Shoelaces (Larry Stylinson)

Shoelaces

„Lou, máš rozvázané tkaničky," poznamenal Niall, když se procházeli po parčíku, který patřil k budově vysoké školy, kterou navštěvovali.

„Já vím," prohodil bez zájmu Louis a radši dál pokračoval ve vyprávění příhody z jeho nedávného pobytu v Americe.

„No a tak jsem se vrátil k tomu barmanovi a říkám, že mu seru na to, že je mi 'jenom' dvacet, protože u nás doma jsem už dávno dospělý a jsem král všech večírků, tak ať mi okamžitě naleje aspoň toho jednoho malého zasraného panáka!" rozmachoval rukama, snad aby jeho přátelé uznali, že zcela nesouhlasí s tímto americkým systémem.

„Radši si zavaž ty tkaničky," připomněl mu Liam, který přesto že byl mladší, měl velmi často rodičovské sklony.

„Nejsem otrok svých bot, abych si je pořád zavazoval!" zvýšil mírně Louis hlas, již krapet otráven tím, jak ho pořád vyrušují. Rád by jim tu historku dopověděl. Aspoň teď byl šťastný za Zayna, který - jako téměř vždy - nic neříkal a dělal něco na mobilu.

„Ale no tak Lou, nebuď hned tak otrávený. Už jsi nám to říkal nejmíň milionkrát a zaprvé nechápu, kam ta historka směřuje a zadruhé..."

„Nialle, už mi přestaň říkat Lou! Říkal jsem ti to tolikrát!! Zní to, jako bych měl pět!" procedil mezi zuby otráveně Louis.

„Víš co Tomlinsone? Kašli na ty tkaničky," ušklíbl se Zayn. Nějak mu nevadilo, že na toto téma už se před chvilkou přestali bavit.

„Dík bro, konečně taky někdo chápe, že to nemá cenu," vytáhl Louis dvě cigarety a jednu z nich nabídl Zaynovi, který ji samozřejmě bez váhání přijal. Liam a Niall jen zakroutili hlavami nad svými kamarády. Kolikrát už je prosili, ať nekouří a dávali jim přednášky jak moc škodlivé to je. Bez výsledku.

„Aspoň se budu mít komu smát až fakt spadneš," zapálil si Zayn a schoval zapalovač zpátky do kapsy.

„Ha, ha, ha," sarkasticky se 'zasmál' Louis a začal hledat ve svém batohu sirky, protože zapalovač, jak již zjistil, nefunguje.

„Dívej se na cestu nebo spadneš," řekl Liam tichým hlasem, spíš pro sebe, protože věděl, že Louis by ho stejně neposlouchal.

„Ale nespa-"

„Lou pozor!" zakřičel Niall, ale už bylo pozdě. Gravitační síla zapůsobila a Louis se ocitl na ze-...nikoliv na zemi, ale v náručí krásného kudrnatého vysokého mladíka.

Chvíli si hleděli z očí do očí, nikdo nic neříkal. Dokonce ani tři kamarádi, kteří jen zírali a čekali, co se bude dít. Po chvíli kudrnáček položil Louiho zpátky na zem. Ale co nikdo nečekal, bylo to, když se sklonil k jeho botám a zavázal mu tkaničky. Louis - pravděpodobně aniž by to sám tušil - se usmíval jako zamilovaná puberťačka. Doslova. Liam, Niall a Zayn nevěřili svým očím. Neznali ho takového. A pravděpodobně ani sám Louis nevěděl, že se v něm něco takového skrývá. Zakládal si na tom, že je drsný, již dva roky dospělý chlap! To co právě předváděl možná bylo to, co se skrývalo za celou tou 'drsnou, tvrdou' slupkou. Těžko říct.

To ale nebylo nic proti tomu, jak se mu zastavilo srdce i dech poté, co se kudrnáček sklonil k jeho uchu a potichoučku zašeptal:

„To abys příště nespadl, princezno."

A jen možná ho potom políbil na spánek.