Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XIV.

„Takhle jsem si svou grandiózní cestu za dobrodružstvím nepředstavovala!" fňukne Ema IX. Straširybková. A co že se tolik zkazilo? Ema se právě nachází v malé kleci, kde musí sedět přikrčená. Do toho má ještě svázané končetiny k mříži. „Ale drž hubu!" okřikne ji chlap, který stojí před ní. Chlap je to velmi nabušený a na pohled velmi nesympatický. Zkrátka cápek, se kterým nechcete mít nic společného. „Pusťte mě!" křičí Ema, jako by věřila, že to k něčemu pomůže. „To teda ne," vysměje se ji chlap do ksichtu. Ema posmutní a lehce se i uklidní. Zhluboka se nadechne a rozhlédne se kolem sebe. Všimne si, že visí v kleci uprostřed nějakého tábora. Všude okolo leží stany, většinou bílé až hnědé barvy. Kousek před Emou je rozhořelé ohniště a kolem něho poskládaných několik klád. Klády jsou vidět i někde jinde, ale nejsou to tak úplně ty, které myslíte. „K-kde to jsem?" rozhodne se Ema zvolit jinačí cestu dorozumívání se svými vězniteli. „Jsi v táboru Erezioni Pepperoni!" rozmáchne stráž stojící před naší protagonistkou rukama a oslavně zvolá. „Je to sídlo naší guildy a ty jsi teď vězněm naší guildy!" řekne a ukáže na ní svoji šavlí... výjimečně myslím tu ze stříbra. „Ale co jsem udělala, že mě takto mučíte?" nechápe víla. „Nic. Ale neboj, nemusíš se obávat," uklidní ji muž a zaujme mysteriózní výraz, „jenom s tebou budeme provozovat jisté... nepříliš legální činnosti." „C-COŽE?!" zděsí se Ema. „Jsi nezletilá, ne?" ujišťuje se pro jistotu voják. Ema na něj zmateně čumí a radši se již dál nevyjadřuje.

Po chvilce vzájemného zírání na sebe se ozve zvuk máchajících křídel a blízko k ohništi přistane zelený zhruba dva metry vysoký osedlaný tvor. Je to drak. Drak, pomyslí si pro sebe, jak se k němu asi dostal? A co to má na krku? Na krku má tvor přidělaný obojek, částečně to i působí, že ho škrtí. Na drakovi sedí další muž s honosným šatem. Sesedne a přikráčí si to ke kleci. „Kohopak nám to sem čerti nesou?" pousměje se, když uvnitř spatří nezletilou dívku. „A vy jste?" zeptá se ho Ema. „Já jsem Gay Nadzieciach, a jsem vůdce téhle skvělé guildy!" představí se Gay. Ema si uchechtne. „Gay? To jakože jsi teplej?" vysmívá se mu do obličeje. Gay si povzdechne. „Každé dítě má tu stejnou otázku, už to začíná být otrava." „Tak sis měl vybrat lepší jméno," udělá z něho ještě většího debila Ema. „Máš nějak moc dobrou náladu na to, že tě plánujeme každou chvílí hromadně vyklobáskovat!" pustí se do vyhrožování Gay a z úst mu při tom vytékají sliny. „Ale to je nezákonné! Mně je přece čtrnáct!" hájí se Ema. „No a? Děti jsou na tohle nejlepší!" začne se nekontrolovatelně smát vůdce guildy. „Už je to sice trochu starší kost, avšak hrát si s ní stále můžem dost," prohlásí náhodný člen guildy, který už nevydržel stát opodál. „Hej, more, proč mluvíš ve verších?" zeptá se ho další člen. „Protože spisovatel je teplej, zákonitě já musím být blbej," vysvětlí mu tamten. Všichni si povzdechnou nad jeho debilitou. 

„Nicméně," už si pomalu Gay rozepíná poklopec, „měli bychom se konečně pustit do práce, bratři moji!" Ostatní se k němu postupně přidávají. „No, já si myslím, že už jsem na vás ale moc stará," vymýšlí si Ema výmluvy a snaží se na poslední chvíli zachránit. „Nezáleží na tom, jestli jsi nezletilá nebo ne, hlavně že tak vypadáš," řekne jeden uslintaný člen guildy. „Hele, hoši, já vím, že na tom být pedofil není nic špatného, pokud teda nerealizujete své fantasy představy, ale pokud s tím máte takový problém, tak znám někoho, kdo vám s tím může pomoc. Jde o guildu, která sídlí v Nazisubarashi," mele Ema dál. „Tebe už nikdo nezachrání, holčičko, budeš pořádně prolyskovaná!" už se těší Gay. „Nedáváte mi na výběr! Magická přeměna!" zakřičí Ema z plných plic. Náhle se začne přeměňovat do své vílí podoby. Její vlasy se upletou do velkolepého honosného účesu. Kolem ní se zavíří vír prachu, ze kterého postupně vychází její krátké tílkošaty. Na rukou se ji zjeví celkem nevkusné třpytivé rukavice, které jsou delší než péra, která tam na ni venku z klece čekají. Na nohou se čudící dým ztvaruje do vysoké sandále bez podrážky. Nakonec se ji na zádech postupně vytvarují křídla. „A je to!" zaraduje se Ema, když se ji přeměna povede. Stále je to pro ni tak osvěžující pocit, když se promění do téhle podoby. „Ještě se pro nás převlékla, je tak milá!" libují si pedofilové.