Pohled Tomáše
Když Nik vyšel ze záchodu, měl jsem pocit že se sesypu. Nevím jestli to skutečně udělal, a nevím jak to zjistím.
Dominik šel rovnou k vchodovým dveřím.
„Dominiku počkej" řekl Jakub
„Co po mně ještě chceš?"
„Domi-"
„Nech mě bejt už fakt"
Bouchl dveřmi a odešel. Šel jsem obejmout Jakuba, protože to fakt potřeboval.
„Tokáči já jsem takovej idiot jsem úplně k ničemu"
„Jakube neser. Dominik se prostě někdy chová jako totální dement"
„Takhle o něm nemluv Tome. Já ho mám rád"
„Ale to víš že já ho mám taky rád. Jenže on si neuvědomuje že tobě jeho chování ubližuje"
Jakub se najednou začal třást a nahlas dýchal.
„Seš v pohodě Kubo?"
Neodpověděl.
Posadil jsem ho na zem, sedl si vedle něj a vzal ho za ruku.
„Všechno bude dobrý, neboj se. Zlepší se to"
Po chvilce už byl víc v klidu.
„Tomáši já mám strach"
„Z čeho?"
„o Dominika. Co když si zas něco udělá?"
„Jakube nemůžeš bejt jeho fotr a hlídat ho na každym metru. Nějaký věci si prostě musí vyřešit sám"
„Ale já jsem tu abych mu pomohl. Sám jsem mu to řekl"
„Ne ty tady jsi abys žil svůj vlastní život. A myslím si, že Domunik taky nechce abys mu furt stál za prdelí"
„Asi máš pravdu..."
Pohled Dominika
Přišel jsem domů, a byl jsem hrozně nasranej na Jakuba. Proč mi musí furt stát za prdelí?
Jsem rád že Rej není doma, konečně můžu být sám. Divný že před tím jsem byl nerad sám, a teď mi to vyhovuje.
Někdo samozřejmě naruší můj klid, a je to Kováč.
„No co chceš?"
„Dominiku uvědomuješ si vůbec jak moc ubližuješ Jakubovi tím jak se k němu chováš?"
„Cože?"
„Jakub měl kvůli tobě ataku"
„Nebylo to kvůli němu" ozve se tichý hlas
Já jsem taková sobecká kunda.
„Dej mi Jakuba prosím"
„Ahoj Do-"
„Kubo je mi to strašně líto promiň vůbec nevim co mě to popadlo"
„Nebylo to kvůli tobě"
„Jakube pojďme si tady nenalhávat věci. Bylo to kvůli mně"
Kuba se rozbrečel.
„Já tě mám strašně rád a nechci si připustit že to byla tvoje chyba"
„Promiň Kubo"
Položil jsem telefon.
Uvědomil jsem si že mě Jakub má radši než já jeho. To jsem ale špatnej kamarád.
