Vánoční pohádka

14. Prosince

Mé probuzení bylo jedno z nejhorších, jaké jsem kdy zažila. Samozřejmě na prvním místě bylo probuzení v nemocnici přesně na Štědrý večer a druhé místo okupoval den, kdy jsem se dozvěděla, že mě Erik podvedl.
Proto jsem toto ráno považovala za třetí nejhorší v mém seznamu.

Probudilo mě hlasité bouchání do venkovních dveří a rozhovor Jakuba s onou osobou.
Jako první jsem ucítila obrovskou bolest hlavy, jako by vás někdo tloukl pánví pořád dokola. Avšak kocovina nebyla jediná věc, jež mi vběhla hned po ránu na mysl.
Jonáš
Jakmile jsem si vzpomněla na včerejší párty, zamrazilo mě. Jonáš a Erik se porvali, Dostala jsem ránu do obličeje- počkat. „Au," zaúpěla jsem, když jsem si uvědomila, proč mě bolí můj obličej. Pomalu jsem se pokusila dotknout mého oka, ale po prvním neúspěšném pokusu jsem to radši vzdala.

„Jé, ty už si vzhůru," poznamenala Lea a vešla do pokoje. „Snad tě nevzbudil Jakub, ale-" zasekla se v půlce věty. „Ale?" Zeptala jsem se, protože jsem věděla, že mi něco tají. „Už tady byl dvakrát Jonáš. Poprvé mohlo být tak osm a teď je jedenáct. Pořád točí jenom jednu a tu samou větu a to, že s tebou potřebuje mluvit a omluvit se ti." „Já s ním ale nechci mluvit," řekla jsem jí narovinu, přestože jsem si tím nebyla úplně jistá. Potřebovala jsem vstřebat všechno, co se za poslední dny stalo.

„Právě pro to se s ním už podruhé hádá a snaží se mu domluvit, aby ti nechal trochu času. Mimochodem nechceš šumák?" „Prosím ano," zamumlala jsem a Lea mi podala žlutou tabletku, kterou jsem namočila do vody, jež ležela vedle mé postele.
„Co oko?" „Bolí," pokrčila jsem rameny. Dneska jsem nebyla moc výřečná.

„Tvým rodičům jsem volala, že jsi u nás spala a ještě přespíš. Pořádně je vyděsilo, když se domů Jonáš vrátil s modřinami a bez tebe. Mysleli si, že vás přepadli a chtěli volat policii. Naštěstí to Jonáš trochu zdržel a pak už jsem zavolala já s pádným vysvětlením." Ubezpečila mě Lea a já jí za to byla ráda.

Zbytek dopoledne jsem proležela v posteli s knihou v ruce. Stmívání byla jedna z mých oblíbených knih a to hlavně díky lásce mezi upírem Edwardem a obyčejnou holkou Bellou.
„Babs!" Zavolal na mě Jakub. „Pojď dolů, bude oběd!" Při slově oběd jsem si myslela, že svůj žaludek vyvrátím. Neměla jsem ani pomyšlení na to, abych sešla dolů, natož na jídlo.
„Babs!" Zavolal na mě ještě jednou. „Už jdu!" Odpověděla jsem mu a slyšela jeho zabručení.

Sestoupila jsem dolů a ucítila tu vůni. Okamžitě jsem poznala, že je to granadýr, oblíbené jídlo mé kamarádky. Slovenské, ale chutné.
„Tak, jedna porce pro naši Babu," donesl mi Jakub jídlo na talíři, jakmile jsem si sedla.
„Dík," zamumlala jsem a začala se v tom přehrabávat.
Dohromady jsem snědla asi jednu čtvrtinu z celého jídla, a když Lea viděla, že toho do sebe už víc nedostanu, vzala i můj talíř a uložila jej.

