Snamione: Ve středu moci

Obrtlá ulice 17

Poslední schůzka a víkend mohl započít. Hermiona si upravila kabát, v zrcátku zkontrolovala rtěnku a zastrčila volný pramen vlasů za ucho, než opustila kancelář. Do Příčné ulice se výjimečně vypravila pěšky, ačkoliv listopadové počasí vlídné nebylo. Potěšeně sledovala vitríny, ze kterých se na ni usmívaly její vlastní fotografie, a kynula procházejícím kouzelníkům a čarodějkám, jež ji uctivě zdravili. Kampaň po dlouhých měsících začínala nést své ovoce a na letní skandál Lily se pomalu zapomínalo...

U odbočky do Obrtlé ulice si vzala hůlku a po Severusově vzoru ji skryla do rukávu, než rozhodným krokem vyrazila na místo, na němž se domácí skřítkové shromažďovali. Místo, kde nabízeli své služby veřejnosti, či nahlašovali nevhodné podmínky, v nichž museli pracovat. Zpočátku byly návštěvy skřítků rozpačité, mnohdy je nadšení kouzelníci sami vodili jako malé děti mezi ostatní skřítky, avšak brzy se pověst Hermionina útočiště pro skřítky roznesla po celé zemi a skřítci se začali vracet. Jedna z nejtěžších věcí na celém projektu bylo místo. Domácí skřítkové se mohli dostat kamkoliv, ale bylo nutné, aby se tato výspa jistoty nacházela v kouzelnickém světě, jenže nadace nedokázala zajistit prostor v Příčné ulici, a proto se celé centrum založilo v ulici Obrtlé. Z toho Hermiona nebyla nadšená, avšak skřítkové potencionální nebezpečí nevnímali.

Od pádu Voldemorta se Obrtlá ulice zlepšila, občas se mezi podivnými podniky objevovala například i místa, kam zavítali i obyčejní kouzelníci. Severus kupříkladu chodíval do Obrtlé poměrně často, aby nakoupil přísady do lektvarů – legálnost přísad však byla věcí druhou.

Již z dálky viděla sochu Dobbyho před vysokým bílým domem, jenž pomocí kouzel proměnila k obrazu svému. Neskromně se domnívala, že se jednalo o nejhezčí budovu v celé ulici.

Uhnula se ke straně, když za sebou zaslechla drkotání dřevěných kol na dlážděné cestě. Pár testrálů táhl dlouhý vůz plný nábytku, jenž na okamžik rozdělil ulici ve dví. Poprvé v životě viděla Hermiona tyto tvory v centru Londýna. Sotva se však stihla podivit, za předloktí ji silně strhla cizí ruka dál od vozu. Neměla šanci zareagovat, jelikož jí protivník pevným stiskem zarážel hůlku do jemné kůže na zápěstí. Obávala se, že se s ní muž přemístí, ale místo toho se mu podařilo ji protáhnout cihlovou stěnou do tmavého prostoru. Jistě se jednalo sklad některého z obchodů, neměla však čas prohlížet si okolí, jelikož na ni hleděly čtyři masky. Znala je.

Strachem ztuhlé nohy se nedokázaly pohnout, zatímco jí únosce z rukávu vyrval hůlku. Konsternovaně hleděla na masky Smrtijedů. Byli to oni!

„Madam Grangerová-Snapeová," pronesl výsměšně krajní Smrtijed. Hermiona jej po hlasu nepoznávala.

„Co chcete?" odsekla bojovně, přestože na ni mířily čtyři hůlky a ona neměl sebemenší šanci uniknout, či si zavolat pomoc. Její oči si stěží zvykaly na tmu.

„Přestože i vy mi jste rarachem v truhlici, mnohem palčivějším problémem je nyní Snape." Muž, jenž promlouval, měl hrubý hlas a Hermiona by si tipla, že byl i starší než Severus – možná Smrtijed z původního složení následovníků Voldemorta. „Možná svoji rozkošnou ženušku nezatěžuje svojí prací," zabručel, když zahlédl, jak se žena nadechovala, „ale určitě nebude chtít, aby se jí něco stalo." Čarodějka hypnotizovaně sledovala nehybnou masku kouzelníka. Věděla o každém případu svého muže a tušila, že muž,vsazený do Azkabanu, byl důvodem tohoto setkání. Severus se zasloužil o jeho zatčení, odsouzení a následně i velice přínosný výslech. Pokud chlap s hůlkou naproti ní patřil do staré gardy, zajisté znal Severusovy schopnosti a musel si být vědom síly nitrobrany, pokud se schovával v kruhu nejbližších následovníků Voldemorta tolik let. „Takže, holčičko, povíš Snapeovi, aby dal od Douglasova případu rypák pryč. Ten idiot si beztak Azkaban zasloužil, ale tam stopa končí, je to jasné?"

Hermiona nepřikývla. Severus rozplétal síť nových následovníků Voldemorta a ona mu nyní mohla domněnku potvrdit. Celou tu dobu měl pravdu – nešlo pouze o pomateného jednotlivce.

„Když budeš hodná čarodějka a vysvětlíš manžílkovi situaci, nemusíme se už potkat," odfrkl další starý hlas. Hermioně se zatočila hlava, jelikož kvůli maskám nedokázala odhadnout, který z věznitelů k ní promluvil. Se staženým hrdlem strachy poslouchala, jak se drsný hlas linul odevšud. Na vratkých nohách o krok ucouvla. „Abys měla přesvědčivý argument, připomeň mu, že stejně, jako on získal tebe, by o tebe mohl i přijít." Unesou ji? Znásilní? Nevolnost se stupňovala. Měla pocit, že se propadla do svých nejhorších nočních můr. Již jednou toto zažila... Byla vržena napospas zástupci protektora Snapeovi, aby mu porodila následovníka. Její sladká Lily ji stála téměř život

„A tentokrát by tě žalář a teplá klícka u Snapea nečekaly." Vyjekla, když si uvědomila, že ji jeden z mužů rozhaluje kabát na hrudi kouzlem. Fyzickou silou kabát přitáhla blíže k sobě. „Rozumíme si?" Neochotně přikývla. Nebrečela, držela se zuby nehty, aby zůstala silná.

„Takže, madam Grangerová," zaslechla posměšné odfrknutí, „Snapeová, Douglas je vyřízená záležitost. Postarej se, aby už nepromluvil a tvůj manžel přestal pátrat."

Další Smrtijed se k ženě náhle přiblížil, chytil ji za loket stejně jako na ulici a mrštil jí na cihlovou stěnu. Vykřikla a pokusila si volnou paží chránit obličej, prošla však stejně hladce jako na nádraží. Neobratnými kroky, které se stále snažily vybalancovat hrubé strčení, doklopýtala až do prostředka ulice. Nyní se slzy dostavily. Ponížení. Strach z povstání padlého nepřítele.

Otočila se přes rameno ke zdi, skrze níž byla unesena, ale zeď se nyní zdála zcela pevná a omšele obyčejná jako všechny ostatní – pouze před ní na zemi ležela hůlka, její hůlka. Skočila po ní a již se ji nepokoušela skrývat. Křečovitě ji svírala, když místo kouzlem označovala, aby tam mohla poslat Severuse s Harrym, a i když rychlým krokem chvátala do bezpečného úkrytu skřítků.

První velký zlom a trocha napětí. Těžko uvěřitelné, že máme již 17. kapitolu.