†Saviour†

12.Hello Kitty

Vše se mi mlžilo. Nedokázala jsem rozpoznat slona od myši. Poznala jsem, že se někdo v pokoji nachází, ale jak říkám, nedokázala jsem nikoho identifikovat.

Začala jsem pomalu zaostřovat. Viděla jsem jen kluky z BVB, kluci z BMTH tu ještě nebyli, podle mě o mně nevěděli, byli sice jen nahrávat, ale tak co..

Dobře bylo mi to trošku líto, trošku hodně, ale byla jsem ráda aspoň za kluky z BVB.

Koukali na mě, vůbec si nevšimli, že už vnímám. Zajímalo by mě jak dlouho jsem byla "pryč".

Vzpomněla jsem si na Alexe. "Navždy budeš v mým srdci" zašeptala jsem a veškerá pozornost padla na mě. Nikdo mě neobjímal, koukali na mě jako na blbce, nebo psychicky narušenou.

Svůj pohled jsem odvrátila na opačnou stranu a koukala ven z okna. Kluci si se mnou snažili nějak pokecat, ale já jsem je nevnímala. Říkali sice něco o CC-ho narozeninách, ale bylo mi to fuk. Snažili se mě přivést na jiné myšlenky, ale k čemu to bylo, když jsem je neposlouchala? K ničemu..

Kluci věděli, že tento rozhovor k ničemu nevede, tak odešli. Zůstala jsem v pokoji sama. Ale nebyla jsem sama, byla jsem s mým andělíčkem, i když jsem ho neviděla, neslyšela a už nikdy asi neuvidím a neuslyším, ale byl stejně u mě. U mě v srdci. A nikdy v životě ho z mého života nevymažu. Nikdy!

Začalo pršet. Zaposlouchala jsem se jak kapky padají na parapet. Bylo to jako kdyby tlouklo srdce společně s bicíma. Nikdy jsem si neuvědomovala jak je déšť krásný.

Pozorovala jsem kapky sjíždějící po okně. Malinký kapičky pomalu sjížděli dolů, až se někde spojily a jejich cesta byla nadále rychlá a skončili společně někde v neznámu.

Po chvilce jsem usnula.

..

Probudily mě otevřené dveře. Někdo za nimi byl, někdo tam mluvil s doktorem. Byl to ženský hlas, ale byl mi nějak povědomí. Nemohla jsem si zbůhdarma vzpomenout kdo to je. A pak "ta" dívka vstoupila. Juliet!!

"Ahoj milá Sematho" usmála se a začala chodit kolem mé postele. V rukou jsem křečovitě svírala peřinu.

"Dlouho jsme se neviděly, co?" usmála se a z kapsy vytáhla nůž s nápisem Hello Kitty. Byl roztomilý, ale vypadal i tak nebezpečně.

"Přišla jsem si s tebou vyřídit účty" toto dořekla a začala si z jedné ruky do druhé přehazovat nůž. Nasucho jsem polka. Jen tak pro ujasnění, Juliet je moje bývalá nejlepší kamarádka, ale naštvala se na mě za to, že jsem bez ní šla na koncert BVB. A kvůli tomuto se se mnou nebaví. A teď jak s nima bydlím a ona chodí s Andym, tak asi trošku žárlí, nebo nevím o co jí jde.

"O co ti jde Juliet?" musela jsem se zeptat.

"Zlato.. myslíš jsi jaký jsi svatoušek, ale nejsi. Jsi jenom pouhá nula! A to, že se mi snažíš přebrat Andy-ho, ti tolerovat nebudu!" poslední větu téměř zařvala.

"Ale já ti ho přebrat nechci! Já vím, že je zadaný!" řekla jsem polohlasem. Vážně jsem se jí bála, i když ten nůž byl k popukání.

"Ale tohle ti nevěřím milá Sem. Jsi svině zákeřná! A co je moje to je moje, aspoň odstraním zbytečnosti" zašklebila se, přiblížila se s nožem k mému krku. Nůž jsem cítila na mém hrdle.

