†Saviour†

13. Čína

Trošku jsem se zmýlila v tom kdo bude řídit, přece jenom Andy zas tak dobrý řidič není.

"Sakra Andy! I CC je lepší řidič než ty!" řvala jsem na něj přes celé auto, když už po čtvrté projel na červenou.

"Neříkej, že se ti to nelíbí" řekl s jiskřičkama v očích. Ale nebyly to takové ty normální jiskřičky, ale ďábelské! Andy je ďábel! Ale na mě nemá, já jsem satan osobně.

"Ne nelíbí!" zařvala jsem přes celé auto, když v tom zase střihrl ostrou zatáčku a můj obličej se ocitl namáčklý na skle. Kluci se začali smát.

"Tak co? Pořád Andy řídí jako bůh?" zeptal se Lee.

"To jsem neřekla!" odporovala jsem.

"Ale ano řekla" přitakal Jordan.

"Nene! já jsem řekla, že řídí líp než kdo z vás!" bránila jsem se a jakmile jsem to vypustila z pusy, hned jsem si ji zakryla.

"No pff.." naštval se CC.

"Ale no táák CC já to tak nemyslela" snažila jsem se zachránit situaci. Ale bylo mi to houby platné.

"Ale ano myslela!" odporoval pro změnu Ash. Zavraždila jsem ho pohledem.

"Okey nebudu se s váma bavit!" vykřikla jsem uraženě. I když měli být spíš uražení oni, ale padlo to na mě.

"To má být trest, nebo odměna?" zeptal se Oliver.

"No pff.." odfrkla jsem si a dělala uraženou.

Vzpomněla jsem si na to co mi říkal můj (mrtvý) bratříček Alex.. Že jeden z nich je má pravá láska, ale já si nikoho nedokázala představit jako mého kluka. U mě je hrozně těžké se zamilovat.. Trvá to roky, nejsem ten typ holky co uvidí kluka a hned se do něj zamiluje a je to láska, jak se říká "na první pohled". Teto pojem podle mě neexistuje, a kdyby existoval tak jen zřídka. Jen naprostý debil se dokáže zamilovat do 5 minut. Nechci nikoho urážet, třeba to jde, já s láskou nemám moc dobré zkušenosti, ale přijde mi to jako absurdní. Každý prožívá lásku jinak, někdo má lásku jako bonboniéru, další jako nůž vražený do srdce, nebo jako do prstu vražen trn z krásné rudé růže.

Celou cestu jsem se koukala z okna a s nikým nemluvila. Pořád jsem přemýšlela nad tím co mi vlastně řekl.

"Sem? Sem?!... Sakra Sem!" řval na mě Andy.

"Co? Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Už tu na tebe volám přes deset minut" řekl s klidem.

"Jo promiň" hlesla jsem.

"Jo v pohodě.. A jsme už doma" dodal. Vylezla jsem z auta a kráčela jsi to přímo do vchodových dveří. Šla jsem celkem pomalu, ale byla jsem příliš zabraná do svých myšlenek, nato abych se soustředila kam jdu. Napálila jsem to rovnou do vchodových dveří a skácela se k zemi.

"Sakra" zaklela jsem a už jsem se chtěla postavit na nohy, když mi někdo podal ruku. Byl to Andy, ale na jeho tváři nebyl pobavený výraz, nýbrž ustaraný.

"Děkuji" špitla jsem a s jeho pomocí se vyhoupla na nohy. Už jsem otvírala vchodové dveře, když mě někdo zarazil rukou.

"Ty Sem.. neděje se něco? Jsi taková.. jiná" vstoupil mi do cesty Andy.

"Ne, vše je v pořádku" falešně jsem se usmála, samozřejmě, že jsem lhala, ale jak jinak si zachovat důstojnost, než lhát. Kdyby jsem mu řekla, že jsem viděla mého mrtvého bratra a on mi řekl ty bláboly, myslel by jsi, že jsem prvotřídní blázen.

