„Mám obavy, že se mu něco stalo, Hermiono. Draco nikdy nemá zpoždění, ne takovéhle,“ ozval se tiše z křesla u okna. Hermiona si přála, aby se mýlil, ale nebylo to tak. Draco se nikdy nezpozdil o více než pár minut a když nemohl přijít, vždy poslal vzkaz.
„Myslím, že můžeš mít pravdu, ale na druhou stranu, je to Draco Malfoy. Stále patří mezi vážené občany z čistokrevné rodiny. Nezdá se mi pravděpodobné, že by proti němu Sergej zakročil. Malfoyovo jméno má v kouzelnické společnosti stále svůj význam,“ odvětila svému muži, přestože těm slovům sama nevěřila.
„To mělo jméno Potter taky. Pokud by někdo zjistil, že nám pomáhá, tak by ho nezachránilo ani významné postavení.“
Ozvalo se klapnutí dvířek poštovní schránky a Hermiona místo odpovědi vešla do chodby pro Denního Věštce. Titulní stranu vyplňovala fotografie Draca v poutech. Jeho obličej zdobil typický malfoyovský úšklebek.
Zrádce dopaden: Jedná se o kouzelníka z čistokrevné rodiny!
Hermiona nevěřícně zírala na nadpis a oči se jí zalévaly slzami. Harry měl pravdu, ani slavné jméno ho neuchránilo před Sergejem.
„Hermiono, stalo se něco?“ zavolal Harry a žena i s novinami vešla do pokoje.
„Sergej má Draca,“ odvětila tiše a podala svému muži Věštce.
„Podezření na Malfoye padlo již před nějakou dobou. Jednalo se o velmi zvláštní náhodu, že zmizeli Potterovi a zároveň Malfoy. Když se znovu objevil, byl okamžitě sledován. Často mizel na místo, které je chráněno nějakým zaklínadlem a jelikož se nejedná o Malfoyovo bydliště, je téměř jisté, že se na tom místě ukrývají Potterovi, kteří jsou celostátně hledání.
Ještě dnes odpoledne proběhne veřejný výslech a soud v atriu ministerstva kouzel. Věřím, že zjistíme, kde se Potterovi ukrývají a pak je budeme moci zatknout. Jedná se o poslední kouzelnickou rodinu s mudlorozeným, která uniká spravedlnosti, ale my je dostaneme,“ přečetl tichým hlasem Harry a vztekle hodil noviny na zem.
„Měl bych - ,“ začal, ale Hermiona ho okamžitě přerušila.
„Ne, neměl. Harry, nedokážeš použít ani sebemenší kouzlo. Máš spoutanou magii a z magického spánku jsi se probudil jen na pár dní. Musíme se vrátit, abychom tomuhle všemu zabránili a proto musíš přežít. Draco je ale strážcem tajemství, víš, co to znamená? Víme, že když prozradí naši polohu při mučení nebo za použití veritaséra, tak se Fideliovo zaklínadlo neprolomí, ale nevíme, jaké další metody má Sergej v rukávu. Musím použít zaklínadlo na tebe a stát se jeho strážcem.“
„Jak teď můžeš mluvit o tomhle, když mají našeho kamaráda?! A kvůli nám!“ zvýšil hlas Harry a Hermiona se i přes slzy usmála.
„Vím to, Harry. A já jsem příčinou, ale věřím, že když se vrátíme, tak se tohle nestane. Sám jsi to říkal, nesmíme se zabývat tím, co se děje teď, ale tím, jak tomu zabránit. A k tomu potřebujeme tebe. Použiji Fideliovo zaklínadlo na tebe a půjdu na to shromáždění.“
„Nemůžeš tam jít!“
„Naopak, já tam jít musím. Víš, že mě nikdo nepozná a potřebujeme vědět, co se s Dracem stane.“
Kolik nocí už takhle proseděla? Kolikrát se jí v mysli přehrávaly vzpomínky na smrt jejích nejbližších? Domnívala se, že když na vlastní oči viděla jejich smrt, nemůže jí kouzlo iluze ublížit, ale mýlila se. Viděla jejich poslední chvíle všude a téměř neustále. A věděla, že to na ní vidí i její okolí.
