Ta Riddleova holka

Kapitola 22.

„Projdeme si to celé ještě jednou," řekne zástupce Brumbál pomalu. „Pane Simpsone?"

Roger Simpson, McMurphyho nejlepší kamarád, je v obličeji viditelně nazelenalý. Přesto však odhodlaně převypráví vše, co ví. Už potřetí. „Will za mnou přišel včera odpoledne. Bylo na něm vidět, že je rozrušený. Hodně rozrušený. Ptal jsem se, o co jde – a on na to, že má určité podezření... Že zjistil něco ohledně těch útoků. Ale že o tom chce nejdřív mluvit s Malvínou Lacroixovou. A jestli nevím, kde by ji našel. Já na to, že venku jsem ji nikde neviděl a že myslím, že se šla učit na kolej."

„Neřekl vám něco o tom, co zjistil?" Brumbál chlapci doslova visí na rtech. „Cokoli?"

Roger zavrtí hlavou. „Ne, povídal, že to chce říct nejdřív Malvíně."

„Tušíte proč?"

Havraspárský student se nadechuje k odpovědi, Walburga Blacková je však rychlejší. „Přece protože do ní byl blázen!"

Brumbál se na ni otočí. „Slečno Blacková..."

„No co, neřekla jsem nic tajného, o tom, že McMurphy běhá za Lacroixovou, už si houkaly i sovy v sovinci."

Zástupce se otočí zpět na Simpsona. „Pokračujte, prosím."

„Pak jsem Willa znovu viděl až večer ve společenské místnosti. Ptal jsem se ho, jestli s Malvínou mluvil. On na to, že ano, ale že ho poslala pryč s tím, že se necítí dobře. A že za ním pak přijde. Čekal na ni až asi do jedenácti, to jsem každopádně šel spát já. Povídal jsem mu, ať na to kašle, že Malvína pravděpodobně už dávno spí."

„A pak?"

„Pak už nic. Šel jsem si lehnout. Will tam zůstal."

„Byl v tu chvíli ve společenské místnosti ještě někdo?"

„Ne, byli jsme poslední."

Brumbál se zamyšleně rozhlédne po všech přítomných, profesorech, prefektech a několika McMurphyho přátelích. „Takže mezi jedenáctou, kdy jste se rozloučili ve společenské místnosti, a půl sedmou ráno, kdy ho našla slečna Hardyová na té chodbě, pana McMurphyho už nikdo neviděl. Kromě útočníka, samozřejmě. Napadá vás, proč odešel z koleje, pane Simpsone?"

Roger nešťastně rozhodí rukama. „Říkal mi, že chce Malvíně něco ukázat. Je možné, že když s ním nešla, vydal se na to místo sám. Sakra, mělo mě to napadnout, byl už několik měsíců posedlý myšlenkou, že toho mizeru chytí... Měl jsem s ním zůstat a nedovolit mu udělat takovou pitomost..."

„Rogere, nic si nevyčítejte." Profesorka Merrythoughtová mu položí ruku na rameno. „Will je prefekt, věděl sám moc dobře, že se nemá v noci toulat po škole, zvláště ne v takhle nebezpečných časech."

Brumbál pokývá hlavou. „Ano, ovšem... Je tu nicméně ještě někdo... Slečno Lacroixová...?"

Malvína se krátce nadechne. „Ano, Will McMurphy mě opravdu vyhledal. Musím s politováním konstatovat, že kvůli tomu neváhal přijít až do mé ložnice. Přirozeně jsem ho poslala pryč."

„A co vám vlastně řekl? Zkuste si prosím vzpomenout na detaily, je to důležité."

„Nic, co byste už nevěděli od Rogera. Že zjistil něco nového o těch útocích a ať jdu s ním, že mi to ukáže. Oč konkrétně jde se nezmínil. Poslala jsem ho pryč, necítila jsem se dobře a krom toho tam neměl co dělat. Slíbila jsem mu, že se za ním později stavím ve společenské místnosti, ale nějak se mi podařilo usnout a vzbudila jsem se až ráno."