Don't wanna be without you

IV.

Pevně jsem stiskla mrtvou ruku v mých dlaních.
,,AU!''

,,Zo, probuď se! Přestaň mi mačkat tu ruku, Zoe!'' Niall se mnou silně třásl.
Otevřela jsem oči. Seděli jsme v letadle. Bylo úplné ticho, až na mé vzlyky. Všichni, co byli vzhůru, na mě civěli. Letuška stojící vedle mě se zeptala, zda je všechno v pořádku. Na souhlas jsem kývla. Měla jsem mokrý obličej. V krku mě škrábalo, jako kdybych hodně nahlas křičela. Vyděšeně jsem pohlédla na Nialla. Mnul si ruku, kterou jsem mu málem rozdrtila. Měl ji úplně rudou a rozrýpanou od mých nehtů.
Bez varování jsem se prudce zvedla. Proběhla jsem uličkou a zamířila na záchod. Zabouchla jsem dveře a otočila zámkem. Posadila jsem se na mísu a obličej schovala do dlaní. Začala jsem brečet. Cítila jsem se neuvěřitelně trapně, styděla jsem se. Mrzelo mě, jak jsem ublížila Niallovi.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Přesně to jsem čekala.
,,Zo, jsi tam?'' zeptal se Niall.
,, Obsazeno,'' zakřičela jsem mezi vzlyky.
,, Zo, prosím, otevři mi.'' žadonil.
Věděla jsem, že nemá cenu schovávat se tu jako malé dítě. Stejně bych jednou musela vylézt. Otočila jsem zámkem a zůstala pořád sedět a koukat do neznáma. Protože bylo na záchodu doopravdy hodně místa, Niall vešel dovnitř a znova zamkl. Klekl si přede mě. Chytil mě za ruce. Zadívala jsem se do jeho modrých očí. Bříškem palce jsem mu přejížděla po hřbetu pravé ruky, kde měl jizvy od mých nehtů. Při pohledu na ně se mi do očí vhrnuly slzy.
,, Miláčku, řekneš mi, co se stalo?'' ptal se tiše.
,, Dobře, ale, prosím, ne tady. Je mi tu nepříjemně. Není tu čerstvý vzduch.''
,, Jseš si jistá, že se chceš vrátit?'' Ujišťoval se.
,, Ano,'' řekla jsem a zhluboka se nadechla.
,, Pojď blíž,'' pokynul mi.
Sklonila jsem k němu obličej. Utřel mi slzy a dal mi pusu na nos. Vzal mě za ruku, odemkl dveře a otevřel je. Vztyčila jsem hlavu. Bylo mi úplně ukradené, co se honí ostatním lidem v letadle hlavou. Mám svého Nialla, ostatní jsou mi ukradení. 
Posadili jsme se na naše místa. Naklonila jsem se přes opěrku na ruce a položila si hlavu na jeho hruď. Pohladil mě po vlasech.
,, Miláčku, řekneš mi teda, o co šlo?'' zeptal se udělal rozkošné psí oči.
,, Když se na mě takhle krásně koukáš, tak ano.''
Začala jsem mu vyprávět můj sen. Chvíli co chvíli mi po tváři stekla slza. Šeptala jsem, aby mě neslyšel nikdo jiný, než Niall. Držela jsem ho za ruku, ale ne tak pevně, jako když jsem spala. Po pár minutách jsem sen dovyprávěla.
,, Neboj se, Zoe. Tohle se nikdy nestane. Nedopustím, aby jsi někdy byla nešťastná.''
,, Nialle?'' zeptala jsem se.
,, Ano?''
,, Křičela jsem hodně nahlas?'' pokračovala jsem.
,, Na tom nesejde, zlato. No, a když se teda ptáš,hodně lidí se otáčelo. Ale nevím, proč jsem tě vůbec nemohl probudit...'' podotkl.
Neměla jsem už na to co říct, a tak jsem se jen uvelebila na Niallově hrudi a objala ho, jak nejtěsněji to šlo.
,, Nialle, za jak dlouho budeme v Londýně?'' zeptala jsem se po pár minutách.
,, Tak za půl hodiny,'' odpověděl při pohledu na hodinky a pohladil mě po vlasech.
,, A pak půjdeme kam?''
,, Potom budeme u mě doma. S klukama právě máme dovolenou. Jinak bych si ani nemohl dovolit jet pro tebe.''
,, Děkuju. Děkuju ti za všechno.''
Asi za půl hodiny, přesně, jak Niall řekl, jsme přistáli v Londýně. Došli jsme vyzvednout můj kufr a rychle jsme zamířili ven. Na letišti se totiž objevilo několik novinářů. Niall dal můj kufr do auta, gentlementsky mi otevřel dveře, po mém nastoupení je zase zavřel a sám si vlezl do auta.
,, Kde vlastně bydlíš?'' ptala jsem se zvědavě.
,, Kousek za Londýnem mám dům.'' Řekl to tak s klidem, jako by bylo úplně normální vlastnit v jeho věku za Londýnem dům.
,, Nemůžu se dočkat,'' dodala jsem po chvilce.
,, Miluju tě,'' řekl nečekaně v polovině cesty.
,, Taky tě miluju,'' opáčila jsem.
Natáhl se a dal mi letmou pusu. Po chvíli jsme sjeli z dálnice a pokračovali po normální silnici. Z té jsme později také odbočili a najeli na štěrkovou cestu. ,, Už jsme blízko,'' oznámil a dal mi možnost dívat se na ten nejzářivější úsměv. Těšila jsem se jako malé dítě do Disneylandu.
Stromy, které lemovaly cestu, se rozestoupily a před námi se objevila příjezdová cesta. Zastavili jsme před domem - menší vilou.
,, Jestli je tohle tvůj dům, tak já jsem Simon Cowell!'' smála jsem se, když jsem vylezla z auta, abych si dům lépe prohlédla.
,, Není můj,'' řekl, došel ke mně a objal kolem pasu ,, je náš.''

_______________________
Další trochu nudná část, ale až si vymyslím nějakou hlavní zápletku, bude to teprv ono :) snad :D

Prosím prosím smutně koukám nějaký ten komentářík či alespoň hvězdičku :)

Přeji příjemné čtení, a doufám, že se líbí :*