„Přistoupíme k výslechu a následnému vynesení rozsudku u obžalovaného Draca Malfoye!“
Atriem to zašumělo, když Sergejovi muži přivedli mladého muže. Jeho původně pohledný bledý obličej byl nyní znetvořen řeznými ranami a modřinami. Hermionu stálo nesmírné úsilí nedat na sobě nic znát. Pořád se snažila nalézt nějaké východisko, nějaký plán na Dracovu záchranu, ale věděla, že nemá šanci a to vědomí bylo horší než pohled na Draca v poutech.
„Pane Malfoyi, jste obviněn ze zatajování pobytu Potterových. Co nám k tomu řeknete?“ zeptal se ho samozvaný soudce.
„Že jste cvok,“ ušklíbl se Draco a Hermiona tiše jeho směrem zamumlala peprnou nadávku.
„Prosím?“
„Slyšel jste dobře. To, co říkáte je blbost. Každý ví, že jsme se s Potterem nesnášeli už od prvního ročníku, proč bych ho teď měl chránit?“
„Ano, tohle jsme slyšeli, ovšem to bylo předtím, než jste kontaktoval Pottera a sdělil mu, kde je uvězněna mudlovská šmejdka Grangerová. To rozhodně nevypadá jako nenávist. Jak vysvětlíte, že jste svědkem svatby Potterových?“
„Mohu mít dotaz?“ ušklíbl se Draco. Hermiona věděla, že se určitě nezeptá na nic normálního. Věděla, že by měla odejít, aby to nemusela sledovat, ale nedokázala to.
„Můžete to zkusit,“ vrátil mu muž úšklebek a atriem to neklidně zašumělo.
„Jak vy vysvětlíte, že vraždíte lidi kvůli maličkostem? Kvůli původu, rase nebo rodnému jazyku? Proč jste tak zaujatí proti Potterovi, který vám nic nedělá? Bojíte se? To je dobře, protože Harry Potter je hrdina, který zabil Voldemorta, to ví každé malé dítě a jednou zastaví i vás a toho vašeho Sergeje, který si hraje na něco, čím není. Dělejte si se mnou, co chcete, já Potterovi nezradím.“
Musela si zacpat uši, tak jako spousta ostatních, když se ozval Dracův bolestný řev.
„Draco!“ zavolal povědomý hlas a Hermiona se za ním otočila.
Lidé v atriu se rozestupovali, aby uvolnili cestu muži, kterého by nikdo nečekal.
„Vážený pan Malfoy,“ vyhrkl soudce a Luciusův výraz ztvrdl.
„Vážený pan Malfoy,“ převaloval ta slova Dracův otec na jazyku, „by rád znal odpovědi na otázky, které vám můj syn položil.“
„Pane Malfoyi, sám víte, jaká je odpověď. Potrestáni jsou ti, kteří se protiví řádu. Bohužel váš syn takové zločince ukrývá, nicméně máme způsob jak získat místo jejich pobytu. Dnes se nikdo neskryje ani pod Fideliovým zaklínadlem,“ odvětil posměšně muž.
Hermiona cítila, jak jí stékal po zádech studený pot. Celé Dracovo utrpení bylo zbytečné, když z něj jejich polohu mohou získat.
„Ano, o tom už jsem slyšel. Lektvar, který dokáže obejít veškerá pravidla tohoto zaklínadla a strážce pak jednoduše vyzradí tajemství. Právě proto jsem přišel,“ pronesl s ledovým klidem Lucius a došel až k vyvýšenému pódiu, kde stál jeho syn.
„Opravdu? To mě nesmírně těší, pane Malfoyi,“ použil soudce podlézavý tón.
„Draco,“ promluvil znovu Lucius a počkal, až se na něj jeho syn podíval. „Jsem na tebe neskutečně pyšný, synu. Avada Kedavra!“
Hermiona vykřikla, stejně jako několik dalších lidí. Vůbec neviděla, kdy Lucius vytáhl hůlku, ale to na realitě nic neměnilo. Rod Malfoyových právě skončil. Lucius zabil svého syna a soudce obratem zabil Luciuse. Svým činem ušetřil trápení Dracovi a je zachránil.
Herm si promnula obličej, ale děsivý výjev nezmizel. Stále viděla mrtvého Draca. Naštvaně odkopla peřinu a vylezla z postele. Nemělo smysl se ještě pokoušet o spánek. Převlékla se a vyšla ze svých komnat. Přestože venku pršelo, její kroky zamířily na astronomickou věž. Chtěla věřit, že déšť by mohl spláchnout část její bolest.
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Fanfiction„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
