protikouzlo?" věděl, že ne a vítězně se usmál. ,,Sundej ji!" Hermiona roztřepanými prsty začala rozepínat knoflíčky až si ji neochotně sundala z ramen a ruce zkřížila na hrudi.
,,Jofrey," křiknul a hned na to se ozvalo prásknutí, způsobené přemístěním.
,,Co si pán přeje?" uklonil se mu skřítek. ,,Všechno co k tomuto ve stole najdeš," ukázal na dívčiny záda. ,,Jak pán žádá," zase se uklonil a zmizel.
,,To není etické, jsou to živé bytosti a ty je využíváš i oni mají své práva a kouzelníci by je neměli porušovat, kvůli svým potřebám," začala se vztekat. ,,Jo? A to s tím chceš jít na ošetřovnu, aby ti někdo pomohl Grangerová?"
,,Proč to děláš?" zeptala se ho, když skřítek po předání věcí zase zmizel.
Dlouho mlčel, nevěděl co jí odpovědět.
,,Neptej se a uvolni ty záda," pomalu začal hůlkou zacelovat její rány, znal je, taky je měl. Kdyby je neléčila bolelo by to a to opravdu hodně.
,,Zjistili kde jsem byla o Vánocích a naštvali se," začala potichu mluvit, ani nevěděla jestli ho to zajímá a nebo jestli ji poslouchá, ale vzhledem k tomu, jak celá situace byla zvláštní, tak to neřešila.

ČTEŠ
Who are you? I'm your found woman.
FanfictionŽivot Susan se během školy dal do pořádku, jenže po škole se jí zase zhroutil jako domeček z karet. Zase nevěděla kam patří a jak se s životem srovnat. Charlie se odstěhoval do Rumunska, Susan zůstala v Anglie a to je velká dálka na to, aby dokázali...