Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XV.

„Na mě si nepřijdete, hajzlové!" křikne Ema po dvou velmi zlých postavách druhého trapného nudného vypravěče a rychlým švihem otevře dveře do místnosti, kde přenocoval její nový mazlíček. „Koulé!" snaží se rázným hlasitým hlasem Ema přivolat svého draka, aby ji přišel na pomoc, avšak místnost je zcela prázdná. „C-co?!" hrůzou zkamení Ema. V tom za nimi přiběhne elfí otrokyně. „Slečno Straširybková, snažila jsem se vám to říct, ale vy jste mě ignorovala!" Celá udýchaná se na chvilku opře o sloup, aby si mohla oddechnout. I když to vlastně ani sama nemůže, když je otrokyně. Kdo kdy viděl otroka se o něco opírat? No, to je jedno. „Váš drak během noci odletěl někam pryč," řekne elfka Emě, která je ještě víc v hajzlu, než před chvílí. „K-Koule," povzdechne si smutně a rozbrečí se. „Co jí je?" diví se Ištván, který se konečně dostal už i v téhle kapitole ke slovu. „Nevím," zakroutí mu na to hlavou Sineád, která jako správná podřadná postava řekne větu s méně slovy, než ta příšerná hlavní postava.

· Hej! ·

„Co jen teď budu na své cestě bez své Kuličky dělat?" vzlyká Ema IX. Straširybková nad ztrátou svého mazlíka. Chvilku tam takto brečí a ostatní ji přitom pozorují. Po zhruba půl hodině bezduchého a naprosto bezvýznamného zírání na brečící nezletilou holku se konečně Ema uklidní. Postaví se a hodí vražedný výraz na Ištvána a Sineád. „Za to jistě můžete vy!" obviní je z velmi vážného zločinu. „My?!" předběhne Sineád Ištvána v reakci, který si to nenechá líbit: „Jak jako že za to můžeme jistě my? Snad to byl tvůj mazlík, tak ses o něj asi nestarala dostatečně!" „Vy..." zhluboka Ema dýchá a je plná vzteku, „vy..." pořád to rozdejchává. „Tak už se konečně vymáčkni!" okřikne ji Ištván a myslí si, jak je u toho drsnej. Možná i fanfulín se mu mírně nadzvedl. „Vy..." už zase začíná emočně nestabilní chudák dívka, „vy si myslíte, že si do příběhu o MNĚ jen tak nakráčíte, budete se tvářit, že nejste členi Dvanáctky drsňáků, přitom jimi jste, a ještě mi odeženete mojí Kouli?!" Ema jim chce rozbít držky. „Uh... mohu?" promluví otrokyně kuňkavým hlasem, zjevně už připravená na vlastní popravu, že si dovolila promluvit. „Ano?" vystoupí ze svého agresivního módu Ema a zeptá se na své poměry docela mile. „Pokud se budete mlátit, můžete prosím třeba do lesa? Tady bych ten bordel po vás musela uklízet," požádá je. „Ale jistě," usměje se na ní Ema a pak se nevraživě na ty dva podívá. „Vy dva, ZA MNOU!" přikáže jim a vydá se s nimi ze stájí do blízkého lesa. 

·Pří—Pří—Přá—Pos!·
„You fool, you don't stand a chance!" – Ištván Crooked

V lese nepříliš vzdáleným od hostince U Otroka stojí naproti sobě Ema Straširybková a Ištván Crooked s Sineád Keihään. „Budeme bojovat čestný a vyrovnaný souboj, bez žádných podlých triků, je to jasné?" vytyčuje své soubojnické podmínky Ištván. „Souboji dva na jednoho říkáš čestný a vyrovnaný?" diví se Ema. Takhle blbá totiž není ani ona. „Ano, všechno je vyrovnané a čestné, dokud vyhrávám já," vysvětlí Ištván a hrdě zaujme bojovou pózu. „Ištvánku, milovaný, budu stát při tvém boku a jakkoliv se tě snažit podpořit!" přidává se k němu i Sineád. „Pozor na slova, Siní, nemůžeš mít v tomhle příběhu víc slov než já, nezapomeň," upozorní ji na její chyby Ištván a Sineád jen mlčky přikývne. „Heh," uchechtne se Ema, když ty dva vidí. „Č-čemu se směješ, t-ty s-švině?" trochu nervózně Ištván couvne, ale snaží se dál působit velmi sebevědomě. „Vám. Nyní totiž pocítíte hněv Emy Straširybkové!" Ema se drsně zatváří, jako by už teď ve svých rukách svírala Ištvánovy koule a měla je rozdrtit. Nechvalme však dne před večerem. Za drsné epické muziky, při které zní hodně bas (bass, bass), se Ema přemění do své vílí podoby.