Děti Mordoru (Little fears)

Spálené děti

Bylo tam horko,  vzduch suchý a přehřátý jak v sauně. Svět dole měl podobu nevelké technické chodby. Špinavé od sazí a popela. Betonové koridory vedoucí do neznáma, do tmy, které se dělili v množství křižovatek a nekonečné dlouhých chodeb. Hučely tu těžké velké stroje ve výklencích, snad čerpadla,. Kapal z nich olej, někde úplně stříkal a tvořil velké mastné kaluže.
Podél zdí vedly tlusté trubky, některé rozžhavené až do ruda. Na místech, kde byly připálené z nich střídavě šlehal plamen, který tvořil jediné světlo tohoto mista, pokud nepočítáme občasnou osamělou žlutě poblikávající žárovku za drátěným krytem na křižovatkách.
Tohle misto páchlo kouřem, hořícím olejem a statickou elektřinou.

Prošli chodbou k první křižovatce. Tam stála dvojice černých dětí, na pozadí stejně černých stěn skoro neviditelná. A u nich cosi o hlavu většího a tlustého.
"Tak že nováčci! Než vás odvedu dolů do cel, zapamatujte si zdejší jednoduchá pravidla! Pracovat, mlčet a poslouchat!"
"Měli bychom se schovat!"  navrhnul Vrabčák, když je Liška kráčející vepředu zastavila.
"Máme se chovat jako ty děti! Jako strašidlo či zombíci!" nesouhlasil Medvidek. Zvedl ruce před sebe a napodobil klátivý krok zombií tak, jak se zobrazuje ve starých hororech.
"My se chceme dostat do obytných cel! Tam někde bydlela i Zina!" souhlasila Elis a zvedla ruce, aby napodobila Medvídka. Nesledovala tento druh filmů, aby odhalila, že jde o klišé a spíše parodování strašidel.
"Žádné schovávání!" souhlasila Kavka.
"Hej vy tam! Pojďte sem!" všiml si jich vzápětí hromotluk, co přišel pro nováčky.
"Mistr se dnes činil. Tolik nových přírůstků!"
Poslušně se vydali k němu. Někteří klátivě s rukama napůl pozvedlými.
Obra to trochu zarazilo a znejistěl.
"Vás si asi obzvláště vychutnal! Když vás tak poškodil," povzdechl si. "Aha! Vy jste ta pětice, co ho hledala! No dlouho jste mu neutekli!" usmál se chápavé. "A říkal že si vás vychutná jednoho po druhém! Tak pojďte!"

Odvedl je k šachtě důlního výtahu u které stáli dva strážní. Nahé spálené bezpohlavní děti, stejně černé jako všechno okolo, jen v ruce se jim leskl kov. Měli zbraně. A nejen tak nějaké zbraně, tohle byl starší typ armádních pistolí. Drželi je s určitou dětskou neobratností někoho, kdo s pistolí dříve nikdy nezacházel. Jenže pistole je pistolí, i když ji má v ruce děcko. A zabíjí. Skutečně zabíjí.
Obr otevřel klec a všechny nastrkal dovnitř. Nebylo to hned a ve skupince tolika nováčků se dovnitř proplížil i Vrabčák, který se jako jediný z nich schoval do výklenku s čerpadlem. Ale nechtěl zůstat nahoře sám.
Klec výtahu se kodrcavě rozjela dolů, jako by se měla každým okamžikem utrhnout a zřítit dolů do hlubiny.
"Očekávám absolutní poslušnost. Vše neobvyklé se tu hned hlásí! Každého kdo vybočí ihned nahlasíte strážnému!"
"Ja moc neumím poslouchat!" přiznala Kavka.
Hromotluk se prodral k ní.
"Ty jsi nějak natvrdlá! Oheň nestačil!?" pohlédl zkoumavě k ní.
"Asi jsem!" připustila drze, i když se ji ostatní snažili naznačit, aby mlčela.
"Tak pro tebe mám speciální místečko na zaučení!" uchechtl se. "Mé soukromé potěšení! Ty půjdeš se mnou!"
"Asi ne!" nesouhlasila Kavka.
To jej pobavilo ještě vice.
Ostatni v podvědomé hrůze odstoupili od ní. Obr už davno nebyl jedním z černých dětí, byl strašidlem a obklopovala jej aura děsu.
Ze tmy se zhmotnili řetězy a během vteřiny spoutaly Kavku. A ty řetězy vedly do rukou obra. Pritahl ji k sobě a přehodil si ji přes záda.
"No já myslím že jo!" uchechtl se spokojeně.
"Když se vám chce se mnou tahat!" ušklíbla se trichu nejistě. Však mu nějak uteče.

