,,No to snad ne". Vykřikla jsem. Přímo přede mnou leželo obrovské plátno a na něm byla namalovaná žena s dítětem v náručí. ,,Ta žena mi je dost podobná a to dítě, co drží, jsem já".Pomyslela jsem si. Z toho jsem vyvodila,že je na plátně namalovaná moje máma. Páni! Nemůžu uvěřit tomu, že ji poprvé vidím a to na plátně. Vypadá tak šťastně a usměvavě. ,,Zajímalo by mě, jestli když mě, tátu a Caleba opouštěla, měla na tváři stejný výraz". Řekla jsem tiše.
Něco tu ale nesedí. Vedle mámy je nakreslená malá postava bez obličeje. Nejspíš to je dětská postava a tím bez obličeje myslím to, že obličej je z plátna vystříhnutý. Tohle opravdu nechápu...
Proč je ten obličej vystříhnutý a kdo ho vystříhl. Čím víc je to zamotané, tím víc mě to zajímá. Když už jsem skončila s analyzováním plátna, překročila jsem ho a šla jsem do zadní části půdy prohledat krabice. ,,Je jich tu asi 300. To nemůžu stihnout prohledat než se táta vrátí". Povzdechla jsem si. Když už jsem byla u konce prohledávání a nic jsem nenacházela, rozhodla jsem se, že si půjdu do kuchyně udělat sendvič. Scházela jsem po schodech a najednou... ,,Šmankotee". Vyjekla jsem hlasitě. ,,Někdo mi volá...boha jeho, já se lekla,,Táta?! To nee!" Povzdechla jsem si. ,, Ahoj tati, co potřebuješ?". zeptala jsem se nejistě. ,,Ahoj Mio, dnes přijdu z práce pozdě, tak na mě nečekejte a k večeři si objednejte třeba pizzu, nebo tak něco" ,,Dobře tati" odsouhlasila jsem. ,,Tak se měj hezky, ahoj". Urychleně jsem ukončila hovor a běžela jsem si do kuchyně koněčne pro ten sendvič. Nacpala jsem ho do sebe v cuku letu a zase jsem utíkala na půdu. ,,Joo" poskočila jsem si vesele. ,,Táta přijde až pozdě večer a já mám spoustu času na prozkoumání půdy". Pomyslela jsem si škodolibě. To bych ale nebyla já, aby se mi při rychlém běhu něco nestalo. Když už zbývalo jen pár schodů na půdu, tak jsem zakopla. ,,Do prdele" vykřikla jsem a svalila jsem se na dřevěnou podlahu plnou třísek. ,,Boha jeho, to se může stát opravdu jen mě". Pomyslela jsem si. Chvíli jsem tam jen tak ležela...
Asi po 3 minutách jsem se konečně zvedla. Když jsem se zvedala, všimla jsem si, že prkno na které jsem dopadla je vylomené a pod ním je něco schované. ,,Ještě že jsem tak neschopná a nevyběhnu schody, jinak bych to nikdy nenašla". Přemýšlela jsem nahlas. Pod prknem byla schovaná malá krabička. Hned jsem ji vytáhla a utíkala jsem si sednout na ztrouchnivnělou sedačku v rohu půdy. Otevřela jsem ji. Bylo tam pár fotek, malá brož a nějaké cetky.
