Ještě ten den jsem si vytiskla seznam chlapeckých jmen začínajících na M.
Ale stále zbývá W. První a taky jediné co mě napadlo, že by to mohlo být Wilson.
Je jisté, že ta osoba je z naší rodiny. Ta osoba je odstřižená z naší rodiny a to doslova. Ale kdo ji odstřihl a proč? Moc otázek a žádné odpovědi. ,,Mohla bych se jít ještě porozhlédnout po půdě" Pomyslela jsem si. Opět jsem vylezla na půdu a začala jsem hledat. Ani jsem nevěděla co hledám. Je tu spoustu krabic, ale ty jsem prohledala už minule. Není tu nic, co bych neprohledala. Pro jistotu jsem osahala i všechny prkna jestli tu zase není nějaká skrýš. ,,Žádna skrýš tu už není". Premýšlela jsem nahlas. Byla jsem z toho všeho unavená, tak jsem si šla lehnou. No a co se nestalo? Na schodech jsem potkala Caleba. ,,Ježiši Kriste". Vykřikla jsem. ,,Klid Mio, to jsem já'' snažil se mě sklidnit. ,,Co tady děláš? Nemáš být náhodou ve škole?". vyzvídala jsem. ,,Dneska máme až od 9". Řekl s úsměvem. ,,A nemáš být ty náhodou v posteli?". Zeptal se podezíravě. ,,Jen jsem si potřebovala skočit pro med". ,,Odkdy máme med na půdě?". ,,Noo..v kuchyni nebyl a babička u nás na zahradě dřívě měla úly tak mě napadlo jestli tu nějaké medy nezbyly". Babička u nás na zahradě schodou okolností opravdu měla úly, takže jsem ani nemusela tolik lhát i když jsem na půdu samozřejmě nešla pro med, takže jsem zase lhala...
Jak já to dělám nerada...
,,A pro co si jdeš ty Calebe?"
,,Můj nový dres je v pračce, tak si jdu pro starý". Caleb vyšel na půdu a šel směrem k vysoké hromadě krabic. Sedla jsem si na schod a pozorovala jsem ho. Ty krabice jsem prohledávala a žadný dres tam nebyl, tím jsem si jistá. Když Caleb začal odendavat krabice, zpozorněla jsem. Za všemi těmi krabicemi byla mezi trámy malá škvírka a z ní čouhal dlouhý provázek. Caleb zatáhl za provázek a dva trámy se rozevřely. Je to nejspíš něco jako vestavěná skřín. Jen jsem s údivem koukala na Caleba. ,,Jak to, že Caleb o tom věděl a já ne". pomyslela jsem si. Caleb vytáhl dres, zavřel ,,skříň" a odběhl. ,,Čau Mio". křičel na mě ze schodů. ,,Měj se Calebe". Okamžitě jsem se rozběhla ke trámům, zátáhla jsem za šnůru. A hledání mohlo začít...
,,Skřín" byla plná starých bot, babiččiných krámů a jiných blbostí. V horní části skříně visely ramínka a na nich dětské oblečení. Je tak roztomilké jak je malinké. Vzala jsem si do ruky tričko a začala jsem si ho prohlížet. Bylo světle modroučké, nejspíš klučičí, ale všechno Calebovo dětské oblečení jsme dali tetě Lise pro jejího syna. Podívala jsem se na cedulku v zadní časti trika. K mému překvapení na cedulce bylo něco napsáno....
,,M.W.?" vykřikla jsem.
Potřebuju si na chvilku sednout. Jsem strašně zmatená...
Ten člověk, kterého hledám byl u nás doma, jsou tu jeho věci, nejspíš tu žil a někdo ho odstřihl... A já mám dělat jakoby se nic nestalo? Když už to vím...
Musím to někomu říct..
Ale nejdřív musím přijít na křestní jméno. Je jasný, že je z naší rodiny, takže je Wilson. Ale jmen na M je milión.. Musím najít něco co zúží výběr..
,,Prohledám ještě tu skříň". Pomyslela jsem si v duchu.
Ve skříni byly ještě nějaké boty, a papíry. Byly to dopisy. ,,Je jich tu asi milión". pomyslela jsem si v duchu..
Zase jsem se posadila a začala číst všechny ty dopisy.
Nebylo na nich nic zajímavého, byly z tátovo dětství. Všechny, ale ne.
Pár jich bylo od Babičky pro Mika Wilsona..
,,Kdo je sakra zase Mike Wilson. přemýslela jsem. A pak mi to došlo?!
M.W.! Mike Wilson...
,,Já mám jméno!". Vykřikla jsem hlasitě...
Ahoj
Tahle kapitola je dost krátká, ale o to delší bude ta příští.
Omlouvám se za pravopisné chyby..
