Jsi tu?

10 4 0
                                    

Vítr unáší barevné listí.

Vzduch je plný záhad a lstí.

Však déšť, ten nás očistí.

Je to naše místo, jsme si jistí.

Zde potkali jsme se před lety,

plnili si přání skrz komety.

Zde proplouvali jsme léty,

jak po hladině jarní květy.

Chci je poznat, říká mi,

když už smíme říkat my.

Váhám, zda jíti za nimi.

Chvěju se, jak ten stonek na zemi.

Nevím, proč špatné se to zdá býti.

Teď už jsem ale polapena v síti.

Tak tedy ruku v ruce jdeme cestou,

jako bychom byli ženich s nevěstou.

Tak tedy ruku v ruce kráčíme dál,

na mém místě, kdo by se bál.

Už je vidím, to jsou oni,

lidé, co mě vychovali.

Směrem k nim máváme,

kytici jim předáváme.

Mami, tati, to je on,

mého srdce šampion.

Hledí na mě celí bledí.

Zlato, vždyť tu nikdo není.

Já otočím se, spatřím pravdu,

vyčítám mu tu velkou křivdu.

Už nemůžeme říkat my,

teď sama procházím dveřmi.

Já neuvědomila jsem si to dříve,

co je, a není pravdivé.

Člověk, jenž je pro mě vším,

není reálný, to už teď vím.

Člověk, jenž je pro mě ideální,

má jednu velkou chybu, je imaginární.  

ČernáKde žijí příběhy. Začni objevovat