Žádná cesta zpět (Resident Evil Village fanfiction)

Úvod

Pohled Ethana

Co se tu stalo? Pamatuji si jen jak Chrisovo lidi vtrhli do mého domu a jak zabil moji ženu a odnesl moji dceru, ale teď jsme neznámo kde, daleko od civilizace a auto, ve kterém jsme jeli, bylo kdesi v příkopu. Nikdo jiný tu však nebyl. Nikdo, kromě Toma. Ten jediný tu byl. Ostatní byli pryč. "Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ho. "Že by to bylo něco super, to se říct nedá, ale už jsem zažil horší." odpověděl mi Tom. Tak aspoň, že je živý a zdravý. Kdyby byl třeba raněn, mohlo by to být problémem.

Když už jsme si ověřili, že tu s námi nikdo jiný není, začali jsme se rozhlížet po okolí a snažili se pochopit naši situaci. Byli jsme na jakési silnici, kde nikdo nikde nebyl a byla tu zima. Velká zima. A ještě do toho všeho byla tma. A začal jsem si dělat obavy kam půjdeme. "Co takhle jít podle silnice? Pokud jsme celou cestu nejeli jen prdel stezkami, tak tu určitě někde bude nějaká civilizace." navrhl Tom. To jsem mu musel dát za pravdu. Dokonce jsem na zasněžené silnici viděl lidské stopy,  takže ať už je ta Chrisova sebranka kdekoliv, jistě prošli tudy.

A měl jsem pravdu. Částečně. Našli jsme nějakou vesnici, ale nikdo tam nebyl. Koukali jsme do oken, tam nikdo, a venku už vůbec nikdo nebyl. nejvíc upoutalo naši pozornost kozí hlava ležící na zemi. "Ne že bych byl v tomhle znalý, ale ta krev vypadá dost čerstvě." zhodnotil Tom. To jsem mu dal za pravdu, protože i mě se ta krev zdála poněkud čerstvá. "Takže myslíš, že ať už je to cokoliv, zabijí to jen kozy?" zeptal jsem se. "To bych neřekl. Ať už tu pobíhá cokoliv, žádný život tu nebude v bezpečí." usoudil Tom. "Asi máš pravdu. Není tu ani živáčka a tahle kozí hlava je jen důkazem toho, že bez přístřešku jsme ve velkém nebezpečí." řekl jsem.

Procházeli jsme všechny domy, do kterých se dalo vejít a hledali jsme dobré přístřeší a případně nějaké přeživší vesničany. Ani jedno se nám moc nedařilo. Překvapilo mě však, že tu kromě stříkanců krve (většinou už zaschlé) nic jiného nebylo. Byla to jediná stopa násilí, které jsme většinou nacházeli. Nikde jsme dosud nezahlédli ani jeden kus těla, ani tu blbou kost. Jedině zaschlou krev, nic víc.

Cestou jsme potkali jakousi bábu. Vypadala jako Baba Jaga. "To se podívejme. Otec hledá svoji ztracenou dceru." řekla ta stařena a zasmála se. "Kdo jsi?" zeptal jsem se. Stařena si ale jela svou: "Rose je ve velkém nebezpečí." řekla ta stařena. "Kde je Rose?" zeptal jsem se jí, doufajíc, že mi odpoví. Nic neřekla, pouze ukázala kamsi do dálky, a když jsme se tam podívali, uviděli jsme velký zámek na kopci. Když jsme se ale otočili zpátky, stařena už byla pryč. Takže jediné, co jsme mohli dělat, bylo hledat po okolí a pomalu se přesunout na onen zámek.

Při bloudění jsme našli jakousi kůlnu. Jaké to bylo překvapení, když jsme uvnitř našli ne jen jednoho, ale rovnou dva přeživší vesničany. Mladou holku a nějakého staršího chlapa, který nevypadal úplně nejlépe a ani se mi nezdál moc přátelský. Ale ta holka byla prozměnu vyděšená. "Nechceme vám ublížit." řekl jsem. Ta holka se trochu uklidnila, ale ten chlap byl stále trochu nepřátelský. "Dávej bacha. Jsou to cizinci." řekl. "Ale můžou nám pomoct." odpověděla. Ten chlap si jen odfrkl a dělal, že tam nejsme. Všiml jsem si však dvou věcí. První, že ten chlap má v ruce mačetu a druhou, že je zraněn. A to docela dost. "Co se mu stalo?" zeptal se Tom. "Zranili ho, když jsme šli za Luizou, jenže vrata jsou zamčená a zvenčí to neotevřeme. A přelézt to taky nemůžeme, protože můj otec je raněný." řekla ta holka. "Zkusíme to přelézt a odemknout to zevnitř." navrhl jsem. Ta holka s tím byla spokojená a ten chlap byl rád, že je rád. Brali jsme to tak, že já a Tom půjdeme odemknout ony vrata a pak pro ně přijdeme.