Tvůj tajný Ježíšek

Část první

"... no to si ze mě děláš srandu..." vzechnu, když si od Liama z klobouku vyberu jméno kolegy, kterému mám dělat tajného Ježíška.

"Reklamace se nepřijímají. Kupuješ tomu, koho sis vytáhl, i kdybys to byl ty sám." Zakření se na mě Liam v santovské čepičce a přejde k dalším lidem.

Znovu se podívám na svůj lísteček. Třeba jsem se jenom přehlédl.

Harry Styles. Černé na bílém.

Co mám asi dát někomu, s kým nemám absolutně nic společného? Navíc když je to ten nejotravnější člověk pod sluncem.

"Nialle, už jsem ti dnes říkal, jak tě mám rád?" Ohlédnu se na mého nejlepšího kamaráda sedícího vedle mě.

"Co potřebuješ?" Usměje se na mě zpátky.

"Vyměníš si se mnou toho ježíška?" Udělám na něj psí oči.

"Ani omylem, kámo. Proč, koho máš?" Zeptá se a já mu otráveně ukážu můj papírek.

"Vážně nechápu, co proti němu pořád máš, Tommo. Zkus ho trochu poznat, uvidíš, že je milej." Zazubí se na mě Niall.

"To už i tebe zblbnul tím svým falešným úsměvem? Myslí si, že když vytasí ty svoje pitomý ďolíčky, tak si všichni sednou na zadek? Copak je batole, aby měl ďolíčky? Ale já mu na to neskočím..."

Harry Styles. Nastoupil k nám teprve před třemi měsíci, ale už teď se stal miláčkem kanceláře. To byl ale vždycky můj post!

Pan dokonalý chodí vždycky včas, oblečený v pečlivě vyžehlených košilích, jeho stůl je organizovaný, lemovaný fotkami s rodinou a kočkou. Jak stůl mojí babičky, vážně.

Do kanceláře nosí domácí muffiny a donuty, občas si říkám, proč raději nepracuje v pekárně, když je taková cukrářka.

A to jsem ještě nezačal o tom, jak podlézá šéfovi. Je vždycky nááhodou po ruce, když šéf potřebuje někam odvést, koupit dárek manželce nebo donést čaj. Ten vlezdoprdelka umí připravit šéfův čaj lépe, než jeho sekretářka.

Pamatuje si o všech všechno. Každého se má na co zeptat. 'Jak bylo včera na golfu, Nialle?', nebo 'Jak si zvykla Jasmínka v nové škole?' Jak vůbec ví, kdo má kolik dětí, jak se jmenují a kam chodí do školy? Vede si nějakej svůj stalkerskej deníček perfektního kolegy?

"Nebuď takovej. Harry je v pohodě." Přeruší mé myšlenky Niall a já protočím oči.

"Možná bych mu mohl dát lubrikant, bude se mu hodit, až zase příště poleze šéfovi do prde..."

"Loui!" Okřikne mě Niall a hodí po mě propisku.

"Máš pravdu. Plýtvání cenným materiálem. Lamač dívčích srdcí sotva potřebuje lubrikant." Ano. To jsem ještě nezmínil, jak se na něj lepí všechny zdejší kolegyně. Ne, že by mi zrovna tohle vadilo, holky nejsou moje parketa. Ale jde o princip. Ty chudinky mu snad skáčou sami do postele a říká se, že se tam žádná podruhé už nedostane. Takhle je využívat. Nechutný.

"Ahoj Nialle!" Vkoukne do naší kanceláře kudrnatá hlava, úsměv od ucha k uchu. "Lewisi." Kývne mi na pozdrav a já procedím mezi zuby 'jdi se vycpat'.

"Čau, Harry, jak je, kámo?" Pozdraví ho Niall přátelsky.

"Jo, prima. Nesu ti ten recept na fazolové brownies, jak jsi v pátek chtěl." Odpoví mu s úsměvem Styles a já se ošiju. Kdo proboha kazí brownies fazolemi?

"Problém, Tomlinsone?" Změří mě Styles pohledem, když vidí můj znechucený výraz.

"Fakt nechápu, kdo dělá dezert z fazolí. To zní příšerně. Horší už by bylo jen avokádo." Ušklíbnu se.