Smůla

17 4 2
                                    

Světem jdu staletí po špatné straně,
vlasy mám černé a šlapu si na ně,
po prázdných kapsách nosívám závaží,
potká mě každý i ten, kdo se nesnaží.

Od všech těch cest mám špinavé paty,
něco jsem ukradla, nejde to vrátit,
zlomené pohledy mě pálí v zádech,
někdy je štěstí jen jediný nádech.

Ale vítr mi časem vysušil oči,
kde něco začíná, tam jiné končí,
na krku nosívám pocity zmaru
jako šperk zalité do jantaru.

Touhy, strachy, pohádkyKde žijí příběhy. Začni objevovat