Silnější než magie ( SNARRY)

56.

Nebyl žádným průměrným čarodějem a jeho znalosti soubojů byly na značně vysoké úrovni, přesto měl se svými protivníky dost práce. Jejich schopnosti dalece přesahovaly to, co znal u smrtijedů. I takový Yaxley by s nimi měl problém a to bylo co říct. Musel však uznat, že spolupráce bystrozorů z Podzimu byla neuvěřitelná. Dorozumívali se beze slov a vzájemně si kryli záda. Aniž by si to uvědomoval, dělal totéž. Thomas mu nejednou zachránil zadek a on mu to bezmyšlenkovitě oplácel. A všem zase  kryla záda Loddová. Ta ženská snad měla oči i vzadu. Zatímco bojovala se svými protivníky, dokázala ještě odrážet kletby mířící na ostatní. Její spolupracovníci na to pravděpodobně byli zvyklí, ovšem pro něj i pro Caradoca se jednalo o zcela nezvyklé chování.

Severus, nejspíše vlivem nebezpečí, kterému byl vystaven, úplně vytěsnil z mysli, že se nejednalo o pravou bystrozorku Loddovou, ale o Grangerovou. Pořád dokola sám sobě opakoval, že ona by byla pro Pána zla opravdovým soupeřem. Ona a ne Harry Potter. Při myšlence na mladíka začal útočit zuřivěji, snad aby se rychle dostal k Dursleyovým a odvedl je do bezpečí.

Čtyři protivníci byli v bezvědomí a Snapea tato skutečnost potěšila, ovšem nic nebylo zadarmo. Steven i George měli nějaká vnější zranění, Caradoc skončil s vykloubeným ramenem a ani Thomasovi a Severusovi se zranění nevyhnula. Naštěstí se nejednalo o nic život ohrožujícího, ale příjemné to rozhodně nebylo. Jediný, kdo se zdál být bez úhony byla Loddová. Pokud nějaká zranění utrpěla, nic nebylo znát.

Severus byl připraven čelit posledním dvěma kouzelníkům, ale něco se změnilo. Celé jejich okolí utichlo a útočníci začali couvat zpět do budovy ve které byli Dursleyovi a nejspíše i jejich hlavní nepřítel – Sergej. Náhle do nich narazil silný poryv větru a Snape považoval za zázrak, že ho ustál. Chystal se zeptat Thomase na další postup, když se objevil sám Sergej.

Možná ho měl udivit jeho vzhled, protože si rozhodně nepředstavoval mladíka, který by měl ještě chodit do školy, ale jeho zajímalo něco jiného. Člověk, kterého Sergej táhl za vlasy ven z budovy. Hrudí se mu roztahovala neuvěřitelná a především nepochopitelná bolest, protože tou osobou nebyl nikdo jiný než Harry Potter. Jeho nohy se pohnuly samy, když vyběhl proti nepříteli, zatímco zuřivě metal jednu kletbu za druhou. Vzdáleně slyšel někoho volat své jméno, ale nezastavoval se. Teprve, když ho Thomas uhodil, zarazil se.

„Sakra, Snape! Zbláznil ses? Ať už vidíš cokoliv, je to jen iluze!“ křičel na něj Thomas, zatímco ho držel u země.

„Má Harryho!“ vyřkl Severus a snažil se ze sebe mladého bystrozora setřást.

„Ne, nemá! Je v bezpečí, v Bradavicích! Tohle je jen Sergejovo kouzlo iluze! Jsi jediný, na koho má vliv, musíš se vzpamatovat!“

Po těch slovech se Snape znovu podíval na Sergeje a konečně poznal, že Thomas mluvil pravdu. Z jeho očí zmizela mlha a zmatenost. Nikde neviděl žádného Pottera, jen Loddovou bojující se silným nepřítelem. Opodál se ze země zvedali George a Steven a zraněný Caradoc se snažil svými útoky podporovat Loddovou.

„Jste zpátky,“ zamumlal úlevně Thomas a pomohl Snapeovi na nohy. „Nemáme čas. Pomůžu Herm, vy běžte a dostaňte Dursleyovy pryč, je to na vás Snape.“

Stále nechápal, co se vlastně stalo, ale neváhal a Thomase poslechl. Udělal však pouhý jeden krok, když zamrzl na místě. Nedokázal se pohnout a hlavně netušil, kdy ho nějaká kletba zasáhla. Mohl jen poslouchat dění kolem sebe.

„Říkalo se, že bystrozorka Loddová vždy více dbala na tým než na sebe a nejspíše to nebyly jen fámy. Vaše schopnosti jsou opravdu neuvěřitelné a konečně rozumím tomu, jak jste dokázala zabít otce. Jste natolik schopná, že své vlastní lidi zastavíte dřív než vlezou do pasti, jako támhle toho troubu, kterého jsem dostal iluzí. Teď však nemáte moc na výběr, Loddová. Vzdejte se a nechám Potterovy příbuzné jít. Stačí mi odevzdat hůlku.“