,,Mio, kde jsi?". Ozvalo se z kuchyně. ,,To nee! Caleb je doma". Řekla jsem tiše. ,,Objednáme si teda tu pizzu, když táta přijde až pozdě?" Zeptal se Caleb nedočkavě. Urychleně jsem popadla krabičku a běžela jsem do mého pokoje. Hodila jsem ji pod postel a klidnou chůzí jsem došla do kuchyně, kde Caleb nedočkavě postával. ,,Tak jakou pizzu si dáme?". ,,Mě je to jedno Calebe. Objednej jakou chceš.". Odpověděla jsem suše. ,,Jak chceš Mio. Objednám Hawaii". ,,Nee tu ne Calebe!". Rozkřikla jsem se! ,,Tak jakou?". Pousmál se Caleb. ,,Třeba sýrovou". ,,Dobře". ,,Jdu zatím do pokoje. Potom pro mě prosím zajdi Calebe". ,,Jasně". Přikývl Caleb. Vyběhla jsem po schodech do mého pokoje a vytáhla jsem krabičku z podpostele. Nevím proč, ale prohlédnout si vnitřek krabičky v pokoji nebylo bezbečné. Co kdyby z ničeho nic Caleb vlétl do pokoje. Šla jsem se posadit na zem do koupelny. Sedla jsem si do rohu a začala jsem si prohlížet fotky. Na všech fotkách byla máma. Teda ta stejná žena co byla na plátně. Jsem si jistá, že je to moje máma. Vedle mámy byla zase ta stejná dětská postava s vystřihnutým obličejem.Podle postavy to vypadalo, že to děcko je chlapec. Kdo to jen může být?! ,,Je to čím dál tím složitější. Fotky jsem dala zpět a ze dna krabičky jsem vytáhla malou brož abych si ji mohla prohlédnout. Byla zlatá s malinkými kamínky. Zezadu bylo vyryto M.W.
M.W.? Co to znamená M.W.?
,,Mio. Pojď pizza už je na stole". ,,Hned jsem dole". zakřičela jsem z koupelny. Šla jsem se dolů navečeřet. Hned po večeři jsem se osprchovala a šla spát. Byla jsem dost unavená, ale i přes mou únavu jsem nemohla usnout. Neustále jsem přemýšlela co je to M.W. ,,Co by to mohlo znamenat?" opakovala jsem si několikrát. ,,Iniciály!!". Vykřikla jsem hlasitě. Určitě jsou to iniciály.....W. Je určitě Wilton. Musím se zítra ještě porozhlédnout po půdě. Jak jsem tak přemýšlela, napadlo mě, že bych se mohla hodit ,,marod". Budu mít alespoň hodně času na prozkoumání půdy. Po zdlouhavém přemýšlení jsem konečně usla. Hned ráno jsem zašla za tátou do pracovny. ,,Ahoj tati". řekla jsem chraptivě. ,,Dobré ráno Mio. Jsi v pořádku?".Ptal se táta starostlivě. ,,Strašně mě bolí v krku a mám rýmu". ,,To nee Mio! Ty jsi nemocná. Jak je to možné?". ,,Celou noc jsem měla otevřené okno dokořán". Odpověděla jsem tiše. ,,Boha jeho Mio. Vždyť v noci byla strašná zima a foukal studený vítr. Mohlo ti dojít, že není dobrý nápad mít otevřené okno. ,,Já vím tati, ale nemohla jsem usnout a čerstvý vzduch mi pomáhá. Proto jsem otevřela to okno". Řekla jsem ublíženě. ,,Celý týden budeš doma zalezlá v posteli a zachumlaná v dece je to jasné?". Řekl táta důrazně. ,,Ano tati". Přikývla jsem. ,,Příští víkend má Caleb důležitý zápas. Slíbila jsi, že tam budeš, takže to musíš vyležet." Určitě to vyležím tati". ,,Dobře. ,,Tak se měj hezky a udělej si nějaký bylinkový čaj. Ahoj". ,,Ahoj tati. Užij si to v práci". Hned jak táta opustil dům, šla jsem si udělat ten bylinkový čaj a převléct se do pokoje. V pyžamu by se mi půda prohledávala sice pohodlně, ale nějaké legíny a obyčejné dlouhé tričko jsou přece jenom lepší. Strašně mě mrzí, že jsem mu musela lhát, ale lhala jsem právě proto, abych se dozvěděla pravdu, kterou mi on neřekl...
*********
Ahoj.☺Tak tady je další kapitola...
Myslím, že to bude ještě hodně zajímavé.
Kdyby jste měli nějaké připomínky, piště do komentářů. Za chyby se omlouvám a nespisovnost je schválně.☺
