Pohled Dominika
Cejtim se jako nejhorší člověk na světě. Jakubko a Rej se o mě starají, a já se jim takhle odvděčím.
Jdu do kuchyně za Rejem a kocourkem.
„Čau"
„Dobré ráno"
„Dobré?" podívá se na mě Rej
„Co?"
„Slíbils mi to."
„Já vim. Promiň"
„No... A já ti taky nečo slíbil"
Doprdele. Já na to zapomněl.
„Já kokot. Myslel jsem jenom na sebe, ale na ostatní ne"
„Není to tvoje vina"
„Ne? A čí teda?"
Mlčel. Samozřejmě že to byla moje chyba.
„Ukaž..."
Oproti tomuhle byla moje ruka úplně čistá.
Pohled Reje
Dominik se na mě podíval a začal brečet.
„Proč?" zeptal se s rozklepaným hlasem
„Ty víš proč Domi"
„Máš pravdu. Je to kvůli mně. Promiň mi to"
Mlčel jsem. Nebylo třeba slov.
"Jak se bude ten kocourek jmenovat?"změnil Dominik téma
„Co třeba Jackie?"
„To je hezký"
"Pojď sem Jackie"
Přišel hned, jako kdyby to jméno znal. Poprvé za dlouhou dobu jsem se cítil opravdu šťastný.
Pohled Jakuba
Jsem ve studiu a přemýšlím, jestli bude Nik furt chodit do studia. Najednou slyším klíče. Dominik!
„Ahoooj" pozdravím
„Čus" ozve se
To není Dominik. Tenhle hlas poznávám, ale nemůžu si vzpomenout.
Vyjde zpoza rohu, a já konečně vidím kdo to je.
Doprdele Konex.
„Co ty tady chceš?"
„Nic. Jenom vrátit co Vám dlužím"
Podal mi obálku s penězi a klíče.
„Díky"
„A sorry že jsem se k Dominikovi choval jak kretén, byl jsem zchlastanej."
„To cos způsobil už ti asi nikdy neprominu"
„Já jsem něco provedl?"
„To je na dlouhý vysvětlování. Už radši běž"
„Tak jo. Čus"
Najednou slyším hlasy u dveří.
„Co tady pohledáváš zmrde?"
Konečně Nikkk.
„Nech ho bejt kámo"
„Co? No jak myslíš"
Konex odešel a Dominik se na mě udiveně podíval.
„Přišel mi vrátit klíče a prachy. A taky se omluvit"
„Omluvit? A za co?"
„Za co? Za to co ti udělal more"
„Však se tolik nestalo hej"
Podíval jsem se na něj překvapeně.
„Nestalo?"
„Hej kámo už pojďme mlčet o tomhle. Přišel jsem za tebou kvůli něčemu jinýmu"
„A tos nemohl zavolat?"
„Víš že tyhle věci nerad řeším po telefonu"
„Tyhle věci?"
„Víš jak mi Rej slíbil že když se znova pořežu tak on taky?"
„No?"
„No..."
Došlo mi to.
„Jak moc?"
Dominik se rozbrečel.
„Hodně. Fakt hodně. Nedokážeš si to ani představit"
Bylo mi fakt špatně.
„Musim na záchod" zalhal jsem
„Oka počkám"
Nepotřeboval jsem na záchod. Potřeboval jsem něco jiného.
Pohled Dominika
Když šel Jakub na záchod, nebylo slyšet nic. Po pár minutách jsem akorát uslyšel slabé cinkání a zvuk zavírajícího se šuplíku. Dopíči.
