Poslední přání: Příliš příležitostí!

Prequel k XV. kapitole

Ve vzdálených tajemných a věčně temných krajinách království ouzelovském nachází se hlavní město této země – Vatnslind. A v tomto městě královský palác, sídlo dlouho nezvěstného krále a jeho ženy, královny-choti Kate Chladné růže. A v tomto paláci vchází do trůnního sálu služebná s tradiční dávkou ranní kávy s medem pro Její Veličenstvo. „Vaše káva, ma'am," pronese maidka a položí před Kate na konferenční stolek tácek se šálkem nejlepší kávy ze Zásvětí a k ní i misku s medem, dovezenou až z Království dobra. „Děkuji," odvětí ji královna. Lžičkou si nakydá do šálku kus medu, promíchá to a mírně si usrkne její každodenní potěchu. „Ách," vydechne potěšením, když se ta výborná chuť dostane do jejích úst. Její překrásnou ranní rutinu přeruší mužské odkašlání. „Vaše Veličenstvo," osloví ji muž, který se v tomto příběhu ještě neukázal. „Co chcete a proč mě vyrušujete při mém rituálku?" vyjede po muži nevrle a uraženě královna. „Totiž, chtěl jsem pro svojí vládu vědět, jak to vypadá s vašimi elitními vojáky." Kate se na něj nechápavě podívá. „Myslím tím," přistoupí ke trůnu blíž a nakloní hlavu, aby to mohl zašeptat, „Dvanáctku drsňáků." Zase poodstoupí. „Lidé jsou neklidní," dodá. „Lidé jsou mrtví. Vy jste taky mrtvý a stejně tak jsem mrtvá i já. Nám by to mělo být jedno," odpoví Kate. „Ale i mrtví mají právo vědět, kam se odvádí jejich zdaněné prachy!" Královna povstane ze svého trůnu a dojde až k oknu, ze kterého pohlédne ven na zemi svou, zaslíbenou, mlékem a... ne, to jsme zase trochu někde jinde. 

„Dvanáctka drsňáků je opět v akci, pane premiére, o to se nemusíte strachovat," poví vládkyně svému předsedovi vlády. Otočí se a pohlédne mu do očí. „Vyslala jsem další dva agenty, jejichž cíl je se o to hroznou guildu se postarat." „A to chtějí právě Ouzelovští také vědět!" přeruší ji předseda vlády, „co Vám vlastně ta guilda tak příšerného provedla?" Kate se začne smát. Směje se asi dvě minuty, během kterých na ni premiér jenom nechápavě zírá. Když se královna přestane smát, všimne si, že to premiérovi skutečně nedochází. „No, to je přece jasné!" zamíří si to zpátky ke svému trůnu, „kromě toho, že mi nic neudělali, tak mi taky ukradli manžela."
„Myslíte Jeho Veličenstvo?"
„Koho jiného, vole?"
Královna se opět posadí na svůj trůn. „Vidím, že si poddaní zvolili příšerného premiéra, takového hloupoučkého a pitomoučkého," zlehka se obává o osud své země. „Vaše Veličenstvo, jestli moh-" chce s ní dál premiér jednat. „Nemůžete," odsekne ho královna, „odchod." Předseda vlády opustí trůnní sál.

„Debílek," uleví si Kate, když konečně vypadne. Pak napřáhne ruku, před kterou se začne tvarovat koule ledu. Koule je dostatečně velká, a tak ji chytne do obou paží. Pronese nějaké zaklínadlo, které v kouli vytvoří obraz. Obraz je velmi rozostřený, je velmi obtížné poznat, koho znázorňuje. „Knihovnomolové jsou nyní rozdělení, nejsou jednotní," říká si nahlas pro sebe královna a pak se ďábelsky usměje. „Teď je nejlepší čas udeřit!"

„Dokud jsou oslabení!"

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Prequel k XV. kapitole —
·Zlo se vrací·