Chtěla jsem odejít zpět do pokoje, ale Lea mě zastavila. „Pojď se k nám posadit, Barčo. Můžeme se kouknout na film," navrhla. „Ne, běžte vy dva," odpověděla jsem jí. Věděla jsem, že mě Jakub i Lea mají rádi, ale taky měli rádi čas strávený spolu.
S donucením jsem se k nim posadila a Lea zapnula Netflix.
...
Seděli jsme spolu v obývacím pokojích když se ozvalo bouchání na dveře.
Jonáš, napadlo mě.
Zkoušel to zase, ostatně jako vždy dva dny před tím. Jakub mu otevřel dveře a on, bez jakéhokoliv pozvání vpadl dovnitř. „Hej! Co to-?!" Zakřičel na něj, avšak on ho neposlouchal a šel přímo ke mně.

Klekl si na kolena, by mi viděl do obličeje a uchopil mé dlaně do svých.
„Grinchi," promluvil a mé srdce začalo pomalu roztávat. „Dovol mi, abych ti to vysvětlil prosím," podíval se mi do očí. „Ne," prohlásila jsem neústupně a tvrdě. „Grinchi," zkusil to znovu. „Hej, neřekla ti, že s tebou nebude mluvit?" Přišel k nám Jakub a ochranitelsky si přede mě stoupl.
„Báro, prosím," Vydechl a vypadal doopravdy zoufale.
Všichni se na mě dívali s očekáváním, co řeknu. „Dobře," připustila jsem a Jonáš si úlevou vydechl.

„Mohli byste nám prosím nechat trochu soukromí?" Požádala jsem Jakuba s Leou, kteří, ač se jim to nelíbilo, pochybovačně odešli z místnosti. „Poslouchám," spustila jsem, jakmile byly pryč. „Grinchi. Mě to celé moc mrzí. Nechtěl jsem se s ním mlátit, to přece musíš vědět. Neudělal bych to, protože vím, co pro tebe kdysi znamenal." Řekl a já jsem věděla, že mu mé srdce odpustilo už dávno a to, co jsem cítila, nebyla zlost.
„Odpustíš mi?" „Odpustila jsem ti už když jsi vstoupil do těchto dveří," zasmála jsem se a mé srdce se znovu, byť jen o kousíček, zahojilo.

Jonáš se pousmál a přitáhl si mě do objetí. „Děkuju," zamumlal tiše do mých vlasů. Malinko se poodtáhl a já ucítila příjemné mravenčení v podbřišku. Když mě políbil, okamžitě jsem ztratila kontrolu nad svým tělem, jímž projela vlna rozkoše.

„Dobře hrdličky, oba jsme věděli, že se usmíříte, ale tohle si nechte na doma," zasmála se Lea, která přišla do obýváku s Jakubem v závěsu. Odtáhli jsme se od sebe a já přivřela oči studem. Jonáš mě vzal kolem ramen, abych se cítila líp.
„Rád tě poznávám brácho," pokýval Jakub na Jonáše. „Sorry za ten dnešek, ale víš, Babu je pro mě jako sestra," vysvětlil mu náš vztah. „Babu?" Zasmál se. „To je dlouhý příběh," mávla jsem rukou. „Ostatně jak ty jsi mě nazval Grinch, tak Kuba Babu." Jonáš přikývl.

„Jsem Jonáš," představil se mu. „Milovník Vánoc," dodala jsem. „Pche, Vánoce," odfrknul si Jakub. „Co máš proti Vánocům?" Zeptal se ho Jonáš. „Promiň kámo, ale momentálně jsem na stejný vlně jako Babs," kývl na mě hlavou a Jonáš si povzdechl. „Tak tohle už nedávám. Dva lidi, kteří nesnáší Vánoce jsou mí přátelé," zajel si pobaveně a zoufale zároveň rukou do vlasů.

„To zvládneš. Taky to zvládám a to miluju Vánoce stejně, jako ty." Usmála se na něj Lea.

„A nevadilo by vám, kdybych si Grinche, teda Barču, vypůjčil?" „Nee, jasně že ne," mrkla na mě Lea a já si zase připadla šťastná.