It's Just a Game Right? | Tom Kaulitz

11.

Sedím u počítače a zapisuji si ještě něco do Tomovi složky. Vtom někdo zaklepe na dveře.
„Dále"
pokynu a do místnosti vejde James. Protřu si oči a rukou si podepřu hlavu. Na obličeji má natěšený výraz....to bude zas něco.

„Zítra večer se koná společenský večírek Tomových příbuzných, takže tam jdeš taky”
pronese a zamrká na mě. Hlavou bouchnu do stolu a proklínám úplně všechny.
„Ale Jamesi, já-”
„Tori přestaň. Je to až zítra v osm večer. Před tím ti Sam pomůže s vlasy a make-upem. Šaty ti seženu”
oznámí mi a já si povzdychnu.
„Co tady vůbec děláš? Máš mít trénink”
přísně se na něj podívam a on se smíchem odejde.

Stoupnu si a dojdu k velkému oknu, ze kterého mám výhled na louky a lesy a začnu přemýšlet nad Tomem. Nechal mě si na něj sáhnout, ale stačilo se dotknout jeho jizvy a jeho nálada se ze sekundy na sekundu změnila. Pořád mi v hlavě hraje ta jeho věta. „Protože jsem tě kurva neměl já, tak tě nebude mít ani nikdo jiný”
I přes to že je to děvkař, je hrozně majetnický. Když si mě u sebe držel za boky, bylo to jako bych mu patřila. Jediné co jsem za celou dobu pochopila bylo, proč na něj holky tak letí – jeho oči.
Když se na mě díval, bylo to jako by mě ovládaly. Bylo to jako by mi vymazal mozek a já zapomněla uvažovat. Jako bychom byli jen my dva a nikdo jiný. Tyhle vzpomínky ve mě vzbuzují zvláštní pocit.

Převrátila jsem nad tím očima a rozhodla se jít za Sertemem do přízemí. Jsem zvědavá jak bude výřečný dneska. Vystoupila jsem z výtahu a zamířila jsem k jeho věznici. Viděla jsem ho jak sedí na zemi a hází si s tenisákem o protější zeď.
„Copak? Nudíš se?” zeptala jsem se a posadila jsem se na židli která je postavená přímo proti jeho věznici.
„Celkem jo. Už bys mě mohla pustit”
„Myslím že jsi mi neodpověděl na včerejší otázku” pronesla jsem. On ignoroval mou otázku a stále si házel s míčkem. Tak tohle bude ještě na dlouho. Samozřejmě pokud mi teda nepřetečou nervy a já mu prostě propálím hlavu.
„Serteme odpověz mi na mou otázku a nebudeš trpět. Je to jednoduché. Stejně tě už za Tomem a jeho gangem nepustíme, takže by ti mohlo konečně dojít, že když mi odpovíš, dostaneš pokoj ode mě i od všech ostatních”
Sertem se mi zadíval do očí. Hledal lži, ale žádné nenašel.

„Proč tohle děláš? Jsi holka sakra. Ty prostě nemůžeš vést jeden z nejmocnějších gangů. To nedává žádný smysl. Musela sis projít něčím hodně špatným, protože i někteří chlapu z našeho gangu to nedávají a ty jsi v tomhle gangu hlavní. Navíc, kolik ti sakra je?”
Uchechtla jsem se a postavila se ze židle. Hlavou jsem pokynula bodyguardům a oni otevřeli věznici, do které jsem následně vstoupila a sedla si naproti Sertemovi.
„Devatenáct” odpověděla jsem jednoduše a on vypadal že mu během chvíle vypadnou oči.
„Tobě je devatenáct?!”
„No” pokrčila jsem rameny a zadívala jsem se na něj.
„Tak řekneš mi už proč vás Tom poslal? Mám dost dalších věcí na práci tak mi to řekni a můžeš jít za Coulem"
„A co je s Gilemem?” zeptá se a ná jsem začala přemýšlet co mu řeknu. Jenže proč mu lhát, že?
„Je mrtvý. Měl plnou hubu keců tak jsem to nevydržela. Teď ti radím aby jsi mi řekl proč vás sem váš šéfík poslal, nebo dopadneš jako Gilem”
„Já jsem tomu debilovi říkal ať drží hubu...” zatřásl hlavou a hodil tenisovým míčkem o zeď těstě vedle mojí hlavy.

„Byli jsme sem poslání protože byl Tom nasraný když přišel z nějaké párty. V rychlosti se rozhodl že chce zabít Mika, takže tebe. Chtěl aby jsme mu sehnali informace” pokrčil rameny a já si hned vzpomněla na to jak nasraně Tom odešel z té párty když jsem na něj chtěla znovu sáhnout.

„Hej Kille, vezmi Sertema a Coulem do nějaké věznice kde to máme zařízené” dala jsem rozkaz jednomu z bodyguardů a znovu jsem se podívala na Sertema, který mě do podrobna zkoumal.

„Nechápu. Máš v sobě tolik nenávisti a přes to jsi mi nic neudělala. Dokážeš se ovládat, ale přesto tě pár slov dokáže vytočit. Divím se že jsi mě ještě nezabila” řekl a zněl docela zmateně a já se mu nedivím. Jenže on za nic nemohl. Nemohl za to, že je v Tomově gangu a nemůže ani za to, že ho sem Tom poslal. Nemám důvod ho zabíjet...zatím.
„Užívej s Coulem novou věznici” řekla jsem a odešla zpět do mého pokoje. Poslední co jsem slyšela bylo „Díky”.