The Chosen One //H.S//

7.

Pohled Pana S…

Malá sténala a já jsem se zamyslel nad tím, jak někdo s takovou tvářičkou, tělem a vším může být ještě pannou.

Byla tak rozkošná, sexy a neodolatelná, že jsem si na chvíli pomyslel, že to co musím udělat neudělám i když mě to může stát krk. Nad čím to přemýšlím je to kurva jako ty předešlí, tak skončí stejně.

Zakroutil jsem hlavou nad mými divnými myšlenkami a přidal na tempu. Cítil jsem, že budu ale neužíval jsem si to, protože jsem věděl, co pak musím udělat.

Kurva já nemám lítost, tak proč mi má vadit, to že jí potom musím zabít. Ta holka něco mě… Dost.

Byl jsem zmatenej a dostal se na vrchol. Byl úžasnej ale kvůli mý blbí hlavě jsem si ho neužil jako baby, která slastí vzdychla, jak blázen.

Odtrhl jsem se oblíkl a snažil se soustředit na, to, že jí prostě musím zabít ať je, co je.

Zamyslel jsem se znova a došlo mi proč mi jí je asi "líto". S žádnou to nebylo, tak smyslný, jako s ní. S žádnou jsem se tak nevzrušoval, jako s ní. Mohlo to bejt tím panenstvím, věkem, tou tvářičkou a nebo to bylo její čistou duší oproti té mé zkažené a bezcitné. Ostatní děvky, co tu byli, tak byli kurvy a na konci si zvdechnout prostě zasloužili ale ona… Ona ne.

Vzpamatoval jsem se a odpaloutal jsem jí, pokynul jsem jí ať se obleče. Koukala na mě zase tím vystrašeným pohledem, jako když to tu viděla poprvé. V posteli tenhle kukuč jo ale né teď, né teď, když tě mám odkráglovat a cejtím se vůči tobě provinile.

Snažil jsem se vymyslet, jak by mohla žít a jak bych jí nemusel zabít ale nakonec jsem došel k závěru, že musím.

Jsem kurva největší mafián celý Evropy. Pátraj po mě už dlouhejch šest let a mám na rukou tolik krve, že bych ve vězení za to, co jsem napáchal schnil. Taky mám kšefty s drogama, děvkama a různejma zbraněma, sakra to už by snad dalo i na trest smrti.

Za to mi ta maličká nestojí. Navíc jí asi pomůžu, říkali, že když k nim přiběhla měla slzy v očích a nevypadala zrovna šťastně. Trápila se a já jí tímhle pomůžu.

Ujistil jsem se a šel jsem do komody s různejma zbraněma, vybral jsem si a nepozorovaně, zatímco se převlékala jsem si jí dal za záda za opasek.

Přišel jsem k ní už byla převlečená, vyděšeným pohledem stylem "co bude dál" mi koukala do očí. Jo zlato, radši kdyby dál nebylo.

Nechtěl jsem ale nakonec jsem to udělal. Zeptal jsem se jí na poslední věc před tím, na kterou jsem se ptal každé a vždycky.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" Řekl jsem trochu zaraženě ale povedlo se mi to zamaskovat svou arogantní povahou.

,,S-sthephanie, Pane S." Řekla rozklepaně. Bože ještě hezčí jméno než její tvář. Oklepal jsem se a její hlas mi zněl pořád v uších.

Na ty jména se ptám, kvůli osobní sbírce, divný ale jo. Zapisuju si jejich jména do deníků kvůli vzpomínkám, už mám tři.

Hluboce jsem oddechl a šáhl si dozadu pro mojí, jinak kamarádku, teď bych jí ale nejradši použil na sebe.

Namířil jsem na její hlavinku a ona se s zděšením koukala na hlaveň pistole. Odvrátil jsem pohled, fakt jsem byl takovej srab, že jsem se ani nepodíval. U jinech jsem se koukal a svým způsobem si to i užíval ale teď, s ní, nikdy.

,,Promiň ale n-nejde, to jinak." Řekl jsem s odvráceným pohledem a poprvé v životě se mi zadrhl hlas, když jsem někomu říkal poslední slova před smrtí.

Slyšel jsem její zděšený stén a ve stejnou chvíli zmáčkl spoušť. Po otřesném, zvuku pistole, který mě jindy uklidňuje jsem uslyšel dopad jejího už né nevinného tělíčka na zem.

Nedokázal jsem se na ní ani podívat a zdrhl jsem z místnosti jako ten největší posera. Cestou jsem potkal bodyguardi, kteří tam spěchali, jako vždy uklidit (zakopat do lese) ale zastavil jsem je, řekl jim ať jí zakopou v mojí zahradě.

Koukali na mě, jak na zjevení ale když jsem je zpražil vražedným pohledem radši uposlechli.

Pohled spisovatelky…

Pan S. nechal Sthephanie udělat ten nejkrásnější a nejdražší náhrobek s podobiznou jejího obličeje.

Chodil na zahradu den, co den noc, co noc a upíjel se k nenávisti pomocí kvalitního alkoholu.

Věděl, že takhle to dál nejde, nemůže se zhroutit, když má takovou moc nad půlkou Evropy a začal zase "pracovat".

Pořád zabíjel lidí a dokonce i víc a brutálněji aby si vybil zlost ale jedno se díky ní v jeho životě změnilo.

Přestal obchodovat s ženami, přestal s "výběry"  a nechal jeho "hernu" zbořit. Naučil se mít k ženám úctu, protože do té doby je bral, jako štětky, špíny, hračky ale díky té nezkažené dívce pochopil, že ženy nejsou TO ale TY.

Dokonce si časem našel manželku založil rodinu ale mafii neopustil.

Jediné, co měl od té doby za trápení byl její obličej a hlas, který mu už nikdy z paměti nezmizí a bude s ním až do konce jeho života.

Je s tím ale smířený bere to, jako ten nejmenší trest a pomstu za všechny ženy, ke kterým se, kdy zachoval stejně nebo i hůř.

Konec…

Tadá, to je konec, snad jste spoko. Pro mě tenhle příběh znamenal hodně, jo je to divný, to říct ale je, to tak. Hodně jsem si psaní tohohle užívala (né, tak jak, to myslíte) užívala jsem si ho, protože mi, to připomnělo dobu, kdy jsem psala "My devil". Jo to byly krásný časy, o prázdninách, bez školy a bez stresu, člověk se mohl soustředit jen na, to psaní ale teď. Radši nebudu komentovat.

Doporučuju vám se podívat na můj profil, tohle není jediná prasárna, kterou jsem napsala, mám jich opravdu dost, takže to koukejte zčeknout. Garantuju vám, že se vám, to (snad) taky bude líbit.

Jste skvělí pokud jste tento příběh četly od začátku až sem. Prožili jste semnou mojí perverzní představivost a to pro mě hodně znamená. Chci poděkovat hlavě vám, protože bez vaší aktivity bych se k napsání, tohohle nebo čehokoliv jiného nikdy nedokopala. Děkujuuuuuu!!!!! Jste skvělý a miluju vááááás!

Tohle není naposled, co se vidíme, protože, věřím, že si přečte i něco dalšího ode mě. Takže zatím pápá...

Vaše Lucie_Odvar🖤