Neběžela, i když by možná měla. Celé dvě hodiny, kdy měl Harry lektvary byly jeho emoce naprosto v pořádku. Necítila žádné zvláštní výkyvy, pokud nepočítala nervozitu a zároveň radost, to se ve Snapeově přítomnosti dalo u Harryho předpokládat. Ovšem, když se připravovala na oběd, jeho emoce náhle vybuchly. Cítila lítost, vztek a bolest. Na nic nečekala a vydala se do sklepení, kde právě skončily lektvary.
V učebně bylo ticho, přesto se chystala otevřít dveře a zkontrolovat, zda tam Harry není. Natahovala se ke klice, když se dveře otevřely a překvapeně zírala na Snapea.
„Loddová?“
„Harry už tady není?“ vyhrkla okamžitě, ale vzápětí dostala odpověď od někoho úplně jiného než od Snapea.
„Paní profesorko, pane profesore!“
Byla to Pansy Parkinsonová.
„Co se děje, slečno Parkinsonová?“ zeptala se Herm a netrpělivě čekala na odpověď.
„To Weasley! Vypadá, že se zbláznil!“
Herm i Snape se hned vydali za Pansy.
„Co tím myslíte, že se zbláznil?“ ptala se znovu Loddová a snažila se ignorovat Harryho narůstající bolest.
„Šli jsme všichni do Velké síně, Potter šel s Grangerovou a Weasley na ně něco ze zadu hodil. Nevím, co to bylo, ale asi to Grangerové něco udělalo, Patilová ji odvedla na ošetřovnu. Potter se Weasleyho otočil a chtěl vědět co blbne, ale on mu vrazil pěstí a začal na něho řvát nějaké nesmysly o tom, že se bratříčkuje se zmijozely a že vás proti němu poštval. Víc nevím, běžela jsem pro profesora.“
„Udělala jste správně, slečno Parkinsonová,“ pochválil ji Snape. Herm začínala mít o Harryho vážné obavy. K bolesti se přidal strach a Harry nebyl někým koho by vystrašila nějaká ta rána.
Zahnuli za roh a naskytl se jim neuvěřitelný pohled. Zmlácený Harry se snažil posbírat ze země a před ním stál Malfoy a mířil na Rona hůlkou.
„Uhni, Malfoyi!“
„Ne.“
„Je mi to jedno, klidně dám přes držku i tobě,“ řval Ron, ale najednou se nedokázal pohnout ani promluvit. Dean Thomas a Blaise Zabini se snažili postavit Harryho na nohy, ale nejspíše neměl dost sil, aby se na nich udržel, takže ho museli podpírat.
„Můžete mi vysvětlit, co stalo, pane Malfoyi?“ zeptala se Herm, zatímco propalovala Weasleyho pohledem.
„Nic,“ zahuhlal Harry.
„Nic vypadá jinak, Pottere,“ vložil se do toho Snape. „Pochybuji, že jste se nechal zmlátit jen abyste se vyhnul hodině bylinkářství.“
„Nic se nestalo,“ pokusil se znovu oponovat Harry, ale Herm ho zastavila.
„Ptala jsem se pana Malfoye, ne tebe. Domnívám, že umí mluvit sám za sebe a nepotřebuje tvou pomoc. Nebo si to snad mám zjistit od tebe a po svém?“
Mladík konečně ztichl a Loddová přesunula svou pozornost k Dracovi, který začal mluvit.
„Weasley si schoval jeden flakon lektvaru, který jsme dnes vařili a když zůstalo na chodbě nejméně lidí, hodil ho na Grangerovou. Mířil na ni, ne na Pottera. Když se Potter ptal, co dělá, vrhl se na něho a začal ho mlátit. Vyčítal mu, že nedovolil, aby šikanovali zmijozelské a že kvůli němu jste mu zadala trest. Zatímco Pansy šla pro profesora, my jsme se ho tady snažili uklidnit, ale každý, kdo se jen přiblížil, dostal taky ránu. Přestal Pottera bez rozmyslu mlátit až teprve, když jsem vytáhl hůlku.“
Snape tiše zuřil, ale nějaký vnitřní pocit mu říkal, že by měl nechat řešení téhle situace na Loddové. Ta si prohlédla Harryho fialovějící obličej a s povzdechem mávla rukou a vyčarovala fretku.
