Snamione: Ve středu moci

Publicita před Vánocemi 19

„Mluvila jsem s McGonagalovou, nemá tušení, co tam s Lily děláš," sykla podrážděně Hermiona Severusovým směrem, zatímco ruku v ruce kráčeli Příčnou ulicí. Před Vánocemi byla publicita důležitá.

„Má si myslet, že má protekční doučování od vedoucího bystrozora."

„Doučování?" odfrkla Hermiona posměšně. „Všichni ví, že je nejlepší z ročníku. Už v pátém ročníku občas zvládá neverbální zaklínadla."

„Vidíš, není to dokonalé. Musí je umět zcela spontánně."

„Severusi, začal jsi trénovat patnáctiletou holku jako profesionálního zabijáka!"

„Zbytečně dramatizuješ situaci, Hermiono." Čarodějka v červeném kabátku s dlouhými kudrnatými vlasy zatáhla vysokého kouzelníka do Krucánků a kaňourů. Do obchodu by je novináři nesledovali a ona stejně potřebovala koupit dětem dárky pod stromeček. „Učí se základní obranu a něco málo k tomu."

„Nevěřím ti."

„Je lepší, když nevíš." Ušklíbl se, než se sklonil a políbil svoji ženu do vlasů. Hermiona zahlédla za oknem fotoaparát.

„Buď opatrný – Lily je ještě dítě."

„Bude jí šestnáct, ty jsi v jejím věku už napadala ministerstvo." Čarodějka nevěřícně zavrtěla hlavou, že něco takového vytahoval proti ní. „A já pomalu trénoval nábor do řad Smrtijedů," dodal s pokřiveným úsměvem na rtech. Oba se zaškaredily nad slovem Smrtijed.

„Severusi, co bys chtěl k Vánocům?" položila otázku, aby změnila směr konverzace. Sebrala z regálu dva stejné kouzelnické sešity, v nichž se objevovaly a mizely vtipné hlášky, motivující hesla i zábavná kouzla. Lily je od útlého dětství milovala. Regie hloupé vtípky málokdy ocenil, ale nadšený zajisté bude ze sady kotlíků na lektvary.

„Tebe," zamumlal svůdně poblíž čarodějčina ucha, „a nechce se mi čekat až do Vánoc."

„Musíme nakoupit dárky."

„Zaplať a pojď."

„Severusi, jsou tady novináři." Nenápadně pokynula k vitríně, v níž se těsnalo několik kouzelníků s fotoaparáty.

„Chtějí vidět tohle," šeptal, zatímco ji pomalu objal a vtiskl rty do vlasů na temeni čarodějčiny hlavy. Blesky foťáků se nyní nesnažily být ani nenápadné. Kdyby nezavřela oči, zajisté by ji na okamžik oslepily. Cítila Severusovy teplé dlaně v pase a na svém krku, pomalu klouzající rty po tvářích až ke rtům. Netrpělivě se natáhla pro polibek, avšak Severus škádlivé uhnul, což ji přinutilo se usmát jeho škodolibosti, než ji něžně políbil.

Hermiona cítila z muže napětí, chtěl si ji vzít nejraději na místě, avšak nesměli vzbudit pozornost, proto byl tak jemný. Něžně ženu držel, dokud se za pultem neobjevila obsluha. Hermiona s rudými tvářemi spěchala zaplatit – Severus zůstal na stejném místě.

„Mají dost materiálu, můžeme domu."

„Máme děti a nemáme dost dárků," odvětila klidně, přestože začala po muži toužit stejným způsobem, jakým on toužil po ní. Vklouzla svojí dlaní do té Severusovy a za mučivého ticha se přinutila navštívit ještě jeden obchod, kde koupila krásný hábit pro Lily. Severus s povzdechem přihodil k šatům i dětskou košili černé barvy. Hermiona měla nutkání namítnout, že Regiemu by slušela jiná barva, ale musela být ráda, že alespoň na syna myslel. Většinu dárků kupovali společně.

Zaplacení, mučivě pomalé pozdravení novinářů a rychlé přemístění domu.

Čarodějka sotva odhodila tašky a Severus ji již silou tiskl ke zdi, zatímco si prudce uzurpoval její rty. Hrubou silou ji vytáhl za stehna výše po zdi. Bedry ji tiskl, aby mohl na okamžik uvolnit jednu ruku. Hermiona lapala po dechu mezi polibky a zničehonic pocítila, že se její klín již bezprostředně dotýkal hrubé látky černého hábitu. Zakňučela, když se jí dotkl a zkusil, jak byl připravená. Byla.

Cítila dole pohyb, jak si Severus rozepínal kalhoty, načež pouze zavřela oči, když do ní pronikal. Zapomněla na celý svět. Křičela, tiskla se k muži, nechávala se líbat na krk a zaplétala prsty do delších černých vlasů, zatímco stehny pevně objímala kouzelníkovy boky. Čas neexistoval.

„Miluji tě," zašeptal Severus do napuchlých Hermioniných rtů. Oba lapali po dechu zpocení a unavení, přesto Severus stále držel ženu nad zemí, aby jí zajistil pocit absolutního bezpečí. Zbožňovala, když měli okamžiky pouze pro sebe, aniž by se museli obávat, že budou přistiženi dětmi, či Severusovými kolegy v kanceláři.

„Miluju tě," zavrněla nazpět. Uvolnila stisk kolem kouzelníkových beder a spustila nohy na zem. Plosky nohou ji studily, proto rychle přeběhla na kožešinu před krbem v obýváku, kam ji oblečený kouzelník následoval. Stále si ji prohlížel jako dravec. „Přesuneme se do vany?"

„Jsem unavený," zamručel vyhýbavě. Znovu naráželi na problém v podobě nahoty. Dokud si on prohlížel ji, vše bylo naprosto v pořádku, kdykoliv se však chtěla ona podívat na něj, udělal cokoliv, aby tomu zabránil. Dnešek nebyl výjimkou.

„Myslíš tím hladový?" zasmála se, aby zahnala trapnou chvíli. Muselo mu být zřejmé, že si jeho averze k vlastní nahotě za ty roky všimla, ale čím byl starší, tím výrazněji se projevovala.

„Znáš mě," přitakal s hranou porážkou. „Snad jsme Montu příliš nevyplašili, rád bych si dal něco k večeři."

„Uvařím. Dáš si míchaná vajíčka?" Když procházela nahá kolem svého muže, půjčila si jeho hůlku a znovu se oblékla. Severus nespokojeně našpulil rty.

„Asi jo."

„Tak pojď." Vzala muže za ruku. „Budeš alespoň míchat."

„Už se těším, až tady budou děti a skřítek jim bude vyvařovat."

„Přijedou už pozítří," připomněla nadšeně čarodějka, která za sebou táhla do kuchyně vysokého muže, „musíme nechat skřítka odpočinout, než začne s přípravami."

„Já je uvidím už zítra." Hermiona vyklenula obočí. „Máme poslední lekci v tomto roce – možná vůbec. Regulus už začíná trochu kouzlit. Od zbytku jsou tady Bradavice."