Švagr [ItaDei] ×

Kapitola devátá

Ráda bych se omluvila, že dílek vychází až dneska. Aktuálně jsem nemocná, díl jsem bohužel neměla přednastavený a včera jsem byla ve stavu, kdy jsem téměř nebyla schopná ani sedět, takže snad mi to odpustíte :3 Také bych sem ráda připsala, že zde máme prosinec a Majo tradičně jako každý rok nestíhá, což jste si mohli všimnout u Pornoherce. Kapitolku mám rozepsanou, ale když zrovna nejsem zavalená prací, jsem nemocná a na psaní nemám tolik energie jako dříve -_- je možné, že se nám tu od 18.12. do 1.1.2024 objeví autorské volno - jak kvůli velkému vytížení, tak kvůli tomu, že od Vánoc až do Nového roku v podstatě nebudu u počítače. O všem ale samozřejmě  budu informovat v oznámení.

Prozatím si užijte další kapitolu :3

Deidara díky Itachiho nabídce nakonec opravdu zůstal a byl za to jenom rád. Pondělí se mu až neuvěřitelně šíleně táhlo a i přesto, že si krátil den fotografováním náhodných kolemjdoucích v blízkém okolí i historické části města, měl pocit, že dřív umře, než nastane úterý. Druhý den v týdnu naopak letěl neuvěřitelnou rychlostí - s jeho vzorem, Terumi Mei, se sešli na oběd v jedné z místních restaurací, než společně vyrazili na dlouhou procházku podél řeky, kterou nakonec završili posezením v útulné kavárně. I přesto, že se měli dohodnout na možné spolupráci, Mei většinu dne povídala o tom, jak se k focení dostala už jako malá holka a Dei jí přitom nadšeně přizvukoval. Nakonec se dostali i k tématům, které s focením vůbec nesouvisely a on si nemohl pomoct, aby z té ženy nebyl úplně odvázaný. Ke konci se domluvili, že mu zašle svůj program na několik dalších týdnů dopředu, aby se mohli domluvit, jaké focení by pro něj bylo nejlepší. Kdyby si měl ale vybrat, rozhodně by zvolil galavečer místních celebrit. Podle všeho se na něm měla konat i dražba, jejíž výtěžek měl putovat všem potřebným - nemocným lidem, opuštěným dětem a odhozeným zvířatům.

,Zajímalo by mě ale,' napadlo ho po cestě domů, kdy kráčel podél řeky po boku té sice postarší, ale stále nádherné dámy, ,zde je pozvaný i Itachi. Podle toho, co jsem o něm četl na netu, na podobný akce přispívá... třeba bysme se tam mohli vidět."

Na malý moment, v okamžiku, kdy skrze žluté tlumené světlo z lamp zíral na klidnou vodní hladinu, si představil, jaké by to bylo, potkat se s tím pohledným, elegantním mužem na nějaké podobné akci a hned na to jemně zčervenal v obličeji. Nakonec sám nad sebou jen zavrtěl hlavou a trochu smutně si povzdechl.

,Měl bych bejt rád, že si ségra našla pořádnýho chlapa, kterej i přesto, že je nechutně bohatej, není absolutní kretén, jak jsem si původně myslel,' zamručel si sám pro sebe v nitru, ,a ne si tu představovat, jaký by to bylo, kdyby byl na chlapy. V moři je přece spousta ryb. Určitě narazím na někoho, kdo by za to stál... a třeba to bude rovnou v pátek v klubu. Vždycky, když jsem šel pařit se Sasorim, dopadlo to skvěle.'

Jakmile si to uvědomil, ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. Svého nejlepšího přítele ze střední neviděl vážně dlouho a už se nemohl dočkat, až si spolu zase pořádně vyrazí z kopýtka!

***

Přesně, jak Dai řekla, tak se také stalo a ve středu ráno odjela se dvěma plnými kufry. Svatba se měla sice odehrávat až v sobotu, ale její nadřízená byla šílená workoholička, která nechtěla nechat nic náhodě. Byla spousta věcí, co ty dvě musely v Mlžné zařídit, a tak se spolu s Deidarou brzy ráno rozloučili. Avšak podle toho, jak se žena tvářila, Deidara poznal, že se jí jeho přítomnost ani zdaleka nezamlouvá. V obličeji měla přesně ten výraz, jaký mívala, když ještě byly děti a ona se ho snažila vychovávat - předpokládala, že něco podělá. Tuto grimasu se snažila silou vůle zamaskovat, avšak on si jí i tak moc dobře všiml.