Over and Over /N.H./

24.

Koukám do prázdna, tím směrem, kterým odešel můj přítel.

Už to není tvůj přítel Kelly. Je to otec tvého dítěte, která nepřijal.

V hlavě mám najednou úplně vymeteno. Jakoby všechno přestalo existovat. Jakoby když Niall odešel z domu, vzal s sebou i všechno ostatní. Bez rozmýšlení se sehnu k zemi a zvednu zlomený test. vyhodím ho do koše a vezmu mobil.

Vytočím číslo mé nejlepší kamarádky a bez emocí jí vysvětlím situaci a zeptám se jí, jestli bych u ní nemohla chvíli zůstat. Okamžitě souhlasí a nabídne mi, že pro mě přijede. S díky to příjmu a pak už jen čekám než přijede.

Tiše jí pozdravím, když nastupuju k ní do auta a na její otázkyodpovídám je stručně. Nakonec mě nechá být a zbytek cesty proběhne v tichosti.

***

Trvá mi tři dny, než začnu zase cítit emoce. A trvá to daších pět dní, než trochu ustanou vlny breku, které se zdály být nekonečné, a já jsem opět schopna alespoň trochu fungovat. Jím jen málo a nejedla bych vůbec. kdyby mě Ally chytře neupozornila, že to malé potřebuje výživu.

Niall se mi pokoušel volat, ale vyzvánění mobilu jsem ignorovala. Nakonec to vzdal a místo toho začal psát. Přečetla jsem první zprávu a zablokovala ho. Jeho slova mi akorát ještě víc ubližovala. Snažil se mi omluvit, ale já mu nemám co odpouštět. To, že nechce teď dítě je naprosto pochopitelné. Ale jestli teď lituje svojí reakce, měl lépe volit slova. Protože slova jsou mocnější zbraně než cokoliv jiného.

Zayn se mi celou dobu snažil zlepšit náladu všemožnými vtípky, a já dělala, že to zabírá, protože jsem se cítila špatně, že tam okupuju. 

Nakonec jsem se včera rozhodla vrátit se na neurčitou dobu zpátky do Irska za rodiči. Zayn se nabídl, že zabaví Nialla, abych si mohla 'domů' pro věci. Až na to, že už to není můj domov. jsem mu vděčná, že se nabídl, protože bych to opravdu asi nezvládla, vidět se s Niallem. 

Ally zaparkuje u domku s bílou fasádou a velkou zahradou.Na té zahradě si mohlo v budoucnu hrát naše dítě. Chvíli jen sedíme v tichu. ,,Seš si jistá, že nemám jít s tebou?" zeptá se mě snad už pi sté. ,,To je v pohodě. Musím to zvládnout sama." A je to pravda, tohle opravdu musím zvládnout sama. ,,Ale díky za nabídku." Věnuju jí malý úsměv a vystoupím z auta.

Roztřeseně odemknu dřevěné dveře, vstoupím a zuju si boty. Rovnou zamířím do patra, kde se nachází naše ložnice.

Ne Kelly. Už to není vaše ložnice. Už je jen jeho. Stejně jako tenhle život už není  moje. 

To uvědomění mě uhodí jako políček a rozhodí mě natolik, že si nevšimnu vlašky od piva, která se válí na zemi, a málem spadnu. Naštěstí si udržím rovnováhu, ale donutí mě to se rozhlédnot kolem. 

Stejné flašky jsou snad všude. Sehnu se, seberu tři nejbližší lahve a zamířím do kuchyně, která je propojena s obývákem. Je tu takový bordel, že skoro nepoznávám ten uklizený dům, který jsem před pár dny opustila. Do očí se ma zase naženou slzy, ale úspěšně je zaženu a začnu ze země sbírat flašky. Všechny je vyhodím do skla a rozhodnu se tady uklidit trochu víc. 

Všechno špinavé oblečení, která najdu poházené na zemi, vezmu a dám do pračky, kterou následně zapnu. Najdu všechny krabice od pizzy, kterých je víc než bych čekala a i se zbytkami je vyhodím. Gauč vypadá, jakoby na něm Niall několik předešlích nocí spal, a tak ho ustelu a utřu televizní stolek.Umyju špinavé nádobí, která se nahromadilo ve dřezu a konečně se vydám nahoru. 

Postel je pořád ustlaná tak, jak jsem jí nechala a potvrdí mi tak domněnku, že Niall opravdu spal na gauči. vytáhnu si z pod postele sportovní tašku a začnu si s těžkým srdcem balit.

Tak ráda bych zůstaka, počkala na Nialla a pokusila se to nějak vyřešit, ale dal mi jasně na jevo, jaký má názor na tuhle situaci. A jeho pohled na věc se ani vzdáleně pořibližuje tomu mému.

Naházím si do zavazadel co nejvíc oblečení a to, co se mi tam nevejde prostě nechám ve skříňi. V koupelně si sbalím hygienu a zapnu kufr. Dotáhnu věci dolů do předsíně a už se chci obout a zmizet, ale nadá mi to. Nemůžu odejít bez rozloučení. Dojdu zpátky do kuchyně a najdu papírek a propisku.

Sbohem - Kelly

To jednoduché rozloučení zase spustí vodopád slz z mých očí a já se rychle odtáhnu, aby slaná tekutina neskápla na papírek a nerozpila můj vzkaz.

Položím propisku zpátky na linku a v rychlosti se obuju. Seberu svoje zavazadla a rychle vejdu ven na čerstvý vzduch. Naložím věci do kufru auta, ve kterém na mě Ally čeká, a nasednu na místo spolujezdce.

,,Promiň, že mi to tak trvalo, ale nemohla jsem najít pár věcí," zalžu a věnuju jí falešný úsměv. Jsem neskutečně smutná a tahle 'návštěva' mi ještě prohloubila ránu, která byla už tak dost bolestivá. Zároveň mi to pomohlo všechno tak trochu uzavřít. Vidět, že šlo všechno podle plánu a nic se od našeho rozchodu nezměnilo, mi dokázalo, že Niall očividně tak zničený není, když ho Zayn bez problémů vytáhl z domu. Teď mám už opravdu všechno a můžu opustit Londýn i celou Anglii.

Jen jedno mi chybí. Moje srdce má pořád Niall, ale rozhodl se ho zničit.

U Ally si najdu nebližší let do Dublinu abez rozmyšlení si koupím letenku. Rodiče jsem o svém plánu přijet už informovala, takže teď stačí jim jen zavolat, že přijedu už zítra.

Mamka je ráda, že přijedu a zůstanu dýl než obvykle, ale zároveň chápe, že momentálně nejsem v tom nejlepším rozpoložení. A táta? Ten by nejraději utrhl Niallovi všechny končetiny a ujistil se, že umře pomalou a bolestnou smrtí. Dokonce ho napadlo, že přiletí a celé to opravdu uskuteční. Chvíli jsem ho musela přemlouvat, aby to nedělal, ale alespoň mi jeho přehnaná ochrana trochu zvedla náladu.

Hello lovers,
Tak jsem se nakonec dokopala napsat ještě další kapitolu tak jí tady máte rovnou teď.
Love ya
- Nina xx