Snamione: Ve středu moci

Kuráž 27

Chtěla počkat s večeří, ve čtvrt na deset ji však snaha opustila a čarodějka se najedla za světla svíček sama. Umyla se, složila své sváteční šaty, v nichž chtěla kouzelníka přivítat, a v prosté noční košili ulehla ke spánku. Severus přišel kolem jedenácté a jediné, co přinesl, byla ohnivá whisky.

„Nešlo to dříve," odvětil na nevyřčenou otázku. Rychle si stáhl bystrozorský hábit a pouze v košili a kalhotách odešel do koupelny, kde strávil další dlouhé minuty. Hermiona alespoň měla čas zkontrolovat lahev – už ji otevřel a část upil. Čarodějka trpělivě čekala na posteli, i když jí cloumala zlost. Zase ji odsunul na druhou kolej a raději si šel obstarat lahev, než aby s ní po dlouhé době poklidně povečeřel. Koupila dokonce víno, mohli si dát sklenku...

„Myslíš, že tohle je řešení?" vyštěkla rozrušeně a demonstrativně zvedla lahev. „Jinak se mnou nedokážeš fungovat?" Lahev si převzal, jakmile se posadil na matraci vedle své ženy. Sundal víčko a nabídl první lok čarodějce. Odmítla. On ne. „Sakra, Severusi!"

„Jinak ti to neřeknu." Ztěžka polkl. Vrásky měl hlubší než obvykle a oči podlité krví.

„Co? Že jsem tě zklamala? Že se ti hnusím? Že se mnou nechceš nadále žít? Já to všechno vidím, ale nevím, co udělat, aby se to vrátilo do pořádku." Kouzelník si zajel prsty do prošedivělých vlasů. „Miluješ mě?"

„Hermiono," odložil lahev a přisedl si v tureckém sedu ještě blíž, takže žena mohla obejmout kouzelníkovo lýtko, „vždycky."

„Pamatuješ si, co jsi mi řekl, když ses dostal z Azkabanu? Že se mi omlouváš za činy, ale nelituješ Lily, výsledku svých činů. Já to mám úplně stejně. Neumím si asi představit, že bychom neměli děti."

„Kdybychom je neměli, nebyla bys tady," zahrčel, načež se mu začaly plnit oči slzami. Na toto Hermiona připravená nebyla. Severus nikdy nebrečel. Nikdy.

„Dělali jsme maximum, abychom uspěli." Urputně tiskla rty k sobě, přesto se jí slza spustila po tváři, když jen nepatrně vzkřísila dávné vzpomínky. Živě si pamatovala, jak jí Severus sdělil, že pokud neotěhotní, zemře a nahradí ji Lenka Láskorádová.

„Ano, to ale bylo až potom." Muž třesoucí se ruku položil na Hermioninu paži, jež objímala jeho nohu. „Víš, že jsem měl na výběr z více dívek..." Žena přikývla. V temných časech jí několikrát říkal, proč si zvolil právě ji – byla chytrá, hezká a měla kuráž. „A že jsem dítě nikdy nechtěl." Znovu přikývla, tentokrát si však nebyla jistá, zda zareagovala správně. „To byl hlavní důvod, proč jsem si tě vybral."

„Tomu nerozumím," přiznala se staženým hrdlem.

„Předpokládal jsem, že má plodnost byla narušena vším, čím jsem si prošel." Stáhl rty v tichém vzlyku. „Poprvé od bitvy o Bradavice jsem tě viděl o několik měsíců později v žaláři. Šel jsem vyslechnout dalšího vězně a má cesta vedla kolem tebe i Láskorádové. V té době jsem již věděl, jaké měl Pán zla plány." Útržkovitě vyprávěl, ačkoliv jej každé slovo stálo mnoho sil. Povzdechl si a pevněji stiskl čarodějčinu ruku. „Láskorádová se instinktivně stáhla, když mě spatřila, ale stála na nohou, dívala se mi do očí a já viděl, že bude bojovat ze všech sil o holý život. Ty," první slza opustila černé oči, „jsi byla mrtvá. Ležela jsi na podlaze, oči vytřeštěné před sebe – nereagovala jsi. Dvakrát jsem přešel kolem tvé cely, ale oči nenásledovaly ani pohyb mého pláště, který byl v jejich úrovni. Vrátil jsem se, abych ti ulevil," automaticky se dotkl své hůlky, „jenže po několika minutách mi to došlo." Hermiona měla pocit, že jí vyprávěl o cizím člověku. Nikdy jej v žaláři nespatřila. „Mohl jsem zachránit alespoň Láskorádovou – byla čistokrevná, měla šanci. A ty jsi byla pryč. Měl jsem v plánu tě nechat pár měsíců zavřenou ve svém sídle a až by se Pán zla začal pídit po detailech, zabil bych tě, protože jsi mi nebyla schopná dát dědice. O nic bych se nepokusil, jenže..." Hrubou látkou rukávu si otřel nos.

„Já žila," vydechla čarodějka, utopená ve vlastních vzpomínkách.

„Ano. Pochopil jsem hned ten večer, kdy jsi mne požádala o smrt, že ti crucio nezatemnilo mysl." Rozechvělými prsty pročísl Hermioniny vlasy. „V ten okamžik mi došlo, že jsem udělal strašlivou chybu v úsudku."

„Nechtěl jsi mě?" vzlykla.

„Ne tak jako dnes, ale uvědomil jsem si, že tě budu muset zlomit já. Zlomit," popotáhl, „nebo zabít – a na to jsem rozhodně připraven nebyl."

„Ach, Severusi!"

„Když jsi po měsících stále nemohla otěhotnět, začínal jsem panikařit. Přemýšlel jsem, že bych někoho pozval, donutil ho s tebou spát a poté mu vymazal paměť – i tobě... Jenže než jsem sebral odvahu, Pánovi zla došla trpělivost. Nedokázal jsem tě ochránit, jen jsem vytvořil ten nejhorší scénář, kdy jsem tě zlomil a měl zabít. Nezasloužím si, aby ses na mě vůbec podívala. Nezasloužím si tvoji důvěru ani věrnost, o kterou jsem před lety soupeřil s Potterem. On by ti dokázal zajisté nabídnout mnohem víc."

„Ale já chci tebe."

„Já vím. O to je horší to, co jsem provedl. Zlomil jsem tě."

Jedna z těžších kapitol, kvůli které jsem musela znovu načítat první část tohoto příběhu, ale myslím, že oceníte zpětný pohled do minulosti.