Snamione: Ve středu moci

Větší opora 23

Hermiona se vzbudila v posteli sama. Neměla tušení, kdy mohl Severus vstát, jelikož za okny bylo stále ještě šero a kouzelník si stejně jako každý rok bral přes Vánoce volno, aby mohl být s rodinou. Letos pravděpodobně nebyl se členy domácnosti tak spokojený jako jiné roky, přesto po hádce neodešel a zůstal i s Hermionou v posteli přes noc. Přála si mu být větší oporou, pokud by se ukrývanou pravdu o početí jejich dětí dozvěděl.

Vyčerpaně vstala z postele. Severus zajisté našel své útočiště v pracovně, kde nechtěl být vyrušován, proto raději zamířila do kuchyně, která byla celá vyzdobená girlandami, dekoracemi ze sušeného ovoce, tácky s cukrovím, ořechy a čokoládou, do níž se mohly namáčet kousky ovoce. Čarodějka se zarazila na prahu. Po včerejším vyčerpávajícím dni dočista zapomněla na Vánoce a Lilyiny šestnácté narozeniny. Dnešní den by měl být pro její holčičku výjimečný a zítra by děti měly najít pod stromečkem dárky, Hermiona však tentokrát neměla dostatek síly na všechny tyto činnosti.

Tichým hláskem v mysli se jí ještě připomněla tradiční návštěva starého Snapea, u něhož byla plánována večeře na počest Lily a následné přesunutí mudlovským způsobem zpět do domu i se Severusovým otcem, aby mohl být druhý den svědkem rozbalování dárků. Hormioniny rodiče obvykle přijížděli až po poledni.

V tichosti posnídala, pokusila se naplánovat si den, aby zvládla co nejvíce věcí, než se vydala do ložnice, kde chtěla zabalit zbývající dárky. Obývák s překvapivě velkým stromkem jen posmutněle minula – letos nebudou žádné veselé Vánoce.

Zabalila téměř vše, když na dveře ložnice někdo zlehka zaťukal. Na okamžik Hermionu napadlo, že se Severus přišel omluvit za nepřiměřené chování, zpoza dveří však vykoukla pouze Lily v pyžamu s nespokojeným výrazem ve tváři. Hermiona se již nadechovala z blahopřání...

„Táta odešel."

„Kdy?"

„Já nevím, už jsem prošla celý dům a nikde není," zamumlala a po tváři se jí svezla první slza. „Mami, já tohle nechtěla způsobit."

„Lily, za nic nemůžeš," ujistila rychle dceru čarodějka, přestože sama cítila, jak se jí svíralo hrdlo. „Možná tátu jen zavolali z práce."

„Směnu má strýček Harry, nepotřebují ho."

Po zbytek dopoledne i odpoledne pouze s Regiem vymýšleli výmluvy, jimiž by omluvili Severusovo náhlé zmizení. Čím více se však blížilo přemístění ke starému Snapeovi, tím tíživější byla atmosféra. Všichni už pochopili, že je Severus opustil.

Hermiona zazvonila na zvonek. Starý Snape na sebe nenechal dlouho čekat. Pokynul Hermioně na pozdrav, načež se vrhl k Lily. Políbil vnučku na tváře a čelo, než jí stiskl ruku k blahopřání. Dívka se na dědečka usmívala, přijala i růži a maličký balíček, ale náladu jí to příliš nezvedlo.

„Děti, měly byste jít do tepla." Ustoupil stranou, aby mohla Lily s Regiem projít dovnitř, Hermioně tak však dovoleno nebylo. Vysoký chlap s vráskami pokrytou tváří shlížel na drobnou čarodějku podezíravě. Ačkoliv se Severus fyzicky svému otci vůbec nepodobal, existovali chvíle, kdy byli muži stejní. Tvrdý pohled, odhodlaný postoj, pomalé dýchání. Snape se odmítal vzdát, dokud nezískal, po čem toužil. „Co se stalo?"

„Měli jsme se Severusem menší hádku. Je mi líto, že nedorazil." Čarodějce se podařilo muže na okamžik rozhodit, takže si ji přestal zlověstně prohlížet.