Klec zastavila o mnoho metrů níže. Bylo zde ještě tepleji než nahoře. Pot z nich stékal v čůrkách vytvářející na jejich kůži světle cestičky.
Vzájemné si je zamatlávali, než si toho někdo všimne.
"Strážní! Dejte je všechny do cel. Vrátím se hned, jak si uložím tuhle!" olízl si požitkářsky tvář dlouhým fialově mrtvolný jazykem.
Rozdělí je!
Takhle nezůstanou spolu!
"Já chci jít s ni!" požádal Havran!
"Ty taky?" uchechtl se obr potěšeně.
"A já!" přidal se Medvídek.
"Patříme k sobě! Máme zůstat po hromadě!" dodala vyděšeně Elis.
Nesmí se nechat rozdělit. Celé tohle místo je nekonečný labyrint tunelů ve kterém se snadno ztratí. Pokud maji mít šanci se odsud dostat, musí se alespoň udržet spolu.
Obr jen přikývl a vydal se chodbou do tmy, Kavku napůl táhl za sebou. Nasledovali jej do další výtahové klece hlídanou dalšími dvěma strážci.
Jen Vrabčák, který zůstal ukryt v první výtahové kleci, nešťastné hleděl ke svým přátelům, kteří zmizeli v jedné z bočních chodeb. Tiše vyklouzl do chodby a skryl se za jedním z čerpadel. Musí počkat až odvedou zbylé dvě děti, než se pokusí nalézt své přátele.

Výtah je svezl ještě hlouběji do nory. Mučírny plné ostrých nástrojů rozložených na lesklém kovovém stole. A poutům s řetězy připevněných ke stěně. Jedno z dětí tu už viselo.
Obr připoutal Kavku vedle a pak i ostatní.
"Pěkné poslušně počkejte na mně! A pak si budeme spolu hrát!" slíbil jim potěšeně. "Hned jak bude mít váš velký brácha čas!" vysvětlil. Než nastoupil ve vedlejší mistnosti zpátky do výtahu, přikázal strážnému ať je hlídá. A pak se dala klec do pohybu, vracela se o úroveň výš! Zde bylo ještě větší horko a pot z nich úplně lil. Až se Obr vrátí, budou dehydrováni a navíc prijdou o maskování. Hned pozná, že nejsou spálené děti. Že jsou ztracené děti které se vydali sami a dobrovolně do jeho spárů. A tím i jeho pána, mistra Morozova.
"Tys nám to zavařila, ségra!" povzdechl si Havran a trhl řetězy. Byly utaženy opravdu pevně.
"Proč! Byl to miláček!" pokrčila vzdorovitě rameny.
Havran si jen povzdechl.
"Musíme se odsud dostat dříve, než se vrátí!" pravil rozhodně. I když netušil, jak to udělat. Řetězy byly příliš silné.
Medvidek se otočil k vězni, co tu už byl.
"Jak se jmenuješ?"
"Nemáme jméno! Máme už jen čísla!" odpověděl poslušně a bez zájmu. "Jsem 0236!"
"A co jsi provedl?"
"Málo jsem pracoval! Zasloužím si trest!" odpověděl a do jeho hlasu pronikl vzdálený záchvěv strachu. Buď přeci jen ještě nějaké emoce měl, nebo byl osud , který je čekal tak hrůzný, že pronikal i skrze smrt.