"Nějaké poslední přání?" uchechtla se. Viděla jsem v jejích očích zlobu.

"P-prosím.." šeptla jsem.

"Co se tu k sakru děje?!" slyšela jsem jak někdo za Juliet zařval.

"Teď už mi to nikdo nezkazí!" prohlásila a jedním tahem mi přejela po krku. Sáhla jsem si tam, snažila se udržet krev v těle, ale však víte, nejde to..

"Neee!!" zařval někdo další. Ke mě se hrnul doktor a Juliet popadli dvě nemocniční gorily. Už jsem se nebála. V pokoji byl Oli. Neopustil mě!

Doktor mi nějak zastavil krvácení, ani nevím jak se mu to povedlo. Nebyla jsem ani v bezvědomí, a to té krve bylo hodně, ale podle mě víc než z té plíce to nebylo. Teda spíš určitě.

Doktor odešel a do pokoje vlezl i Lee. V pokoji byli jen oni dva a já.

"Ségra co to zase blbneš?!" řekl brácha a uvěznil mě v medvědím objetí.

"Děkuju, že jsi přišel" špitla jsem. Ukápla mi slza. Zase jsem měla kousek od smrti, ale teď už mě nebude nikdo ohrožovat nožem! Mám to vše za sebou. Budeme mít všichni klid.

Oliver se ode mě odtáhnul. Přišel ke mě Lee a taky mě obejmul.

"Princezno, ty nás jednou přivedeš do hrobu" špitnul, začala jsem se smát. Tím mě pobavil.

"Přivedla jsem tě málem k mému hrobu" špitla jsem zase já.

"Pššt buď! Nikdy by jsi přece neodešla bez pusy" řekl s pobavením v hlase a našpulil rty. Dala jsem mu malou pusu. Spíš takovou pusinku.

"Hej! Já chci taky" řekl někdo smutně. Pustila jsem Lee-ho z objetí a podívala jsem se odkud vítr vanul. Jistěže to byl CC.

"Tak pojď sem taky" usmála jsem se a dala mu taky pusu. Jistěže jakmile jsem dala pusu CC-mu musela jsem jí dát všem. Dala jsem tolik pus než za celý život.

"Berem si tě domů!" ohlásil CC.

"CC ale já ještě nejsem zdravá" řekla jsem mile.

"To už je zařízené" odvětil Jordan.

"Ježiši kriste a to jsem se konečně těšila na klid" zašklebila jsem se.

"No neboj, když mi se nezbavíme jen tak tebe, tak ty se jen tak nezbavíš nás" řekl Andy a vyplázl na mě jazyk. Docela jsem se divila, že nebyl na prášky, že přišel o holku, ale vzal to docela dobře.

"Tak nasedej!" vykřikl CC a pomohl mi nasednout na nemocniční vozík. Jakmile jsem na něj dosedla CC se ujal "řízení". Běžel chodbou se mnou na vozíčku. Myslela jsem, že se pozvracím. Bylo to horší než CC-ho řízení v autě, což si dokážete představit. Jakmile jsme dorazili před auto zhluboka jsem dýchala jako při porodu. Nehty jsem měla zaryté v opěradlech.

"Tak jak se ti líbila jízda?" zeptal se CC. Nebyla jsem schopna slova.

..

" Twl jak dlouho tu jste?" zeptal se Jake.

"Už asi 10 minut.." poprvé po deseti minutách jsem promluvila.

"Přežila jsi to?" zeptal se Ash, když konečně dorazil k autu.

"Jo, ale cestu domů odřídí Andy." vydechla jsem.

"Proč zrovna Andy?" zeptali se všichni posmutněle, teda až na Andyho, ten si jen mnul ruce.

"Jelikož on jediný řídí kulturně" uchechtla jsem se. Kluci mě pomohli nastoupit do auta. A začala ta vražedná jízda..

Tak a je tu nový díl:3 doufá, že se líbí:3 Děkuju moc za votes a za to, že to čtete, však víte:)) Teď budu domu, takže se budu snažit každý den přidávat nový díl, ale nic neslibuju!:) Souuu tenk jůůů a báááj:33