Drahá Hermiono...

Kapitola 3. - Shledání

3. Kapitola

PA: Po dlouhé době se hlásím s další kapitolou. Je to jedna z těch kratších, ale už se potkají(slibuju! :D), takže by se brzo mohlo konečně začít něco dít. :D

U minulé kapitoly jsem zahlédla komentář, že se Draco možná odstěhoval do Narnie. Rozhodně je to zajímavá úvaha, ale budu vás muset zklamat, důvod proč moje ztřeštěná Hermiona nevěděla kde Draca hledat, je mnohem jednodušší, nenapadlo ji použít vyhledávací kouzlo.. :) Ale dost zdržování pusťme se do toho. :)

Posezení s Narcisou Malfoyovou bylo docela příjemné. Hermionu velice udivilo, jaká je to ve skutečnosti milá a laskavá žena.

Avšak když se opět ocitla na ulici, cítila úlevu.

Vytáhla z kapsy zmuchlaný kousek pergamenu, na který jí Narcisa (požádala Hermionu, aby jí začala tykat) napsala Dracovu adresu.

Párkrát si přečetla úhledně napsaná slova, pak lístek složila a znovu uložila do vnitřní kapsy kabátu.

79 Noel Rd, Londýn, Hermiona se na tu adresu tiše soustředila, a když si byla jistá, že to zvládne, otočila se a s hlasitým prásk se přemístila.

Jakmile se ocitla nohama pevně na zemi, rozhlédla se kolem sebe. Stála před úhledně opravenými bílými řadovými domky. Před každým domkem byly vysázeny stromy, které díky podzimnímu slunci hrály všemi barvami, a podél chodníčků, vedoucích od silnice až po přední verandu, se táhly záhonky s nejrůznějšími květinami. Bílé zdi domů byly zespod obloženy tmavými cihlami. Přesto, že byly na první pohled všechny stejné, byl každý domek něčím specifický, jeden měl namodro natřené dveře, další měl v oknech vylepené obrázky, jiný měl zase verandu, okna i dveře sladěné s barvou cihel. U toho se Hermionin pohled zastavil. Na tmavých dveřích bylo úhledně napsáno číslo 79.

To je ono, 79 Noel Road, tady bydlí Draco! Hermiona si byly jistá, že pokud se teď přemístí pryč, už se znovu nepřiměje se sem vrátit. Nabrala vzduch do plic, a přešla po chodníčku k domu. Vedle dveří byl bílý zvonek. Zvedla ruku, a se zatajeným dechem zazvonila.

Přes dveře slyšela slabou melodii zvonku, a následně i mužský hlas. Věděla, že je to správné, přesto cítila nepolevující osten strachu.

Najednou se dveře otevřely a Hermiona spatřila šokovanou tvář bledého Draca Malfoye.

Spustila ruku, kterou stále držela na zvonku a s přívalem obrovské vlny emocí, o které vůbec netušila, že ji zadržuje, mu vpadla do náruče.

...

Mezitím, co Hermiona popíjela čaj s Narcisou Malfoyovou , Draco, který zase většinu noci nespal, stál v koupelně a pozoroval svůj zpustošený vzhled. Zatímco sledoval tmavé kruhy pod svýma šedýma očima, rukou si nepřítomně pohrával s pramenem platinově blonďatých vlasů. Sahaly mu skoro po ramena, už si ani nepamatoval, kdy si je naposledy nechával stříhat. Tmavé kruhy pod očima byly každým dnem tmavší a tmavší. Jeho stav se na něm silně podepisoval, a frustrace, se kterou posledních pár týdnů žil, to ještě zhoršovala.

Takhle přece mezi lidi opravdu nemůžu, pokusil se zkritizovat svůj vzhled. Nechal si z vlasů, které si před chvílí pokusil umýt, skapávat vodu na holá záda a zašmátral po nějakém ručníku, kterým by si mohl vlasy alespoň trošku vysušit. Jako první mu padl pod ruku tmavě zelený ručník, na kterém byl vyobrazen Zmiozelský symbol. Draco se ušklíbl, přehodil si ručník přes vlasy a rychlými pohyby si je protřepal. Když byl se svou prací elegantně neupravený spokojený, odhodil teď už mokrý ručník na podlahu a přetáhl si přes hlavu tmavomodré tričko s dlouhými rukávy. Zkontroloval svůj vzhled v zrcadle a s pocitem, že už to lepší nebude, se vydal po schodech dolů do kuchyně. Položil si na stůl misku, kterou naplnil cereáliemi, a šel se podívat do lednice po nějakém mléku. Když otevřel dveře, ovál ho studený vzduch, který lednička produkovala. Přelétl pohledem přes chudý obsah, který zahrnoval dvě lahve mléka, kus šunky a sýru, otlučené jablko, tři vajíčka a zbytek slunečnicového oleje. Znovu zavrtěl hlavou, vytáhl ze dveří mléko a zabouchl za sebou. Odšrouboval zátku z lahve, a zrovna když se chystal zalít cereálie mlékem, se rozezněla domem melodie. (Draco domovní zvonek před časem zakouzlil, aby hrál jeho oblíbenou hudbu, protože ho zvuk zvonku vytáčel k nepříčetnosti.) Položil láhev s mlékem na stůl a vyšel do chodby k domovním dveřím. Cestou si mumlal, že už žádné další sušenky kupovat nechce. Když došel až ke dveřím, bez jakéhokoli zaváhání je otevřel, a dívka, která stála přede dveřmi, mu se vzlykotem vpadla do náruče. Zůstal stát jako přimražený.

„U Merlina, Hermiono! Co tady děláš?" vydechl Draco, když se vymanil z dívčina sevření.

„Já, já nevím. Musela jsem. Dostala jsem...ten dopis.. a nevěděla jsem, co si myslet." Vysoukala ze sebe brunetka a podíval se na něj zarudlýma očima, čímž Draco poznal, že plakala – plakala kvůli němu.