Škola čar a kouzel v Bradavicích

Mu-Murakami?!

Probudil jsem se a dělal jsem, že spím. Nechtělo se mi vstávat. No nic, Oyazumi, Kiro, řekl jsem si a chystal se znova usnout, navzdory tomu, že bylo asi deset hodin.

Spokojeně jsem ležel vedle Kiry, a se zavřenýma očima přemýšlel nad včerejškem. Najednou jsem ucítil, jak se vedle mě vrtí. Žeby byl už vzhůru? No, můžu to zkusit. Přisunul jsem se blíž k němu a do ouška mu zašeptal: "Ohayo gozaimasu."

Vůbec jsem Okamiho nevnímal a dál jsem předstíral spícího.

Asi ještě spí, nevadí. Přitahnul jsem si ho k sobě, hlavu mu zabořil do ramene a blažené nasával jeho sladkou vůni.

Rozhodl jsem se, že si z Okamiho trochu vystřelím. Tak jsem předstíral mluvení ze spaní. "Nnh...," začal jsem, "p...po-čkej."

Počkat, on mluví že spaní? A vypadá to, že se mu zdá o něčem příjemném. Hm, že bych mu ty sny ještě trošku zpříjemnil? Zajel jsem rukou pod jeho tričko a začal ho hladit po zádech.

P-po-počkat!!!!!!!! Co to dělá??? Já jsem si z něj chtěl jen vystřelit!!! To je fuk, řekl jsem si a pokračoval. Zasténal jsem, jako při vyvrcholení a poté řekl: "T-to nemůžeš! Rozvaž mě!!! To... Ahh!"

Jeho sen se mi začíná líbit čím dál tím víc. Tak krásně u toho sténá. "Chci tě, slyšet víc," zašeptal jsem mu do ouška, které jsem pak jemně skousnul.

"Kdybych měl volný ruce, nohy a ocas, nejednu bych ti... Ahh! N..ne..... Přestaň!!!"

"Přiznej si, že se ti to líbí." Rukou jsem po zádech pomalu putoval dolů. Zastavil jsem se až u ocásku a začal ho drbat těsně nad ním. Z toho co vím, jsou kočky nejcitlivějších právě tam.

Teď schválně! Co by Okami udělal, kdyby....... "Kdyby tady byl Okami, tak... Hej!!! Murakamiiiii!!!!!!!!!"

Zarazil jsem se. Počkat!!! MURAKAMI!!! To se mu zdá o tom slizkym parchantovy?! A ještě ke všemu takovýhle sny?! Vytáhl jsem ruku zpod jeho trička a prudce se posadil na posteli. Neříkejte mi, že se mu ten zmetek líbí!

"Murakami, okamžitě mě rozvaž!!! Slyšels?!!! Okami mě najde a... Ahhh!!! Ne.... Nedělej to!!!" To mi neříkejte, že tohle Okami nechá jen tak. Tohle je zkouška, jak moc mě má rád. To mě ani nevzbudí?

Moment! Ty idiote, že jsi ho chvilku neposlouchal! Jak jsem si mohl o Kirovy, myslet něco takového. Natáhl jsem se zpátky k němu a zatřásl mu ramenem. "Vstávej, už je ráno." Neboj se Kiro, nenechám tě ve snech napospas slizákovy Murakamimu.

Prudce jsem se posadil a aby to nevypadalo divně, vykřikl jsem: "Proboha!!! To nemůže být pravda!!!" Když jsem se posadil, žduchl jsem do Okamiho a ten spadl z postele.

"Itaiii!" zakňučel jsem, když jsem zády dopadl na tvrdou zem a hlavou narazil o vedlejší lůžko. Neohrabaně jsem se zvednul. "Jsem rád, že už jsi vzhůru, " řekl jsem a sedl jsi zpátky na postel.

"Okami! Pomoc! Začínám bláznit!!! Nebudeš věřit, co se mi zdálo!!!"

"Věř mi, že budu. Spoustu z toho jsem slyšel."

Ignoroval jsem, co řekl, a začal jsem vyprávět jako o závod: "Byl jsem tam já...... A slastně jsem sténal..... Ale ne díky tobě...... Byl tam... Byl tam...."

Položil jsem mu ruce na ramena. "Uklidni se. Vím co se stalo, slyšel jsem to. Mluvil jsi ze spaní," řekl jsem klidným, pomalým hlasem.

"Byl tam... Murakami!!!!! Chápeš to??? Ne ty, ale Murakami!!!! Tohle byla noční můra!!!! Já a Murakami!!! Chce se mi zvracet při pouhé myšlence na to!!!" Poté jsem přestal řvát a klidným hlasem jsem řekl: "Počkat."