Můj milý Lando

Hořká radost

Dokončila jsem svou volnou jízdu a uviděla jsem, jak rozhodčím tečou slzy. I mezi svými slzami jsem si uvědomila, že možná získám zlato. Sedla jsem si na místo, kde se ukazuje skóre.

Čekali jsme a čekali. Najednou jsem dostala známku a k ní se připočetl i krátký program. Uviděla jsem celkové skóre a rozbrečela se. I moje trenérka brečela, když mě objímala.

,,Jsi olympijská vítězka Alex."

Jediné, co jsem v tu chvíli dělala byl pláč. Nezastavitelný a šťastný pláč. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Po předávání medailí jsem zavolala domů. Máma, táta i brácha byli šťastní a pyšní.

Volali mi i všichni kamarádi. Gratulovali mi a sdělovali své pocity z mého programu.

Z Pekingu jsem letěla zpět do Anglie na rozhovory do zpráv, novin i na internet. Když to všechno konečně ustálo, mohla jsem spokojeně přijet domů a přivítat se s rodinou. Avšak mi máma uspořádala "menší" oslavu. Byla tam spoustu lidí. Kamarádky mamky, kamarádi bráchy, příbuzní a samozřejmě Norrisovi.

Všechny jsem přivítala a ukázala jim svou medaili. Pak jsem dostala dort na uvítanou a utíkala se převléct nahoru.

Převlékla jsem se a sešla zase dolů, kde se lidé bavili, popíjeli víno a tančili. Já se musela najíst, protože jsem měla hlad. V kuchyni jsem narazila na jisté lidi. Lando a Louisa.

,,Ahoj. Gratulujeme," řekla Louisa.

,,Děkuji."

,,Máme pro tebe překvapení."

,,Dovezli jsme ti dárek z naší dovolené v Karibiku."

Dali mi magnetku. Super.

,,Děkuju."

,,Lando zlato, půjdeš si se mnou dát víno?"

,,Vydrž, jen ještě Alexandře něco řeknu."

Proč mi říká Alexandro? V životě mi tak neřekl.

Louisa mu něco pošeptala, ale on vypadal pořád sklesle.

,,Chci ti říct, že to, co jsem ti tehdá ve tvém pokoji řekl nebyla pravda."

,,Co?"

,,Nikdy jsem tě neměl rád. Byla jsi pro mě jenom sousedka. Nic víc. Možná jsme si byli bližší, když jsme byli děti, ale teď už nás nic nespojuje."

,,Proč tohle říkáš?"

,,Je to jen můj názor a chtěl jsem ti ho oznámit."

,,To tě donutila říct Louisa?"

,,Ona je můj miláček, nic takového by nikdy neudělala, takže ji neobviňuj."

,,Proč jste teda tady?"

,,Máma nás donutila přijít."

,,Tak už můžete jít. Zkazil jsi mi to."

,,Hm," řekl, vzal Louisu za ruku a odešel pryč.

Takhle se nikdy nechoval. Co to do něj vjelo?

Došla jsem k mámě a řekla, že jsem unavená a půjdu spát. Máma se teda rozhodla oslavu ukončit a já si šla lehnout do postele. Chvíli jsem se dívala na mobil a na mé a Landovy fotky z dětství. Bylo mi smutno. Asi jsem ztratila jednoho z mých pár přátel. Napsala jsem Flo, co se děje s Landem.

,,Od té doby, co k nám Louisa jezdí se chová divně. Vlastně od té doby co spolu chodí je takový odtažitý a moc se s námi nebaví. Na mamku je hnusný. Cokoliv mu navrhne, tak přijde Louisa a řekne, že už něco mají. A tak je to pořád."

,,Není možné, že s ním třeba manipuluje?"

,,Cokoliv je možné, ale on nám nic neříká už přes 2 měsíce."

,,Aha."

,,A to nám slíbil v prosinci, že jsme všichni pozvání do Bahrajnu na závod."

,,Já vím."

,,A ten je za 2 týdny."

,,Tak brzo?"

,,Jo, doufám, že to nezruší kvůli něčemu."

,,Budu ráda, když tam budeme všichni v pořádku. Kdybych jim vadila, můžu odjet."

,,Ne, ty nikam odjíždět nebudeš."

,,Hmm. No Flo už budu muset jít, tak se zatím měj."

,,Taky se měj a dobrou noc."

,,Dobrou."

Zakryla jsem se hezky peřinou a podívala jsem se z okna, kde jsem viděla do okna Ollieho. Bratra Landa. Asi byl doma, protože byly zaplé světýlka. Ale na oslavě jsem ho neviděla.

Najednou se na mě někdo podíval přes okno. No hádejte kdo to byl. Norris. Lando.

Přešla jsem k oknu a podívala se na něj. Chvíli jsme si hleděli do očí, ale z jeho pohledu jsem nic nevycítila. Stáhla jsem žaluzie a vydala se znovu do postele, kde jsem tentokrát usnula.