„Pane Thomasi, pane Zabini, buďte tak laskaví a doveďte Harryho na ošetřovnu,“ řekla mladíkům, kteří Harryho podpírali a fretka si okamžitě vyšplhala na Harryho rameno. Pak se otočila ke studentům, kteří na chodbě zůstali. Bylo jich dost, více nebelvírských než zmijozelských.
„Pane Malfoyi, domnívám se, že budeme muset k vašim spolužákům být upřímní,“ pohlédla krátce na Draca, který jen přikývl.
„Pan Weasley po získání odznaku prefekta měl jediný cíl, mstít se panu Malfoyovi a jeho dvěma přátelům. Potter se ho snažil přátelským způsobem přesvědčit, ať to nedělá. Bohužel, Weasley měl dojem, že si to pan Malfoy zaslouží, když byl jeho otec uvězněn. Mezi vašimi kolejemi panuje rivalita, ale měla by mít jisté hranice. Nikdo by neměl zapomínat, že je především člověk bez ohledu na kolejní příslušnost. Pan Potter se pana Malfoye zastal, protože je toho názoru, že děti nenesou vinu za činy svých rodičů. To je ta část, která se týká zmijozelu,“ pronesla klidně a otočila se k Ronovi. Mávnutím ruky zrušila kouzlo umlčení a pokračovala: „Co se vašeho trestu týče, nejste natolik výjimečný, abych si speciálně pro vás vymýšlela trest. Je pro všechny stejný bez ohledu na kolej nebo ročník. Můžete se zeptat pana Boota z Havraspáru, stejný trest si vysloužil hned v hodině po vás. Nicméně, je čas abyste něco řekl i vy, pane Weasley, nemyslíte?“
Mezi řečí vyčarovala další dva patrony, které poslala za ředitelem a profesorkou McGonagallovou. Snape, který stál vedle ní obdivoval její klid. Ani jednou nezvýšila hlas, jen klidně stála a mluvila. Na studenty to však mělo nebývalý účinek, všichni ji se zaujetím poslouchali a svorně přikyvovali.
„Já čekám, pane Weasley,“ ozvala se znovu, když Ronald stále mlčel. „Měla jsem ten dojem, že jste přátelé.“
„Jo, to jsem si myslel taky!“ prsknul vztekle zrzek. „To Harry začal s tím, jak je Malfoy svatej a přitom ho sám nenávidí a Hermiona se k němu klidně přidala i po tom všem, co jí ten zmetek řekl!“
Na chodbě se výrazně ochladilo a Severus si uvědomil, že výraz Loddové je stejný, jako když stála proti Umbridgeové.
„Nevím, co přesně z vás teď mluví, pane Weasley, jestli je to závist nebo vztek, ale domnívám se, že nemáte právo se nazývat Harryho přítelem. Na celém světě neexistuje člověk, kterého by Harry opravdu nenáviděl. V každém i sebe horším člověku se snaží najít alespoň malou špetku něčeho dobrého. Jako jeho přítel byste to měl vědět, nemyslíte? Slečna Grangerová je na rozdíl od vás natolik inteligentní, že si je vědoma toho, že člověk těžko ovlivní v čem vyrůstá. Myslím, že Molly a Artur budou velmi zklamání až zjistí, jak se jejich syn zachoval. Na vašem místě bych začala velmi rychle zpytovat svědomí, jestli nějaké máte a modlit se, aby byl ředitel školy a profesorka McGonagallová shovívaví.“
Podívala se na studenty, kteří se tvářili téměř nešťastně a usmála se: „Všem, kteří se tohohle cvoka snažili zastavit uděluji pět bodů a panu Malfoyovi a slečně Parkinsonové po deseti bodech za zachování chladné hlavy a přivolání pomoci. Nyní můžete jít, ještě máte čas stihnout oběd.“
Studenti se začali rozcházet až na chodbě zůstala pouze Herm, Snape a Weasley.
