Snamione: Ve středu moci

Křehké příměří 26

Křehké příměří vydrželo sotva pár dní, ale jakmile odjely děti, Severus elegantně zmizel z domu pod záminkou práce. Jakožto vedoucí bystrozor si mohl navolit směny, jak se mu zachtělo, proto prvních čtrnáct dní v lednu Hermiona svého muže prakticky neviděla. Odcházel brzy ráno a vracel se tak pozdě, že jej žena sotva zaregistrovala – o intimnostech nemohla být ani řeč, přestože čarodějka párkrát naléhala.

Svůdné šaty schovala pod dlouhý černý kabát, který jí pomohl snáze zapadnout mezi bystrozory. Sice ji většina kouzelníků zdvořile pozdravila, ale nikdo z příchodu čarodějky nedělal senzaci. Pracovali na patře s Potterem a Snapem, byli na celebrity zvyklí. Nikdo Hermionu nezastavil, když se blížila ke dveřím svého muže, ani nešli kouzelníka varovat, což se dnes hodilo. Obávala se, že by byl Severus schopný vyhlásit poplach, jen aby jí nemusel čelit.

Prudce zaklepala po vzoru současného ministra na dveře. Tomu by zajisté neodporoval ani Severus. Úsečné dále ji pozvalo dovnitř.

Kouzelník seděl u stolu za hromadou svazků, na příchozího se zprvu ani nepodíval. Až po prvním zaklapání podpatků černé oči vzhlédly. Tělo muže se viditelně uvolnilo, když si uvědomilo, že příchozí je pouze Hermiona.

„Hermiono. Potřebuješ něco?"

„Tebe." Kouzelník si hlasitě povzdechl, ale práci neodložil. Rychle perem něco naškrábal na pergamen. „Můžeme si promluvit?"

„Pracuji. Nemůžeš sem jen tak vtrhnout. Naše privátní záležitosti bychom měli řešit výhradně doma." Přivolal si další svitek.

„Privátní záležitosti?" zopakovala nevěřícně žena. „Výhradně doma?" Rychlými kroky se přesunula ke stolu, aby čelila muži tváří v tvář. „Severusi, my nejsme žádná instituce, jsme manželé! Je jedno, kde jsme, měli bychom se tak chovat."

„Oslovuji tě křestním jménem – už teď máš větší privilegia než všichni na tomhle patře."

„Přestaň! Chováš se, jako kdybych byla cizí. Miluji tě, máme spolu děti, bydlíme spolu, ale téměř měsíc spolu nežijeme. Co dělám špatné, že nedokážu udržet doma vlastního manžela? Že za ním musím chodit do kanceláře jako utajovaná milenka, aby si mě vůbec všiml?"

Poprvé odložil brk a promnul si unavené oči.

„Řekl jsem ti, že jsi nic neudělala špatně." Odsunul se od stolu, čímž dal Hermioně pokyn k tomu, že mohla přistoupit. Jako za starých časů si na manžela opatrně sedla.

„Ale nechováš se tak. Doma tě vůbec nevídám a když si k tobě chci lehnout, odtáhneš se. Ubližuješ mi tím."

„Já..." Opatrně zapletl dlouhé prsty do kučeravých vlasů. Nespokojeně mlaskl. „Promluvíme si o tom večer, ano? Přijdu dříve, domluvím se s Potterem."

„Nechtěla jsem ti ublížit."

„Ty mi nedokážeš ublížit, Hermiono."

Odvážné zaklepání narušilo první intimní moment po týdnech. Hermiona okamžitě stala, postavila se za židli a kouzelník se přisunul ke stolu, než vyzval klepajícího.

Rudé vlasy, podivně vyzáblá postava a pichlavý pohled vodnatých očí. Tohoto muže Hermiona poznala, přestože se s ním nikdy nesetkala přímo. Parkinsonův osobní poskok, jenž na ni ukazoval prstem již na koncertu.

„Dobré odpoledne, pane," s předstíranou úslužností se vplížil do kanceláře jako had.

