Silnější než magie ( SNARRY)

45.

Nebylo pro něj obvyklé, aby pociťoval nervozitu, proto byl od rána nevrlý. Stále se mu nedařilo zjistit, jaký druh magie spojuje jeho a Pottera ani jaké její porušení může mít následky. Zprvu byl rád, že jeho neuvěřitelně zmatené pocity má na svědomí magie, ale nyní to tak neviděl. Poté, co sám sobě, po dlouhé bitvě, přiznal, že mu na tom klukovi záleží, cítil, že v sobě opravdu dokázal nalézt aspoň malou část dobra. Nyní však tenhle pocit zmizel, protože to nebyla jeho volba. Měla to na svědomí starodávná magie, takže se vlastně vůbec nezměnil.

Proč zrovna on a proč zrovna Harry? Tahle otázka se mu neustále honila hlavou, ale věděl, že na ni nikdy nenalezne odpověď. Ještě se nenašel nikdo, kdo by dokázal zjistit, jak si starodávná magie vybírá, komu bude zasahovat do života. Od jeho posledního rozhovoru s Malledim pročítal všechny dostupné knihy o starodávné magii, ale stále nenalezl žádné odpovědi. A aby toho nebylo málo, tak první letošní hodiny bude mít právě s Harryho třídou.

Svým způsobem se těšil a obával zároveň. Nebyl si jist, zda dokáže být stejně nevrlý jako dřív, když si prošel všemi těmi soukromými bitvami, které ve výsledku změnily pohled na Harryho Pottera.

Přemýšlel nad tím hochem téměř neustále a musel sám sobě přiznat, že ne vždy byl fér. Stále se domníval, že z velké části je Harry podobný svému otci, ale byly situace, ve kterých se dokázal chovat mnohem rozumněji než James. Například s Blackem. Ať už k tomu měl jakýkoliv důvod, udělal správnou věc. Nádraží se hemžilo stoupenci Pána zla a Black by byl opravdu podezřelý.

S povzdechem se posadil za stůl v učebně lektvarů a očekával příchod pátých ročníků. První hodinu měli s Loddovou a byl celkem zvědav v jakém rozpoložení dorazí. Předpokládal, že nebelvírští budou nadšení zatímco u jeho koleje bude znát určitý odstup.

Netrvalo dlouho a studenti začali přicházet. A všichni, bez ohledu na kolej, se tvářili nesmírně vážně. Některým dívkám se v očích leskly slzy a Pansy dokonce nezakrytě plakala. I chlapci se tvářili, jako kdyby jim snad někdo zemřel. Severus to nechápal. Co se u Všech Svatých dělo na hodině obrany?

Pak ho zaujalo něco jiného. Weasley seděl na svém obvyklém místě, ale když se k němu Harry posadil, posbíral si své věci a přesunul se k Longbottomovi. Že by jejich včerejší hádka přetrvávala? Nezdálo se však, že by to Pottera nějak trápilo. Pokrčil rameny a dál si Weasleyho nevšímal. Opravdu se jednalo jen o Harryho chování vůči Malfoyovi nebo v tom bylo něco jiného? Možná by se mohl zeptat Loddové.

Jestliže se však Severus domníval, že tím veškerá překvapení a neuvěřitelné situace skončily, tak se šeredně pletl. Posledním studentem, který do třídy přímo vběhl byl Draco. Na rozdíl od všech ostatních, zářil štěstím a široce se usmíval.

Co jste s nimi sakra udělala Loddová?

„Než začneme dnešní hodinu,” spustil Snape a postavil se ke svému stolu, „myslím, že bych vám měl připomenout, že vás v červnu čeká důležitá zkouška, při níž se ukáže, kolik jste si toho zapamatovali o výrobě a použití magických lektvarů. Přestože část této třídy je bezpochyby poněkud slabomyslná, očekávám, že ji všichni zvládnete, neboť jinak můžete očekávat mou… nespokojenost.”

Podíval se na Longbottoma a Weasleyho.

„Příští rok se mnozí z vás rozhodnou pokračovat ve studiu pod mým vedením, ovšem pro pokročilé studium lektvarů si vybírám jen ty nejlepší, což znamená, že s ostatními se budeme muset rozloučit.”

Harry se nenápadně ošil. Z nějakého důvodu se mu nezamlouvalo, že by se měl s lektvary rozloučit, přestože je celé roky ze srdce nenáviděl.

„Ale než nastane to šťastné loučení, strávíme spolu ještě jeden rok, takže, ať už plánujete postoupit ke zkouškám OVCE nebo ne, doporučuji vám, abyste napřeli veškeré síly k dosažení nejlepších výsledků u zkoušek, které od svých studentů očekávám. Dnes se naučíme lektvar, se kterým se lze u zkoušek NKÚ často setkat: Doušek míru, který zažehnává úzkost a rozčilení. Varuji vás, pokud to přeženete s ingrediencemi, podaří se vám jeho uživatele uvést do hlubokého a někdy nezvratného spánku, takže musíte dávat dobrý pozor, co děláte.”

Výrazy jeho studentů jasně vypovídaly o jejich nadšení z nadcházejících zkoušek. Snad jen bláznivá Grangerová se tvářila nadšeně.

„Přísady a postup máte na tabuli a všechno, co potřebujete, najdete ve skříni se zásobami. Máte na to hodinu a půl. Začněte.”

Opřel se o stůl a sledoval, jak si studenti nosí ingredience ze skříně. Grangerová se snažila natáhnout do horní police pro měsíční kámen, ale nedařilo se jí to. Už se chystal měsíční kámen hůlkou posunout, aby na něj dosáhla, když k ní přišel Draco a beze slov jí kámen podal. Zjevně svým výkonem nepřekvapil jen Snapea, ale minimálně půlku třídy a nejvíce Grangerovou. Poděkování špitla téměř neslyšitelně a ke své lavici doslova utekla. Malfoy se pobaveně ušklíbl a sám si vzal kámen pro sebe.

Množství nepochopitelných věcí se začínalo hromadit a Severus si byl jistý, že mají společnou jmenovkyni – Loddovou. Začal procházet mezi stoly a kontrolovat studenty. Občas utrousil nějakou poznámku, ale vesměs jen tiše nahlížel do kotlíků. Domníval se, že ho žádný ze studentů nemůže svým výkonem překvapit, ale mýlil se. Potter, který pracoval naprosto sám, měl kupodivu svůj lektvar průměrný. Bezpochyby udělal spoustu chyb, ale rozhodně jich bylo méně, než když seděl s Weasleym.

„Teď by z vašich lektvarů měl stoupat jemný stříbrný dým,“ pronesl pár minut před koncem hodiny a s jistým uspokojením sledoval zděšení ve tvářích studentů. Ke správnému výsledku se z celé třídy přiblížilo pouze šest lidí. K jeho překvapení mezi nimi byl Potter. Dým z jeho lektvarů byl sice spíše bílý než stříbrný, ale řádně se leskl, takže těch chyb nebylo tolik, kolik se Severus původně domníval.

„Naplňte flakony lektvarem a řádně označte svým jménem a odevzdejte na stůl.“

Jakmile učebnu opustil i poslední student, Severus vzal do ruky Potterův lektvar a pořádně si ho prohlédl.

„Je to náhoda, Pottere?“ zamumlal si pro sebe a vrátil flakon na zpět na stůl. Náhoda zrovna u tak složitého lektvaru se mu nezdála příliš pravděpodobná.

Vydal se na oběd a byl pevně rozhodnut zjistit od Loddové, co se vlastně v její hodině dělo. Neočekával, že otevře dveře a první koho uvidí, bude zrovna Loddová.