Pohled Jakuba
Odešel jsem ze studia se slzami v očích. Jsem tak zklamaný, zároveň naštvaný a smutný. Mám v sobě úplně výbuch emocí a nevím jak ho zastavit. Najednou za sebou slyším hlas:
„OMG YZO SEŠ TO TY?"
Ježiš ještě tohle mi scházelo. Rychle jsem utřel slzy a otočil se.
„Jojo jsem" snažil jsem se působit šťastně
„Co se stalo?"
Moc mi to nešlo asi.
„Cože? Eeem.. jaks to poznala?"
„Tvůj pohled. Díváš se úplně stejně jak v láska & bolest documentary"
„Damnnn kámo"
Tak to bych teda nikdy neřekl.
„Takže co se teda stalo? Chceš o tom mluvit?"
„Jo, ale bez urážky, ne s někým takovým"
„Chápu, bojíš se že to bude hlavní drama internetu"
„Přesně"
„A kdybych to nikomu neřekla"
„Hele promiň, fakt ne"
„Jasně, a můžu se s tebou aspoň vyfotit?"
„Jo jasně" pousmál jsem se. Utřela mi slzy z tváří. Podívala se mi do očí a čas jakoby se zastavil.
„Jakubeee tady seš" uslyšel jsem za sebou Nikův hlas
„Eeem co se tady děje?" řekl, když nás viděl
„Ale nic, jsem fanynka a chtěla jsem se s Jakubem vyfotit"
„Ah jasně chceš se vyfotit i semnou?"
„Jo prosím"
Tak ta nás celkem zachránila.
„Tak jo ahoj"
„Čau snad se ještě uvidíme"
Rozloučili jsme se s ní, a šli jsme zpět do studia.
„Promiň Jakube já-"
„Dominiku proč to pořád potřebuješ?"
„Jakube ono...ono to není tak lehký. Nejde mi jentak skončit"
„Asi to úplně nepochopím promiň"
„Nechci po tobě abys mě pochopil, stačí když se mi budeš snažit pomoct"
„Tak to já budu vždycky Niku"
„Kubo.. děkuju"
Obejmul mě a začal brečet.
„Domčoo to bude dobrý"
„Mám tě moc rád Jakubko"