„Pane Madu, přejete si?" Hermiona naposledy pohlédla na svého muže, kývla tiše na rozloučenou a opustila místnost, jenže ji na patře zastavilo ještě několik známých, takže se do výtahu dostala až o mnohem později, naneštěstí i s Maduem. Sice ji pustil do výtahu před sebou, už se však nepokoušel projevovat žádnou pokoru. Znechuceným pohledem si čarodějku prohlédl od hlavy k patě – tyčil se o dobrou hlavu nad ní – a znuděně začal sledovat pomalu se měnící čísla poschodí. Ve výtahu stálo ještě několik dalších kouzelníků a čarodějek, všichni však zapáleně diskutovali a patra, jimiž projížděli, je vůbec nezajímala. I Hermiona pouze z nouze pohlížela do plných chodeb úředníků, z letargie ji však vytrhl Madu, který si musel něčeho všimnout. Urychleně vyskočil z výtahu bez rozloučení, přestože výtah již podlaží o několik centimetrů přejel.

Čarodějka v černém hábitu sledovala zaujatě rychle se pohybujícího kouzelníka a těsně před tím, než výtah opustil patro, měla pocit, že zahlédla i pomalu vyjíždějící hůlku z rukávu. Na dalším podlaží okamžitě vystoupila a vydala se znovu na místo, kde zahlédla muže naposledy.

Veškerá důstojnost vzala za své, když se rozeběhla na podpatcích chodbou a zmatení úředníci pouze plaše uskakovali z cesty. Do kanceláře by Madu tak nepospíchal, proto téměř s jistotou směřovala Hermiona ke schodišti na konci dlouhé chodby, jež vedlo do tajných skladů nejpodivnějších předmětů. Ráda by tvrdila, že neměla o ničem ani tušení...

Zarazila se těsně před schodištěm. Zrzavý kouzelník stál za dalším rohem a číhal na svoji kořist stejně, jako číhala čarodějka na něj. Muž obezřetně přistoupil ke schodišti, opřel se o zábradlí a vyklonil se. Hermiona si zula boty, aby byly naprosto potichu, a obsadila Maduovo předchozí útočiště. Kouzelník se nyní tvářil, že jen zcela náhodně prochází kolem, když se Hermioně poprvé v zorném poli objevil objekt Maduovy touhy. Přitiskla se ke zdi.

Bellatrix.

Kudrnaté tmavé vlasy, černé šaty a Bellatrixina chůze, jež budila dojem, že čarodějka je stále hlavou v oblacích. Zranitelně procházela pouze kousek od Madua i Hermiony. Štíhlé tělo mladé ženy zcela uvolněně plulo do dáli a kouzelník jako temný stín za ní. Hermiona už nemohla přerušit stopování své kořisti, když šlo o blaho Andromediny nevlastní dcery – Bellatrixiny dcery.

Postupovala po schodišti velice pomalu, Madu o ní nesměl vědět, přesto zvládla vyslat zprávu po patronovi Severusovi. Harryho schopnost nalézat potíže byla však rychlejší.

Černovlasý kouzelník s jizvou a velkou krabicí, jež za ním levitovala, do čarodějky málem vrazil, když se znenadání objevil na schodišti.

„Hermiono?!" Čarodějka muži ucpala mudlovským způsobem ústa.

„Madu pronásleduje Delphini."

„Kdo je Madu?"

„Parkinsonův pobočník. Jde o to, že je tady Delphini-"

„V těchto částech ministerstva nemá co dělat! Stejně jako ty."

„Vážně? Chodí tady potomek Bellatrix Lestrangeové, někdo jej pronásleduje a ty máš strach, abych tady nekradla já?!"

„Fajn, najdu je. Vezmi tu krabici ke Snapeovi."

„Slečno Blacková?" Po schodišti se rozlehl Severusův zvučný hlas. Hermiona zahlédla, jak Madu ztuhl a více se schoval do výklenku. „Co tady děláte? Ztratila jste se?"

Dívčin hlas byl tichý, tudíž Hermiona nerozuměla jedinému slovu.

„Pojďte, doprovodím vás." Muž si odkašlal. „Jak je na tom Dracova žena?"

„Dojdu vyprovodit ještě toho chlapa," povzdechl si Harry. „Asi bude lepší, když tě tady neuvidí."

Děkuji moc za krásné komentáře k předchozím kapitolám, a proto přidávám tuto část již dnes. Předem varuji, že tato část je poslední nenáročná, protože od příštího dílu se opět vrátí temné časy pro naše protagonisty...