"Semantho! Já tě nepustím dovnitř, dokud mi neřekneš co se stalo!" téměř na mě zařval. Takto mě nikdy neoslovil.. Mám ráda svoje jméno, ale on ho vyslovil.. tak se zlostí.. Vím dělám z toho aférku, ale bylo to divný, měla jsem z něj respekt.

"Nic se mi sakra nestalo!!" zařvala jsem na oplátku. Vrazila jsem do dveří a v klidu jsem šla do kuchyně. Nechtěla jsem zbytečně způsobovat rozruch. Přece jenom šlo jen o ducha a měla bych jít dál, nikdy nevím kdy ten život skončí..

"Dáš si něco k jídlu?" zeptal se mě mile CC.

"Jop, mám hlad jako vlk" řekla jsem a přiskočila k němu.

"Tak si něco uvař" vyplázl na mě jazyk a odkráčel do obýváku.

"No pff.. já stará a nemohoucí si mám vařit?!" vykřikla jsem za ním, jediné co jsem zaslechla byl záchvat smíchu.

"Fakt vtipné" řekla jsem si sama pro sebe a dala si do friťáku hranolky. Dala jsem osmažit maso a nějakým zázrakem jsem z toho udělala čínu.

Asi budu slavit, povedlo se mi něco uvařit a nepodpálit kuchyň! Hip-Hip-Hurááááá

Nandala jsem si to na talíř a zbytky uklidila do trouby, tam to přece jenom nenajdou.

Nakráčela jsem si do obýváku a začala baštit.

"Dej mi trošku" škemral CC.

"Ani náhodou! Nechal si mě napospas smrti!" zakřenila jsem se.

"To že ti neudělám jídlo je "na pospas smrti?" divil se.

"Přesně tak a kšá jdi!" usmála jsem se a dál dlabala.

"Ona mě tu kšáká!!" začal vyšilovat. Ale to už se do toho vložil i Ash.

"Ale mě by jsi dát mohla" zaškemral Ash.

"No jasně další co by mě tu nechal o hladu! Ani náhodou!" jedla jsem dál a pozorovala jak na mě kluci dělají psí oči. Bylo k popukání je sledovat.

Vstala jsem a šla dát nádobí do myčky. Vstoupila jsem mezi kuchyň a obývák, kde se na mě kluci pořád koukali jak na vraha.

"No.. ten kdo z vás bude nejrychlejší, zbytek je v troubě" než jsem to dořekla už mě ze dveří vyrazil Lee, Ash a CC a za nimi se hnal Oliver, Jordan a Jake.

Šla jsem do kuchyně, kde právě teď probíhala bitka. Vypadalo to jako kdyby se prali na život a na smrt.

"Řekněte sýýýr!" řekla jsem a vyfotila je. Na fotce byl Lee jak drží CC-mu ústa, aby si do nic nic nenacpal. Jak Jordan odstrkuje všechny od kastrolu pryč. Jak Ash mlátí CC-ho vařečkou do kebule a nakonec jak Oliver Má plnou pusu a ruce číny a běhá po kuchyni.

Tu fotku jsem dala na instagram a klukům začali zvonit mobily. Slyšela jsem jak se z obýváku ozývá hlasitý smích a kroky jsem.

"No to snad ne" Andy stál ve dveřích a tlemil se z plných plic.

Matt a Matt už chytali plíce na zemi. Jediný tu chyběl Jinxx. Všude jsem ho hledala a šla jsem nakonec zpět do kuchyně.

"Kluci Jinxx se ztratil!!" byla jsem strachy bez sebe, když v tom mě někdo pod stolem vzal za nohu. Vyjekla jsem leknutím a vyskočila 2 metry vysoko. No dobře, skočila jsem maximálně deset centimetrů, ale když k tomu přičteme mojí výšku, což dělá 155cm tak to dá skoro dva metry! Ano.. matika je jeden z více předmětů, které neovládám.

"Sakra Jinxxi co tu blbneš?!" zeptala jsem se ho.

"No.. co asi?! Jím čínu." ušklíbl se a ukázal jak udělal malou dírku do stolu a ta díra vedla i do toho kastrolu, tudíž všechna čína tekla na Jinxx-e.