„Nedorazil? Trucuje v patře už od rána!" Hermiona zalapala po dechu. „Nikdy to neudělal. Co jsi mu řekla?"

„Mohla bych za ním?"

„Ne."

„Potřebuji s ním mluvit." Zachvěla se zimou. „Nemůže trávit Vánoce bez rodiny. S dětmi jsme se o něj celý den báli."

„Bude zázrak, když vůbec přijde na večeři, ale ty za ním nelez." Neochotně pustil Hermionu dovnitř. „Jak moc jsi mu musela ublížit, když hledá útočiště u mě?!"

Hermiona neodpověděla, pouze se snažil tvářit vyrovnaně. Severus byl celou tu dobu u otce, nic se mu nestalo, nikdo jej nedostal. Veškeré obavy byly zbytečné, připomínala si, i když bojovala s nutkáním vyběhnout schody, vynadat kouzelníkovi a následně jej políbit a omluvit se. Přehnala to. Oba to přehnali.

„Pošleme za ním Lily."

„Lily ne," zamítla urychleně čarodějka. Severus se zřejmě nesvěřil. „Požádáme Regieho."

„Kriste, s čarodějnicemi je vždycky problém!" vyprskl podrážděně, konverzaci však ukončil, jakmile vstoupili do obýváku. Děti seděly u televize, zatímco zkoumaly dárek pro Lily. „Kluku, dojdi pro tátu."

„On je tady?" vydechla s nadějí v hlase Lily, Snape ji ale jediným neomaleným gestem zadržel na místě.

„Kluku, jdi!"

„Dojdu tam," nabídla se Lily urychleně, když viděla, jak se její bratr neochotně zvedal a se sklopenou hlavou zamířil do patra. Chlapci došlo, že se otec ukrýval v ložnici.

„Už jsi toho očividně udělala dost," mladá čarodějka se stáhla, „tak dej prostor taky bratrovi. Ten situaci minimálně nezhorší."

Skřítek doručil do Snapeova domu velké mísy jídla, prostřel stůl a zasedl na speciální stoličku u stolu společně s ostatními. Hermiona se vyhýbala tvrdému pohledu tchána tak dlouho, jak jen to šlo, ale Regie se dlouhé minuty nevracel a po Severusovi stále nebyly ani stopy. Lily se pokoušela obezřetně konverzovat s dědečkem, matkou i skřítkem, ale tíživá atmosféra se nerozpouštěla. S dunivými kroky na schodech ještě zhoustla.

Regie vstoupil toporně do kuchyně jako první, Severusova ruka po celou dobu spočívala na chlapcově rameni.

„Tati, pojď ke mně, mám tady místo," navrhla Lily a Severus po krátkém zaváhání pustil syna, aby si přisedl. Lily otce pohladila po paži, když si sedal, on však neřekl jediné slovo. Vyhýbal se i pátravému pohledu Hermiony, jejíž dlaň na okamžik zakotvila na mužském stehně. Nesetřásl ji, to vnímala Hermiona pozitivně.

„Nálada jak v hrobě," zamručel kousavě Snape, než se chopil jídla, což zapůsobilo jako spouštěč. Všichni si nandali – Severus jako poslední – a nastalo ticho po celou dobu večeře, dokud Severus neodešel zpět do patra a Snape se neodvalil na gauč společně s Lily.

„Regie, nemluvil s tebou táta, než jste sešli do přízemí?" Zavrtěl hlavou. „Musel jsi ho hodně přemlouvat, aby se k nám přidal?"

„Ani ne," černovlasý chlapec se ostražitě rozhlédl, ale nikdo nebyl v doslechu. „Když jsem přišel do pokoje a řekl mu, jestli nemá hlad, natáhl ke mně ruku, aby si mě přitáhl. Neřekl vůbec nic, jen chvíli seděl na posteli a opíral se mi hlavou o hrudník, než se zvedl a šel sem."

Hermionu bolelo srdce.

O něco delší kapitola a zároveň o to bolestnější.