„Máte na ně celkem velký vliv na to, že jste tady nováček,“ pronesl Snape, zatímco propaloval Ronalda nenávistným pohledem.
„Herm, Severusi, co se tady stalo?“
„Pane řediteli,“ odvětili svorně, což způsobilo na ředitelově tváři mírný úsměv.
„Weasley napadl Grangerovou a Pottera,“ vysvětlil Severus, zatímco si Herm z kapsy vytáhla flakon a přiložila hůlku ke spánku. Vzápětí do flakonu vložila stříbřitou hmotu a podala ho Brumbálovi.
„Vysvětlení by mohlo být zkreslené, proto jsem vám raději připravila vzpomínku, kde vše uvidíte tak, jak se stalo.“
„Pane Weasley, zrovna od vás bych něco takového nečekal. Co vás k tomu vedlo?“ zeptal se Brumbál zamračeně Rona, ale nedostal žádnou odpověď.
„Dobrá tedy, doprovodíte mě do ředitelny a až uvidíme, co s vámi,“ povzdechl si ředitel a Herm uvolnila poutací kouzlo, kterým Weasleyho držela. Lehce se řediteli uklonila a vydala se k Velké síni následovaná profesorem Snapem.
Po několika krocích se před nimi objevila slabá záře, kterou vyzařovala fretka. Loddová natáhla ruku a nechala patrona vyběhnout až na rameno.
„Tak co?“ otázala se fretky a tiše naslouchala. Severus jí záviděl, taky by rád věděl, jak na tom Harry je.
„Už včera jsem měla obavy, že se něco stane,“ povzdechla si žena nešťastně, „ale neočekávala jsem to tak brzy. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby Draco nezakročil. A jak je na tom Hermiona?“
„Ještě, že tak. Vrať se za ním, bude tě potřebovat,“ pronesla, když si vyslechla patronovu odpověď a znovu natáhla ruku, aby fretka mohla jednoduše seběhnout.
„Harry se vůbec nebránil, proto dopadl tak špatně. Podle zranění se Weasley vůbec neomezoval. Madam Pomfreyová se o něj postarala, dostal bezesný spánek, aby si odpočinul. Hermiona bude v pořádku a na večeři by měla být zpět,“ promluvila na Snapea tiše. „Včera, když jsem v Harryho vzpomínkách viděla, co se stalo ve vlaku, měla jsem obavy, jak se bude situace vyvíjet dál. Večer jsem za Harrym poslala patrona, aby mu pomohl s rozhodováním. Harry už včera přemýšlel nad tím, zda je Weasley vhodnými přítelem. Ráno, před hodinou se zase pohádali, slyšeli jsme to s Dracem. Harry si prostě stál za svým názorem a takhle to dopadlo.“
„Vy jste to ale vyřešila skvěle,“ konstatoval Snape a snažil se, aby nedal najevo, že se mu ulevilo, když slyšel o Harryho stavu. Byl v pořádku, to bylo hlavní.
„Pane Snape, Ronald Weasley se stane tím, kdo bude ochoten vyměnit vlastní rodinu za bohatství, pokud k tomu dostane příležitost. Jeho nitro je naprosto prohnilé. Nevyřešila jsem vůbec nic,“ pronesla vážně a přidala do kroku. Nechala zmateného Snapea za sebou. Místo do Velké síně zamířila ven na školní pozemky.
Severus se za ní chvíli díval. Zajímalo ho, zda existuje někdo, kdo by ji opravdu znal, protože jemu připadala jako kniha napsaná v neznámém jazyce.
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Fanfic„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
