Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XVI.

Korunní princezna Avindra z rodu Guts, její snoubenec Viarnar Joronin, démonský mág Alexander Vestorius a černá trans-eflka Ivo Stokurevna, nebo také zkráceně guilda Knihovnomolů, se procházejí hustými uličkami hlavního města Království dobra Nazisubarashi, ztraceni v davu lidí a zvuků města. Vydali se ze svého sídla Bu Gullarysat na základě Avindry, která spatřila v dáli padající rudou kometu a pomyslela si, že by se mohlo jednat o jejich kamarádku Emu Straširybkovou, která jim chybí do kompletního znovusestavení guildy. „Musíme se tam dostat co nejdříve!" popohání skupinku Avindra, „musíme najít Emu co nejdříve!" „Nač ten spěch?" nechápe Alexander, „však by se jednoho dne tak či onak vrátila." „To nemůžeš vědět jistě! Všichni víme, že Emička má prudké sebevražedné sklony! Určitě se musely značně zhoršit. Co když, že se zabila, a bude se chtít znovu zabít?" strachuje se Avindra a ani si to nedokáže představit. „Tak bude oživena znova, drahá," uklidňuje ji Viarnar. „TO NEVÍŠ!" okřikne ho Avindra.

Po nějaké chvilce se jim podaří dostat na malé, kromě dnešního plotu jinak nezajímavé, náměstíčko, které je lidmi narvané jako páteční spoje při cestě domů. Na náměstí vládne neklid, lidé se shlukují k sobě a snaží se z náměstí rozuprchnout do několika směrů, kromě jediného. Směrem do potemnělé uličky. Viarnar se tlačenicí plíží jako stín a ostatní členi guildy Knihovnomolů ho následují, přičemž se s Avindrou, samozřejmě velmi zamilovaně, drží za ruce. „Nikdy bych neřekla, že pohyb v hlavním městě mé vlastní země bude tak náročný," povzdechne si Avindra, když do ní už po čtyřsté drcne nějaký tupý chodec. Zdolat dav divokých nezkrocených lidí se jim zadaří a dostanou se až k potemnělé uličce. Tedy, normálně potemnělé uličky, pád komety s oživenou duší ji značně rozzářil svým magickým prachem. Na konci ulice leží kontejner na odpad všeho druhu a na něm je skoro až pohozená dívka. „E-EMO!" nahrnou se Avindře do očí slzy, pustí se Viarnara a rozběhne se skoro až dramaťicky směrem k dívce. Ivo a Viarnar se k ní přidávají, jen Alex zůstává skeptický. „Já vám nevím," prohlíží si dívku Alex, „podle mě tohle nebude Ema." „A kdo jinej by to jako byl?" nevěří mu ani nos mezi očima Avindra a snaží se dívku probudit. „Emo! Emo!" strká do ní, „žiješ? Hej more." Dívka se neprobouzí. „No, vlastně, když se na tu dívku tak koukám, tak skutečně moc jako naše Ema nevypadá," přidává se na stranu démona i zloděj, avšak svůj postoj změní, když mu Avindra dominantně pohrozí.

Dívka se konečně probudí a okamžitě začne řvát tak nahlas, že ji musejí slyšet až v Království zla. „Co zas ňáká kurva tu ječí?" musí se určitě ptát svého rádce král zlého království Darius XX. Goldilchiotus a pak ho nechat za nic popravit. Aspoň tak se to o Království zla v Království dobra říká. „Uklidni se, Emo!" snaží se dívku uklidnit Avindra, avšak tomu příliš nepomohla. „Prosím, my ti nechceme ublížit, my jsme přátelé!" přidá ruku k dílu Ivo, avšak ani řeči vlídné černé elfky neznámou dívku, snad Emu, neuklidňují. „Ty vole, drž už laskavě hubu!" vlepí dívce facku Viarnar. „Hej!" okřikne ho zlostně Avindra, avšak je to právě její milovaný milenec a snoubenec, kdo dívku dokáže uklidnit. „K-kdo jste?" klepe se slečna při pohledu na bandu neznámých exotů strachy. „Emičko, to jsme přece my! Tvá guilda Knihovnomolů!" navazuje Avindra neúspěšně kontakt. „Nikoho takového neznám. A ani se nejmenuji Emička!" je dívka celá zmatená. „C-cože?" zarazí se korunní princeznička a nemůže uvěřit svým uším. Dívka to zopakuje a bohužel jí utvrdí v tom, že slyšela zcela správně. „Drahá..." řekne otráveně Viarnar, když se onu skutečnost dozví. Vskutku chudák Viarnar. Nejen Viarnar. Chudák také Alex a Ivo. Avindra je ráno nadšeně vzbudila, vytáhla z postele a z domovu, protože viděla rudou kometu. Ano, mohla to být Ema, ale nebyla a tak tohle všechno bylo zbytečné. Avindru to nasere. „Víš co?!" řekne dívce hrubě, „za tohle budeš popravena! Zítra na MÉ svatbě! Místo červeného vína budeme servírovat tvou krev, svině!" Povýšenecky na ni flusne a vrací se zpátky na ono bezvýznamné náměstíčko.