Smrt za rohem

1

Jmenuji se Stella Rekker, je mi šestnáct let.
Mám dlouhé černé vlasy, černé pronikavé oči a velké rty.
Mám štíhlou postavu a velká stehna, protože mě rodiče jako malou nutili hodně sportovat.
---------------------------------------------------------

Jednou myslím, že to bylo ve čtvrtek teď nevím, jsme s rodiči odjížděli k moři nebo spíše na letiště. Tak trošku jsme nestíhali, proto jsme jeli velmi rychle a to byl ten kámen úrazu jak se říká .

Jeli jsme po dálnici a zrovna pršelo silnice byla velmi kluzká.
Co si pamatuji je že jsem seděla vepředu a velký naráz pak jsem slisela jen velkou ránu a to bylo vše.
Tedy ještě mám chvílemi takové záblesky třeba řev, modrou blikající barvu, pak jak mě někam vezou ale to jsou jen záblesky mám tak zvaně okno. No a pak jsem se probudila, nevěděla jsem v tu chvíli vůbec nic jakože vůbec nic. Pak mi začali ty záblesky. No a k tomu kde jsem byla, no byla jsem v nemocnici a prý to se mnou vypadalo velmy špatně, že prej nějaké fraktury, taky málem praskla plíce, vnitřní krvácení a popáleniny. Zní to bolestivě a taky že bylo ze začátku, pak se rozhodli mě uměle uspat nebo tak nějak.

Také jsem se nezmínila že jsem byla velkým fanouškem Tokyo Revengers toto je velmi důležitá informace proto si ji radši zapamatuj bude se to hodit. No a taky kuli tomu se to možná stálo.....
Jak jsme nestíhali no to bylo kvůli tomu že jsem si balila svoje mangy a u toho jsme velmi opatrná páč je to puj "poklad" tak zvaně.

Omlouvám se zase jsem doběhla od tématu, no jak jsem byla v té nemocnici a měli mě dát do umělého spánku cítila jsem se beznadějně ale naopak nějakým způsobem šťastná ptáš se " jaktože? "
protože ta bolest a k tomu jsem nechtěla vidět rodiče nebo spíš aby mě takhle neviděli oni, vím nedává to smysl ale možná ani nemá.

Den před spaním si pamatuji jak si dva doktoři o něčem povídají, myslím že to bylo něco takového

" Myslíš že to má cenu?"
" Co jako? "
" To uspaní. Přece jenom je ve velmi špatném stavu"
" Jakože by jsme jí pomohli.....!? "
" No třeba...! ;]"

Přišlo mi to divné ale já s tím nic dělat nemohla. Snažila jsem něco naznačit ale nemohla jsem páč jsem se ani nedokázala pohnout.

Bylo to ráno kdy mě Teda měli uspat ale něco se zkomplikovalo, mám mocit že v tom měli prsty ti dva.
Hned co mě napojili na ty přístroje vše začalo blikat a pak se vyplo....

Takže máme tu první kapitolu. A můj pravopis je na tom velmi špatně takže se velmi omlouvám za hrubky, ale věřím že to přežijete 💋🌹a taky to místama nemusí dávat smysl a celkově to asi nedává smysl ale to nevadí a děkuju za shovívavost ❤️.