,,....a pak do mě kopnul. Suverénně, naprosto bez emocí. Užíval si mou bolest a kompenzoval si tak svou méněcennost. Svíjela jsem se v bolestech a modlila se za konec toho utrpení. Když skončil, plivnul na mě a odešel. Nechal mě tam schoulenou v klubíčku, prostoupenou naprostou beznadějí a já nechápala, jak mi to mohl udělat. Můj otec. Takhle to pokračovalo tři roky. Roky muk, zakrývání pocitů. Jednoho dne se dostal o level výš. Byl nadrženej a já byla po ruce. Narazil však na odpor mé matky, což ho samozřejmě rozzuřilo. Vzal lahev a zabil ji- přímo před mýma očima. Donutil se mě koukat na vraždu jediné opory v mém životě. No, a potom mu už nic nebránilo v tom si užít." Přenese váhu ze stojné nohy na druhou a sjede mě sebevědomým pohledem, který však skrývá stín bolesti. Stáhnu obočí do jedné linie a dál jí pečlivě naslouchám.
,,Víš jaké to je nic necítit? Jen zírat do prázdna, jako tělesná schránka bez duše a jen se modlit za to, aby ta palčivá bolest probíhající mým tělem skončila. A tak to probíhalo jedenkrát týdně dlouhých osm let. Prostě mě chytl, strhal ze mě oblečení a-PRÁSK! Už jsem byla v prdeli. Aby to nedělal-tedy ne v takové míře- nosila jsem mu alkohol. Moc to nepomohlo. Jen se na mě ve vesnici dívali jako na malou drogovou dealerku. A v těch chvílích jsem myslela i na nemožné. Na zázraky."
Život nikdy nebyl snadný. Ne pro osmnáctiletou Sarah Haleovou, se kterou si osud až příliš krutě pohrává.
Zabíjení, krutost. Pro Kaidana McCoulla denní chléb. Za svůj dvaadvacet let dlouhý život toho zažil až příliš. Za nevinnou tvářičkou se toho skrývá až děsivě mnoho.
Na první pohled naprosto odlišné bytosti.
Na druhý se najdou malé souvislosti.
Na třetí zjistíte, že jsou naprosto stejní. A proto se navzájem potřebují.
Dylan O'Brian- Kaidan McCoull
Lily Collins- Sarah Haleová
Konečně se tu objevil nějaký nový příběh!:-D Hoďte dolů koment co na ten prolog (čti stláskaninu) říkáte. Další díl se pokusím (to ,pokusím' je tu podstatné:-P) přidat co nejdříve.
PS: ten cover berte s rezervou, něco takového dělám poprvé.
ČTEŠ
Bloody echo
ActionPOZASTAVENO!! ,,Tak...co uděláme teď?" vydechne a změří si pohledem naše protivníky. Až s příliš velkou fascinací ji pozoruju, než se po pár sekundách okouzleného zírání vzpamatuju a odvrátím. ,,Kdybych to věděl, tak bych tu nestál jako zahradní trp...
