Tato kniha je plná one shotů, které se točí kolem jedné hlavní postavy, a to je Markéta Petříková (Marky). Každý one shot je jiný, mění se v nich místo, postavy nebo i jazyk. Kniha byla napsána jako dárek pro moji kamarádku k Vánocům. Doufám, že se...
Pomalu jsem otevřela oči poté, co se mým pokojem rozezněl můj budík. Miluju probouzení se do zvuku Heartbeat od 2PM. Sice už jsem musela vstávat, ale nemohla jsem se pustit svého Jisung bodypillow. Kéž by zase přijel někdy do Evropy a možná bych ho mohla sbalit. Navíc je mi už 18.
Jooooo, taky bych se mohla zmínit, že jsem trošičku nerd a stan.
Po pár minutách přemýšlení, jestli se na to dneska prostě nevykašlat, jsem odhrnula svoji Stray kids peřinu a podívala se na sebe do zrcadla. Moje vlasy byly úplně všude, jen ne tak jak je chci. Budu si je muset dneska vyžehlit, Ach Jo...
Vylezla jsem z pokoje a sešla do kuchyně, kde si táta četl noviny a máma vařila míchaný vajíčka. "Dobré ráno, Markétko. Jakpak ses vyspala?" podíval se na mě táta zpoza novin a usmál se na mě. Překřížila jsem ruce a svraštila obočí: "Tati! Neříkej mi Markétko! Jsem už dospělá..." "Ale prosím tebe, pro nás vždycky budeš naše malá holčička!" zasmála se mamka a štípla mě do tváře.
Ušklíbla jsem se a šla si dát banán, protože po ránu moc nejím. Díky bohu jsem si včera udělala svačinu do školy, takže bych neměla být o hladu. Po velmi vydatné snídani jsem utíkala nahoru, protože absolutně nestíhám. Hnedka jsem vběhla do koupelny, kde jsem si dala nahřívat žehličku a začala si čistit zuby. Poté jsem si rychle vyžehlila vlasy a šla si najít outfit, což byl sice horor, ale zvládla jsem to.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rychle jsem si vzala notebook, sluchátka a samozřejmě můj skicák, a běžela na tramvaj. Stihla jsem to díky bohu jen tak tak a sedla si někam dozadu. Nasadila jsem si sluchátka a začala poslouchat Stray kids. Hleděla jsem si svého, když tu najednou nastoupila do tramvaje Martina. Holka, která mě šikanuje už od základky, nikoho to ale nezajímá, protože je populární a její rodiče jsou nějací vysoce postavení podnikatelé, takže mi je vždycky řečeno: "ona tě jenom škádlí!"
Sklopila jsem hlavu a koukala se do klína na své ruce. Snad si mě nevšimne. Periferním viděním jsem viděla, jak se otočila a šla směrem dopředu. Uff, mám to ale kliku. Když jsme dojeli ke škole, vystoupila jsem zásadně až po Martině, aby si mě nevšimla, a díky bohu mi to vyšlo. Hluboce jsem vydechla a začala si to štrádovat směrem ke škole.
Když jsem se ale podívala na hodinky, zjistila jsem, že hodina začíná za 5 minut. "SAKRA!" rozeběhla jsem se a rychle běžela po ulici, ať to stihnu. Školu jsem už měla na dohled, když v tu ránu jsem do někoho narazila. "Au!" Spadla jsem na zem a můj skicák mi vypadl z batohu. Rychle jsem po něm sáhla, ale nebyla jsem jediná, která měla tohle v plánu.
"Omlouvám se, nechtěl jsem do tebe narazit."
Takhle medový hlas jsem ještě nikdy neslyšela, teda kromě Stray kids. Podívala jsem se přes svoje vlasy na obličej dané osoby a byla jsem okouzlena. Stál tam černovlasý kluk s nádherně modrýma očima a koukal se na mě s tak upřímnou starostí, že se mi málem podlomila kolena.
