Tikají hodiny na prázdné stěně,
slyším je vteřinu za vteřinou,
jak statečně dopředu se řinou,
někdy včas a někdy opožděně.
Kolik je hodin mi je ale skryto,
nevidím ručičky ani ciferník,
můžu jen počítat každé tak a tik,
číslo a okamžik v jedno je slito.
A v rytmu tikání srdce mi bije,
čas je prý jenom vymyšlený,
nese vzkaz od prázdné stěny
podivná trhavá melodie.
