Bloody echo

Bloody Echo- 1. díl

Sarah

,,Ty malá, hnusná, odporná zkurvená děvko!" Opovržlivě vyplivnu krev a nadzvednu se na lokteck, které jsou mým týratelem okamžitě podkopnuty. Znovu mám hlavu položenou na zemi a znovu proti své vůli.

,,Odporná odporná couro! Myslíš, že by na tebe byla matka pyšná?" Nebyla. Protože jsi ji zabil. Nemám však odvahu na to, říct to tomu člověku nahlas. Jen se oklepu a sesbírám na nohy, což mi tentokrát dovolí. Zadívám se na jeho ruce potřísněné mou krví, ve kterých drží lahev od piva- prázdnou. Evidentně zaregistroval, že ji pozoruji a výsměšně se usmál, napřahujíc tu ruku. Mrštil po mě lahev, díky promilím alkoholu v jeho krvi a mé mrštnosti se však úspěšně sklu vyhnu. Lahev s řinčením dopadne na zeď, pár střepů mě sice zasáhne, není to ale nic dramatického.

,,Zmiz mi z očí kurvo!" zařve a odhalí tak své, kouřením zničené, žluté zuby. Mám co dělat, abych se neotřásla odporem. Nicméně rychle vyběhnu do svého pokoje, zamknu a padnu na postel. Schoulená do klubíčka v ní i usnu.
* * *
Tolik makeupu a stále jsem ty modřiny nezakryla!, zazoufám si při matlání již čtvrté vrstvy krycího krému.

,,Ty malá sračko! Kde je snídaně?" Beze slova odhodím lahvičku s makeupem a seběhnu dolů, kde čeká rozzuřené Monstrum a mává pánvičkou. V duchu se připravím na dávku bolesti která brzy přichází v podobě oné pánvičky důsledně bušící do mé lebky. Skácím se na zem a schoulím se do klubíčka, to mu ale nebrání v pokračování mého týrání.

,,Já tě naučím srát na svého vlastního otce!" zařve a znovu mě uhodí.

Kaidan

Típnu cigaretu o krk toho muže a nebezpečně se nakloním k jeho uchu.

,,Tak znova- Kdo.Tě.Poslal?" zdůrazním každé slovo, ale on se zasměje.

,,Na to, že ti je dvacet dva si celkem troufáš!" prohlásí pobaveně a já se zasměju spolu s ním, než má tvář opět zvážní.

,,Vtipné. Ale zapomněls na tohle," Pozvednu ruku tak, aby ji viděl a soustředím se na svou vlčí podstaty. Z mé ruky je zanedlouho vlčí tlapa, jejíž drápy se lesknou ve svitu měsíce, který propouští malé zamřížované okénko ve zdi. Nebezpečně se usměju a drápy přejedu po jeho zarostlé tváři. Setřu malý pramínek krve, který mu vytekl z koutku úst a otřu ji o límec cárů na jeho těle, které se kdysi mohly nazývat košilí.

,,Jsem Kaidan McCoull, syn Alfy a ty jsi se mě pokusil zabít, tudíž jsem syn nasranýho Alfy." Úsměv tomu chlapovi pomalu tuhne na rtech až nakonec úplně zmizí. Ležérně, s pocitem naprosté převahy se zhoupnu na patách a uvolním se v postoji. Chlápek se na mě s děsem v očích podívá. Jen myknu rameny. Přistoupím k němu a drápy mu zaryju do paže. Jen sykne bolestí, což by na mě za jiných okolností i udělalo dojem,ne ale dnes. Drápy pomalu vytáhnu a vrazím mu je tentokrát do břicha. Teď zařve a já se spokojeným úsměvem můžu odejít a necahat ho tak útápět se v bolesti předtím, než se zahojí.
* * *

,,Sami, co je k jídlu?" zařvu od otevřené ledničky, do které už deset minut tupě civím.

,,Já bych ti řekl co!" zazní prostorem odpověď a já se zašklebím.

,,Nebuď drzej!" Popadnu pivo a prásknu dveřmi chladničky. Popravdě, nesnáším pivo, ale nic jiného po ruce není. A Sam to moc dobře ví..

,,Jsi zlej!" řeknu mu dětinsky a s odporem se napiju piva. Otřesu se a zaznamenám Samuelův smích, když se uvolněně opírá o rám dveří a s pobavením mě pozorně sleduje.

,,Kam jsi schoval moji whisky?" zeptám se ho a zamračím se na něj. Jen zvedne ruce v gestu obrany a dál mě s úsměškem pozoruje. Zavrčím, mé oči změní barvu na žlutou a pomalu se k němu přiblížím. Polkne a tep se mu rapidně zrychlí. Bojí se mě, čehož já s oblibou využívám.