Vánoční pohádka

21. Prosince

Nejšťastnější, v náruči toho nejlepšího kluka jsem se probudila. Jonáš už byl vzhůru a jemně si hrál s mými vlasy, jež si namotával na prsty. „Dobré ráno Grinchi." Usmála jsem se, když mě oslovil "Grinchi". Z jeho úst to znělo tak něžně. „Vyspala jsem se úžasně," promluvila jsem a on mi dal pusu na čelo. „To jsem rád," usmíval se. „Dnes je čtvrtek, že?" Zeptala jsem se ho. „Ano, proč se ptáš?" Neodpověděla jsem, jen jsem na něj mrkla. „To je tajemství."

Když jsme uslyšeli hlasy, rozhodli jsme se, že je na čase vstát a nenápadně předstírat, jako by nic. Jonáš si dal na sebe boxerky, do náruče vzal hromadu oblečení ze včerejška a po špičkách se vydal na cestu do svého pokoje. Zasmála jsem se, když mu podjela noha. Sice udržel rovnováhu, ale to, jak potom rychle odcupital, mi přišlo vtipné.
Zalezla jsem si ještě na chvíli do postele a nadechla se. Jonášova vůně mi vystřelila do nosu a já zavzdychala, jakmile jsem si vzpomněla na jeho doteky na mém těle.
Na dnešní odpoledne jsem byla domluvená s Leou. Potřebovala jsem její pomoc při balení dárků, ale také kamarádku, které bych se mohla svěřit. Lein dárek jsem zabalila před týdnem. Sice nevypadal tak pěkně, ale snažila jsem se.

Rozhodla jsem se jít koupit ještě jeden dárek. Oblékla jsem si kabát, dala šálu, čepici a rukavice a vyšla směrem k nákupnímu centru. Brodila jsem se sněhem až na zastávku tramvaji, díky níž jsem se dostala do nákupního centra. Zamířila jsem po eskalátorech do druhého patra, směrem do hračkářství.
Pokývala jsem prodavačce na pozdrav a pomalu začala procházet různé police a oddíly s hračkami. „Dobrý den, hledáte něco konkrétního?" Zeptala se mě žena, kterou jsem před chvílí zdravila. „Dobrý den, ano, hledám kaleidoskop," odpověděla jsem jí a ona přikývla. „Pojďte za mnou," řekla a otočila se. Zavedla mě k regálu s různými lékařskými hračkami. „Můžete si vybrat," pobídla mě. „Ale pokud bych Vám měla doporučit, vzala bych tenhle," pověděla a ukázala na jeden, jenž vypadal jako opravdický. „On totiž i funguje," prozradila mi a já se usmála. „Děkuji, vezmu si ho," přikývla jsem. Jonášovi se bude určitě líbit, pomyslela jsem si. Prodavačka  hrábla dozadu a jeden vytáhla. Odešly jsme k pokladnímu pásu a ona mi pípla můj dárek. „Bude to rovných šest set," řekla a já jí podala tisícovku. S úsměvem mi vrátila peníze, podala účtenku a zabalila kaleidoskop do vánoční tašky.
„Děkuji," Zamrkala jsem překvapeně a ona se usmála. „Veselé Vánoce," popřála mi. „Vám taky," opětovala jsem jí. Do Vánoc zbývaly tři dny a já se pomalu začínala i těšit. Jonáš to asi doopravdy dokázal. A to nejenom tím, že mi do srdce vrátil Vánoce, ale i tím, že mi do srdce vrátil zpět lásku.
Ač jsem si to nechtěla kdysi přiznat, byla jsem do toho kluka bláznivě zamilovaná.

V knihkupectví jsem vzala nějakou odbornou knihu o lékařství a v papírnictví třpytky, vánoční nálepky a balící papír s vločkami.
Když jsem se vrátila domů, byl doma jenom Jonáš a na plotně stál uvařený oběd. Položila jsem tašky na zem v předsíni a odběhla do kuchyně, abych se podívala, co je na oběd. Odkryla jsem pokličku a objevila rýži. Ve druhém hrnci stála rajská polévka. Na pokličce jsem objevila vzkaz, že v troubě se nachází kuře, které si máme dát. Poobědvala jsem rychle a sama ve svém pokoji.

Po obědě jsem zaťukala Jonášovi na dveře. „Dále," ozvalo se a já vstoupila. „Můžu?" „Jasně," přikývl. Ležel na posteli a četl si knihu, kterou při mém příchodu odložil. Lehla jsem si vedle něj. Nemuseli jsme mluvit, protože vzájemná přítomnost nám stačila. Položila jsem svou hlavu na jeho hruď a cítila, jak se napjal. „Za chvíli přijde Lea," Pověděla jsem mu. „Nejraději bych byla s tebou, ale ona je moje jediná záchrana při balení dárků," usmála jsem se a Jonáš se uchechtl. „Taky bys potřebovala kurz balení dárků?" „Ano," rozesmála jsem se a on si mě rukou přivinul k tělu. Pousmála jsem se, když se jeho penis dostal do pozoru. „Promiň," zamumlal rudý rozpačitě. Posadila jsem se. „Proč se mi omlouváš?" „No, ehm- přijde mi to trapné?" „Je to normální, Jonáši. A já jsem ráda," řekla jsem mu a přitom mu koukala do očí aby věděl, že to myslím vážně. Pohladila jsem ho na něm a on zachraptěl. Naši romantickou chvíli přerušil zvonek dveří. Provinile jsem se pousmála, dala Jonášovi pusu a rychle odběhla otevřít.

Jak jsem předpokládala, stála v nich Lea a v ruce nesla balicí papíry, stuhy a mašle. „Prosimtě pojď dál," zakroutila jsem hlavou a ona vešla dovnitř. Než se vyzula, naložila jsem na talíř cukroví a zanesla jej nahoru. Když přišla i Lea, zavřeli jsme za sebou a ona se posadila na zem. „Tak povídej," vyzvala mě. „Ples proběhl dobře," řekla jsem a ona se zamračila. „A?" „Na druhý den jsme spolu-" odmlčela jsem se. „Jste spolu co?" Zeptal se a po chvíli jí to došlo. „No neke!" Vypískla nadšeně. „Neříkej mi, že ty, Báro Nováková, jsi konečně přišla o své panenství." Zamračila jsem se. „Tak zaprvé, panna už dávno nejsem," odpověděla jsem a ihned se mi vybavila vzpomínka na můj první pohlavní styk s Erikem. Byl takový, o jakém snila každá holka. Se svíčkami a filmem, který jsme stejně nedokoukali. Ale Erik byl minulost a já na něj nechtěla myslet. Teď bylo teď a já milovala Jonáše.

Začali jsme balit dárky. Popadla jsem svůj kaleidoskop a lékařskou knihu. „A jaký byl?" Povytáhla obočí, zatímco balila knihu pro Veroniku. „Jemný? Úžasný?" Nevěděla jsem, jak jej popsat. Ihned se mi vybavily Jonášovy doteky na všech místech. Zčervenala jsem, jakmile jsem se dotkla krku, kde jsem cítila Jonášovu pusu.
Lea se pousmála. „A už ti ani nevadí to, že má rád Vánoce, že?" „Nevadí. Je to takový můj vánoční princ," usmála jsem se. Milovala jsem jej za všech okolností.

Jsem ráda, že jsi zase šťastná, Baru," pověděla.
„Já taky," usmála jsem se. „Promiň, že jsem byla občas nesnesitelná," omluvila jsem se. „To nevadí. Já jsem taky byla nesnesitelná," zasmála se a objala mě.