Snamione: Ve středu moci

Zabít smrtijeda 18

Ještě zvládla vyzvednout dokumenty, než se v hale skřítčího útočiště sesunula do maličkého křesílka – pravděpodobně to měl být gauč – a s prvním vzlykem zabořila tvář do dlaní. Několik skřítků jí začalo okamžitě věnovat pozornost, ale nenašlo lepší způsob, jak jí pomoci, než zavolat Montu, aby ji přenesl domu. Skřítek se zjevil okamžitě, obezřetně se s čarodějkou přemístil do obývacího pokoje, ale vlídnost své paní nenabídl. I po letech se stále stavěl výhradně do role Severusova skřítka, potažmo jeho dětí.

K Hermionině nelibosti skřítek ihned po přenesení zmizel, aby informoval svého pána – Severus odešel z práce o tři hodiny dříve, aby ji podrobil uslzenému, hodiny dlouhému výslechu.

„Celá se třeseš," zamručel nespokojeně Severus, když Hermiona vstala, aby šla projít záznamy o zneužívaném skřítkovy, které získala dnes odpoledne. „Sedni si."

„Musím něco dělat, nebo se zblázním!" zavrčela, avšak Severusova paže ji nepustila. Přitáhl si ji blíže k sobě, aby ji mohl silněji obejmout. Od okamžiku, kdy mu převyprávěla hrůzný odpolední zážitek se Smrtijedy, téměř nepromluvil.

„Měla bys celý incident oficiálně nahlásit."

„Nemohla," vydechla unaveně, načež si promnula čelo. „O vašem pátrání by se zajisté dozvěděl tisk a to by mě stálo kariéru – vůdce nesmí být slabý a nechat se zastrašit. A v neposlední řadě nechci, aby se o něčem dozvěděly děti."

„Hermiono, já s vyslýcháním Douglase nepřestanu. Mám dokumenty, první indície – ty jsi vše nyní potvrdila. Smrtijedi tě budou obtěžovat i nadále – potřebuješ ochranu a tu ti mohu zajistit jen a pouze oficiální cestou."

„Nemůžeme je nechat vyhrát!"

„Jak?"

„Když oficiálně přiznáš jejich návrat, vypustíš strach nesmírných rozměrů mezi lidi. Navíc zničíš nás všechny."

„Myslíš, že mě zase všichni uvidí jako zástupce protektora?" odfrkl, než záporně zavrtěl hlavou. „Tak ať! Radši budu chodit po ulicích a sledovat, jak přede mnou všichni zalézají do úkrytů, než tě na těch ulicích hledat – znásilněnou nebo rovnou mrtvou!"

„Já... budu se pouze přemisťovat, nebudou mít šanci na mě někde narazit. A kdybych měla podezření, že přeci jen... Nahlásím to oficiálně, ano, Severusi?"

„Vyhrožovali ti únosem a znásilněním, Hermiono, sakra! Uvědomuješ si, že to nebyly pouze plané řeči?" Zachvěla se, načež neochotně přikývla. Už jednou to udělali... Muž, který ji znásilnil poprvé, nyní seděl vedle ní a pevně ji svíral za pas. Tenkrát podlehla, zamilovala se, ale nikdy by nic podobného už znovu neudělala. „Co kdyby tě nutili dělat to, co posledně?"

Vzlykla. Myslel na totéž.

„Severusi, prosím... Nechci na to ani myslet, natožpak o tom mluvit."

„Musíš pochopit, že ochranu potřebuješ!" Zarputile vrtěla hlavou. „Když tě chytí, zase tě někam zavřou, dokud se na tobě všichni nevystřídají," přiškrceně se nadechla, „a tentokrát tě šetřit nebudou. Nemáš už cenu neposkvrněné-"

„Dost! Já si uvědomuji nebezpečí, ale nikdo mě hlídat nebude!" Vytrhla se a postavila na nohy. Potřebovala pracovat, potřebovala zaměstnat mozek. Severus se zvedl též. „Kam jdeš?"

„Zítra odpoledne jdu za Regulem a Lily – musím napsat ředitelce, že potřebuji více než hodinu na pozemcích školy."

„Proč? Má Regie až tak velké problémy?" Na okamžik zapomněla i na své útrapy.

„Ne, potřebuji víc času na Lily."

„Je nešikovná na obranu po mně?" Nemělo smysl před Severusem zatajovat, že jediný předmět, který ji vždy stál nesmírné úsilí, byla obrana proti černé magii – sám ji v šestém ročníku učil.

„Je výborná," okomentoval úsečně Severus, než se vydal ke schodům, „ale musí se naučit zabít Smrtijeda, aniž by ji prozradila hůlka příliš brzy."